Příběh ze života Katky Pekárkové aneb výchova podle Kiyosakiho, která moc nevyšla

16. Říjen 2017

Přemýšleli jsme, jak bychom vám nejlépe představili naši ambasadorku Katku Pekárkovou. A protože je to nejen úspěšná podnikatelka, ale také matka dvou dětí, nejlepší způsob bude historka, kterou napsal sám život a samozřejmě Katka. 

Už delší dobu doma od Matyho (syn, 10 let) slýcháme, že nutně potřebuje nový počítač. Při zakoupení jeho prvního PC jsme byli prodejcem upozorněni: „Počítejte s tím, že za rok nebo za dva budete kupovat nový, tenhle mu nebude stačit.“ Říkali jsme si, proč by nestačil? A teď je to tady. Nestačí mu. Je pomalý, špatná grafika a další pro nás neznámé pojmy. Vy z vás, kteří máte doma taky pařmeny na PC, moc dobře víte, o čem mluvím.

Ale aby synáček začal poznávat hodnotu peněz, řekli jsme mu, že nový počítač ano, ale až si na něj ušetří nebo vydělá.

Nevím, kde se v mém výkladu „ušetři si na něj“ stala chyba, ale velice rychle si Maty vzpomněl, že vlastně už dlouho nedostal kapesné a s jeho velice oblíbeným nástrojem, kalkulačkou, mi začal počítat, kolik mu vlastně zpětně dlužím. A během chvilky se moje peníze rázem přesunuly do kasičky a Matyho úspory zase navýšily a to poměrně jednoduše.

Minulý týden, po další stížnosti na pomalý a sekající se počítač, nám ve schránce přistál leták:

HLEDÁME DORUČOVATELE NA ROZNOS LETÁKŮ. A jelikož nám veškeré informace nepřichází jen tak, řekli jsme si, že Matyho otestujeme, jak moc po novém PC opravdu touží?
Položili jsme před něj leták s otázkou, jestli to nechce zkusit. Chvíli váhal, ale pak kývl. Ještě ten večer jsem na uvedené číslo zavolala a zjistila podrobnosti. Nejdůležitější informací pro Matyho bylo, že za jeden měsíc si vydělá 2.500 Kč. Ale, že roznos bude 2x týdně s dolary v očích, už ani nevnímal.

Náplní práce byl roznos letáků do několika ulic v naší blízkosti. Balíky přivezou v pátek a stačí vše roznosit do neděle. Další závoz v pondělí a roznést do středy. Na první pohled lehce vydělané peníze. Maty měl už dávno spočítané: „Když vydržím do Vánoc, budu mít 7.500 Kč a když rok tak 30.000 Kč. To je nádhera“. Prostě vše bylo růžově naplánováno.

V pátek po poledni zastavila u našeho domu modrá dodávka s přívěsem. Řidič přivezl slibované letáky a dokonce i s vozíkem na kolečkách pro komfortnější roznos.

První, čeho jsme se zhrozili, bylo množství. Asi 150 kg úhledně srovnaných balíčků Lidlu, Normy, Penny, Takka, Jednoty, Baumaxu a nevím čeho všeho ještě. A instrukce zněly jasně: vše hezky zkompletovat, dát do letáku Lidlu, ten hlavně nezmačkat, protože si potrpí na kvalitu distribuce. Po půl hodině nanášení balíků do našeho zádveří, synáček začal kompletovat. Velké nadšení z něj nezářilo. Ale vidina peněz byla stále silnější. Hmm, asi to nebude tak lehké, řekli jsme si po dvou hodinách kompletování, kdy ho začala bolet hlava a z hromady nic nezmizelo.

Podle dalšího vzoru Kiyosakiho jsem si řekla, že mu nic nedám zadarmo a nabídla jsem mu pomocnou ruku, když mi zaplatí 100 Kč. Ale náš skrblík nenabídl ani 50 Kč. Po dvou a půl hodinách skládání letáků se manžel rozhodl, že mu pomůže a zadarmo. V tu chvíli jsem byla lehce vytočená, že podráží mojí výchovu a´la Kiyosaki. Ale pak jsem uznala, že sám by to skládal opravdu týden.

Když pánové společnou silou poskládali přibližně čtvrtinu, tak v 16.30 hodin Maty konečně sedl na kolo, že rozveze pár baráků v naší ulici.

