Nechcete od šéfa dostat žlutou kartu? Staňte se svým vlastním pánem!

16. Únor 2017

Žlutá karta, pojem neodmyslitelně spojený s fotbalem. A někdy ho používáme ze srandy/z naštvanosti na naše drahé polovičky: „Hej, už mě to fakt štve, máš žlutou kartu.“ 🙂 Ale že se to dá použít i ve firmě, která má milionové obraty?! Tak nad tím už zůstává rozum stát.

Psal mi klient na domluvení Skype konzultace: „Práce a kolektiv mě bavil, teda pořád baví, ale teď, co máme toho nového manažera… Tak mě to ubíjí. Jakmile někdo udělá chybu, přijde k němu manažer, nic neřekne, prohlídne si ho od hlavy k patě a pak přede všemi vytáhne z kapsy žlutou kartu. Ta má určitou dobu ‚platnost‘. Pokud ovšem do té doby přijde další chyba, objeví se znova, přede všemi vytáhne červenou a vy se musíte do hodiny sbalit a vypadnout.“

hledáme obchodníka

Co na to říct? Síla. Já mám ráda inovaci. Mám ráda zapojení metafory do práce. Ale tohle? To už mi přijde jako těžký kalibr. Chyby se stávají každému, někdy neúmyslně… Někdy úmyslně s domněnkou, že na to snad nikdo nepřijde – „neudělal jsem to, protože…“, místo „neudělal jsem to, protože se mi nechtělo“ – kdo by to neznal. 🙂 V tomhle případě má zakročit manažer či vedení a měli by si to vyříkat mezi čtyřma očima. Pak podniknout kroky a ukázat směr, jak tomu pro příště předejít. Tajemství úspěchu a správného vedení je především ve správné komunikaci.

Ale za chybu vás ztrapnit přede všemi? Tak, že na vás vytáhne kartu? A dát vám nůž na krk, kdy se budete celý týden klepat, aby náhodnou zase nějaká chyba nepřišla a vy si nemuseli hledat nové místo ze dne na den? Ne, tohle není vedení lidí. A už vůbec ne správné.

button registrace obchodnika transparent

Pokud chcete umět správně vést lidi, měli byste k nim zaprvé přistupovat jako k lidem

Původně jsem si vážně jen myslela, že to dotyčný manažer říká jen jako metaforu. Ale klient mě vyvedl z omylu. On si skutečně vyrobil karty, které nosí každý den ve své kapse u kalhot za dvacet tisíc. A nikdo neví, kdy je vytáhne. Pracovat pod tlakem nás vede k lepším výkonům, jenže tohle už dost hraničí s neúctou ke svým spolupracovníkům. Já si totiž vážně myslím, že pokud chcete umět správně vést lidi, měli byste k nim zaprvé přistupovat jako k lidem a za druhé jako ke svým spolupracovníkům. Přece jen všichni pracujete pro jednu firmu, a tudíž jste na jedné lodi. Úcta k druhým – ta by měla být na prvním místě. Vždy.

„A co mám tedy udělat?“ zaznělo pak přes Skype z úst klienta. Tuhle otázku „zbožňuju“. A tak vám tak nějak popíšu, co jsem řekla přímo jemu: „Petře, nejste čtyřleté dítě a já vaše matka, abych vám řekla, co máte udělat. Takhle to nefunguje, nemůžu rozhodovat za vás a za vaše konečné rozhodnutí mít zodpovědnost. Vždy se nakonec musíte rozhodnout tak, jak to vy cítíte a brát za své rozhodnutí stoprocentní odpovědnost.“

Mít titul a postavení automaticky neznamená respekt

Zkusím to převést na sebe a co bych udělala já, ale jak říkám, vycházím z toho, jaká já jsem, a co je pro mě nejdůležitější. Jsem ve znamení Lva, jsem tvrdohlavá a neuznávám autority. Tohle spousta lidí nechápe, myslí si, že nemám úctu k lidem, nebo že je nerespektuju, ale tak to není. Já si velmi vážím lidí, mají můj obdiv i respekt, pokud si ho podle mě „zaslouží“. Když vidím, jak se chovají k druhým, jak žijí, jednají, čeho dosáhli. Teď nechci, aby to vyznělo, že si vážím jen úspěšných lidí, naopak, pokud vidím ženu, která sama vychovává dítě a přitom chodí do práce, má u mě větší obdiv než muž, který má firmu, vydělává miliony, a přitom podvádí svou manželku s jinou.

Vyzkoušejte leady

Zjednodušeně řečeno, to, že má někdo titul nebo vysoké postavení, ještě neznamená, že ho budu respektovat a vážit si ho, když se mnou přitom zachází hůř jak s hadrem. To vážně ne. Když se mi něco nelíbí, tak se nebojím to říct.

Přečtěte si také: Personalista je architekt firmy. Proč máte přemýšlet jako šéf?

Spousta lidí má pocit, že nemůžou mít zároveň super práci a skvělého nadřízeného

Když vás práce a kolektiv baví, je těžké odejít. Jenže je vždycky důležité si uvědomit, za jakou cenu v práci zůstáváte. A jestli to celkově stojí za to. Já bych si asi taky vyrobila červenou kartu a nosila ji u sebe v kapse. A pokud by ji na mě někdo vytáhl a jednalo by se o banalitu, tak bych ji taky vytáhla a s úsměvem na tváři bych odešla. V domnění, že na mě čeká něco lepšího, a věřte, že nakonec na nás vždycky něco lepšího čeká.

Spousta lidí má pocit, že si musí vybrat: Buď budu mít super práci a kolektiv, ale hrozného nadřízeného. Nebo bude nadřízený v pohodě, ale zase tam bude hrozný kolektiv nebo práce. A nebo buď bude kolektiv, nadřízený v pohodě, ale práce mě nebude bavit. Panebože, ale proč?

Proč by jednoduše nemohla být v pohodě práce, kolektiv i nadřízení? „Ale to nejde,“ dodal hned klient, „v životě není všechno perfektní.“ „No jasně, to máte pravdu. Život nikdy nebude procházka růžovou zahradou. Já neříkám, že bude vše na 100 % dokonalé, ale může být na 96 %. 🙂 No a pokud si skutečně myslíte, že je to nemožné, tak se na to podívejte jinak a začněte jinak. Pokud chcete dělat práci, která vás baví, a chcete být obklopeni skvělým kolektivem a mít toho nejlepšího nadřízeného, proč nezačnete podnikat?“

V tu chvíli máte nejlepšího nadřízeného – sebe. Máte úžasný kolektiv – sami si totiž vyberete, s kým budete spolupracovat. A práce vás bude bavit – vyberete si sami, v jakém oboru budete podnikat. „To je vlastně pravda, vždycky jsem chtěl mít svoji vlastní firmu…“

Neříkám, že je vždy východisko podnikání, ale mohlo by být. 🙂 Věřte, že i tam jsou každodenní problémy a překážky. Ani neříkám, že je vždy východisko odejít z práce a najít si jinou. Každá situace s sebou nese jiná řešení. Ale vždy je nejdůležitější, jak to cítíte vy a co je pro vás nejdůležitější.

Mentorka a sales koučka Elena Olivarez před devíti lety naprosto propadla prodeji a psychologii přesvědčování, díky tomu lámala rekordy v prodejích, až jednou překonala laťku pro ni nejvyšší, a sice to, že za měsíc vydělala prodejem přes čtvrt milionu. A to už je slušný důkaz, že ví, o čem mluví!

© 2021 Business Animals s.r.o.