Jak víte z minula, rozhodl jsem se dělat obchodníka, a šel jsem na to od lesa – přes kurz sebeprezentace, který mě nahlodal, a rovnou jsem si na pracáku zařídil rekvalifikaci. Zjistil jsem u toho, že společnost se na lidi, co do něčeho takového jdou, dívá trochu skrz prsty. A možná jsem se tak po 3 měsících střídavě doma u seriálů a na pohovorech na sebe díval taky. Je dost těžký si nastavit myšlení pro obchod, když se vidíte jako looser. Ale pozor – ještě během kurzu jsem získal svého prvního fleka v sales a o tom se dneska budeme bavit. Takže?

Z nuly hrdinou, tak se cítím! Konečně mám práci, ve který vidím smysl. Prostě pecka. Je to za mnou! Teda vlastně přede mnou, jak se ukazuje. Jako pravý začátečník jdu do větší společnosti, tam mají na nováčky čas. Seznámení s týmem proběhlo už během školení – přiřadili mě do týmu ještě s dalším z juniorů, ale ten kluk je střelec, co vám prodá cokoliv. Oproti němu se cítím méně sebevědomě, protože má něco za sebou, nicméně nabušený z rekvalifikace mám elán a nadšení.

Lesk a bída mýho prvního džobu v sales

Přijdu si jako pravý nováček, který vše vidí poprvé a je v úplně jiném světě, ale má trochu pochyb. Takový ten hlásek, který vás chce udržet v komfortní zóně – znáte ho, ne? Raději se rovnou účastním porad, kde probíráme plán na každý týden. Manažer si mě hned získal, je to férovej chlap a ví, co chce. Kdybych byl trochu větší rejpal, tak mu doporučím, aby ještě trochu zapracoval na týmový motivaci. Jen mě štve, že zbytek lidí v týmu mě ničím nezaujal. Tohle není parta, se kterou bych šel na pivo. Na druhou stranu zjišťuju, že je to celkem samostatná práce, týmová je pouze v plnění cílů, ale každý mi rád s čímkoliv pomůže.

První schůzování jsem si vyzkoušel už na rekvalifikaci, takže teoreticky nejsem tak ztracenej. Mám možnost pozorovat zkušený kolegy, jak to dělají – a dělají to dobře i špatně, a trochu mě uklidňuje vidět, že jim to nakonec vychází. Už si maluju zářnou budoucnost s tučným kontem. (Že to tak není a výplatní páska mě dost vyhodí z nadšenýho flow, se dozvíte příště!)

Schůzkování nanečisto a ostrý terén jsou něco dost odlišnýho!

Nicméně, přátelé. Nemám čas moc počumovat – pomalu začínám vést schůzky já sám, a panečku, to je pořádná srážka s realitou! Zanedbal jsem jednu důležitou věc: nenadriloval jsem si plán schůzky ani to, co přesně říkat. Ono je zatraceně dobrý vědět zpaměti, co budu říkat a kdy, protože jakmile mi něco vypadne, mám se k čemu vrátit. Zjistil jsem to těžší cestou, ale o tom to je, poučit se z chyb. Hodně mi taky pomáhá, když si udělám pečlivou přípravu před schůzkou, ale toho času, co to zabere mimo práci, proboha! To jste to měli taky takhle?

Do toho se člověk učí různý triky. Je to často pokus omyl, ale o tom začátky jsou. No a musíte mít tak trochu koule, umět si říct o obchod. Přimět klienta k rozhodnutí, o je teprve disciplína. Zjišťuju, že obchod je vyčerpávající, změní vám myšlení a najednou jste pánem situace. Jo, měl jsem taky pár špatnejch schůzek. Každý vám sice řekne, že nemá smysl se tím trápit, jenže emoce jsou sviňa, trápit se tím budete. Rychle se naučte, jak to překonávat, jinak vám to zkazí celej den a to budoucí tučné bankovní konto. No a samozřejmě je tu navolávání, každý pondělí celej den. K němu si povíme něco příště, je to taky kapitola sama pro sebe, takže nazdar – jdu si vodpočinout!

Marcel