Za deset minut se vrátil maximálně vytočený, že nechápe, proč mají lidi tak malé schránky, do kterých nejde nic dát. Marcel (manžel Katky, pozn. redaktora) se Matyho zželel podruhé, sedl na kolo a jeli na rozvoz společně. Vrátili se lehce po 19 hodině. Maty úplně vyřízený a navíc se silnou migrénou. S kýblem u postele pro případnou nevolnost zalezl do postele a hned usnul. A my dál překračovali letáky rozmístěné všude kam se člověk podíval.

Myšlenka, že ten nepořádek všude okolo nás tu bude ještě ráno, pro mě byla nepředstavitelná.

Proto ve 21:00 usedáme na podlahu v kuchyni a začínáme kompletovat. Zpočátku to člověka baví. Ale asi jen tak 10 minut.

21:30  Marcel začíná zpívat a připomínat, jak bylo kdysi krásné draní peří. Kdy se rodiny sešly a společně si zpívaly a vyprávěly příběhy. Pomáhá i Karinka (dcera) a strašně ji to baví.

22:00  Marcel přestává zpívat. Začínají ho bolet záda. Karinku to stále baví, Maty pořád spí.

23:00 Marcel nadává, že to nemáme zapotřebí. Lehá si na podlahu a usíná. Maty stále spí. Za to Karinka jít spát nechce, prý ji to moc baví.

23:30 Stále kompletujeme. Marcel nemluví, já také ne. Maty spí, Karinka stále pomáhá a pořád jí to baví. Hromada se pomalu, ale jistě ztenčuje.

23:45 Maty se probouzí a s úsměvem říká: „Jéé, vy to už máte.“ Marcel blouzní, já mám mžitky před očima. Karinku jsme právě přemluvili, ať už jde do postýlky a usíná s nadšením, že zítra bude letákový den pokračovat.

23:57 Zdárně jsme vše zkompletovali. V zádveří máme velké hromady letáků. Vlastně celé zádveří je pod letáky. Všichni (já a Marcel) jdeme s bolestmi zad spát a děsíme se druhého dne, jestli to Maty dá.

Ráno se Karinka plná nadšení Matymu nabídla, že mu ráda pomůže.

V 9:00 obě děti s úsměvem vyrážejí do terénu. Mají poměrně pravidelný rytmus a každou hodinu se vrací a znovu si plní vozík letáky.  Ale hromada stále nemizí. Spíše mi připadá jakoby se ty letáky snad množily. Ranní směna 2,5 hodiny a děti mají hotovou třetinu. Matymu už se to nějak nezdá. Upřímně řečeno, nadává jako pes: „Proč já musím dřít, když peníze se dají vydělat mnohem lehčeji. Chci dělat Essens jako mamka. Ta si vydělá mnohem víc než já a nic nemusí dělat.“ Horko těžko Matymu vysvětluji, že ani v Essens není nic zadarmo. Veškerá práce, hlavně na začátku, drhne a občas bolí.

Ve 12:45 děti znova vyrážejí do ulic. Po hodině se vrací úplně vyřízený.

V tuto chvíli se nám jich znova zželelo a ve 13:00 vyrážíme na odpolední šichtu všichni čtyři společně: Parta HIC. Obíháme paneláky a vkládáme letáky do schránek. Zjišťujeme, že to tak zábavné není. Po dalších dvou a půl hodinách Marcel nabízí, že než s vozíkem, vezme auto a Matyho bude vozit od baráku k baráku.

16:15 máme DOBOJOVÁNO, huráááá.

Celkem jsme strávili krásných 12 hodin „letákováním“ a v přepočtu naše hodinová taxa byla 20 Kč se zapojením celé rodiny.
Maty prohlásil, že se radši bude pořádně učit, než aby dělal toto.  Nabízíme mu, že ho ještě můžeme vzít do místních továren (slévárna, chemička) …

RODINNÁ RADA zasedá po tom všem za odměnu v cukrárně. Všichni jsme unavení, ale šťastní, že tato prima brigáda je už za námi. Jenom Karinka se s nadšením ptá, kdy přijdou další letáky. S vyčerpáním sil se všichni ostatní shodujeme, že už nikdy :-).

Kateřina Pekárková, 32 let

  • Essens, TOP lídr v MLM, mentorka, koučka
  • WebFB
  • Nejlepší rada: „Nepracuj tvrdě ale chytře!“
  • Co pro mě znamená obchod: Životní styl, který mě baví žít.
  • Moje mise: Mým posláním je otevřít lidem oči, že i oni mohou žít svůj sen a já jim na této cestě ukazuji směr.

© 2025 imper.cz