17. Červenec 2018
Už jste o nich určitě slyšeli. Motivační diáře DOLLER před třema lety vlétly na trh a způsobily malou revoluci v myšlení lidí, kteří se díky nim od aplikací vrátili k papíru, aby si mohli kreativně organizovat čas. Tenhle převrat mají na triku Jirka Doležal a Honza Emler, se kterým jsem se potkala v centru na kávě.
My v Business Animals sice máme rádi aplikace, ale když nás potkáte na poradě v kavárně, vytáhneme diáře. Ano, najdete mezi nimi i ty s kamínky a jednorožci. Když přišel Honza, velice nenápadně jsem schovala ten svůj, kde je na každé druhé stránce napsáno motivační “NEŽER!!“ a instinktivně sáhla po růžovém DOLLERu.
Jste tak trochu unikát – mladí kluci na studiích a místo aplikací a světa programování jste si vybrali papír. Proč?
Byla to osobní potřeba. Sice jsme zjistili, že veškeré plány, které máme v hlavě, jsou fajn, ale často jsme na ně zapomínali, a hlavně i na ty menší operativní věci. Já jsem třeba jeden den (a to je spojené s tím, proč papír a ne aplikace) měl být v práci v Praze, ale místo toho jsem skončil ve Zlíně, protože jsem to měl právě uložené v aplikaci. Té jsem předával zodpovědnost a čekal jsem, že se mi ozve upozornění, že mám někde být. A to se jaksi nepovedlo… to je jeden z důvodů, proč papír. Také je vědecky dokázáno, že papír je lepší, protože se při psaní rukou používá celý mozek, nejen ta jedna logická část. Vytváří se silnější propojení, protože je tam i vizuální stránka. Mozek zaznamenává, zda to bylo napsané na levé straně, nebo pravé, jakou barvou apod. I když to není notifikace, tak si to víc pamatujete. Samozřejmě to nefunguje tak, že co si zapíšu, to si zapamatuju, je potřeba si vytvořit nějaký návyk, dívat se do diáře pravidelně.
A začali jsme proto, že nám narůstal počet aktivit, které jsme potřebovali dělat, ať už to byla škola nebo nějaká práce. A jak toho bylo čím dál víc, tak jsme si čas potřebovali opravdu pořádně zorganizovat. Nejen, abychom nezapomínali, ale hlavně abychom ho mohli využívat co nejefektivněji. Proto jsme začali vybírat z diářů, které byly na trhu. Do té doby jsme papírové diáře nepoužívali. Jasně, pár nám jich rukama proběhlo, ale byly to takové ty firemní. A v tu dobu jsem je využíval tak týden. Neměl jsem tu potřebu.
Pak se toho tedy nakupilo hodně, a najednou tam ta potřeba byla. Ale všechny diáře, které u nás v té době byly, začínaly prvním lednem a nabízely jen klasický kalendář. Nebylo tam žádný zhodnocení, bylo to jen o zapisování si nějakých poznámek a úkolů, ale nebylo tam nic navíc. Žádný prostor pro vize, plány, pro přemýšlení nad tím, co děláme a chceme dělat. Což částečně třeba suplují motivační diáře. Ale motivační diáře na trhu jsou hodně založený na tom motivovat (resp. jak my říkáme, buzerovat toho člověka, co má dělat, aby byl šťastnej, spokojenej, úspěšnej). Je tam vždycky spousta mouder, která mají být tou pravdou, a navést člověka na nějakou cestu. A protože my nemáme rádi, když nám někdo říká, co máme dělat, tak nám tyhle diáře taky nevyhovovaly.
Snažili jsme se proto vytvořit nějakou kombinaci klasického plánování a motivační složky a navíc nedatovanou, aby každý, kdo chce, mohl začít kdykoliv.
Takže jste diář začali vyrábět hlavně pro sebe …?
Jen pro sebe, pro nás dva. Po rešerši jsme si poskládali seznam věcí, které chceme, aby diář obsahoval, a pak jsme se snažili vytvořit strukturu. Mysleli jsme si, že si to vytiskneme v nákladu dvaceti, maximálně padesáti kusů. Pak to zkusíme třeba někomu rozdat, aby nám řekl, jestli je to fajn nebo úplně nepoužitelný. Ale když se u nás postupně zastavovali kamarádi, a jejich zpětná vazba byla, že se jim to líbí a jestli nemáme ještě nějaké pro jejich kamarády nebo partnery, došlo nám, že to není blbost, a že se diáře budou hodit i dalším lidem. Oslovili jsme tiskárny a dozvěděli se, že minimální počet, který jsme si mohli nechat vytisknout, byl 500 ks. A na to jsme potřebovali skoro čtvrtmilionu.
Jak jste to vyřešili?
Znali jsme crowdfundingové portály, tak jsme se o tento typ financování začali víc zajímat a zjistili jsme, že v Česku byly v té době Hithit a Startovač. Pak jsme si porovnali ty dvě platformy, a zjišťovali, kde přispívá víc lidí a jaké částky. Jen tak od oka, žádnou extra analýzou jsme došli k tomu, že je lepší Startovač, protože tam byly v nedávný minulosti dvě úspěšný kampaně, a to DVTV a Trabanti, to znamená, že tam bylo víc kampaní, které měly vybráno více, jak milion, a tak jsme si řekli, že ho vyzkoušíme. Vytvořili jsme kampaň, pro kterou jsme ve spolupráci se studenty z Univerzity Tomáše Bati natočili video. Dali jsme dohromady texty, nafotili fotky a uveřejnili kampaň na Startovači, kde jsme žádali lidi o čtvrt milionu (resp. 230 000 Kč), které jsme potřebovali. Pak nás ale na Startovači přesvědčili, abychom tu částku trochu snížili, protože nás nikdo neznal. Rozhodli jsme se proto požádat o 175 tisíc. Kampaň jsme spouštěli 23. listopadu a měla trvat měsíc… A ještě navíc jsme se museli připravit na to, že pokud si lidi zakoupí DOLLER na Startovači během kampaně, tak jim ho musíme do Vánoc doručit…..Nám se ale povedlo do 23. prosince vybrat přes 550 tisíc.
Jaké jste si dělali podpůrné akce, měli jste komunitu? Nebo jste požádali přátele o sdílení?
Měli jsme vytvořenou stránku na Facebooku. V době spuštění kampaně, jsme tam měli 500 fanoušků, což byli všichni naši kamarádi. Protože jsme na reklamu neměli žádné peníze, tak jsme si dohodli dva výstupy na Svět úspěšných a Refresher.sk. Potom jsme měli ještě dohodnutou jednu blogerku, a to byla vlastně celá naše kampaň. Jinak jsme samozřejmě oslovovali své kamarády a prosili je, ať kupují nebo aspoň sdílejí mezi své přátele a rodiny. Také jsme oslovili všechny univerzitní fakultní skupiny a žádali je o pomoc s tím, že vytváříme něco, co by se jim mohlo hodit. Takže jsme u FB strávili mraky času vyhledáváním a komunikováním napřímo s lidmi. Pak o nás vyšly články na Startitup.cz a Startitup.sk, což jsme ani nevěděli. Každopádně to dost pomohlo, protože na propagaci jsme neměli. Všechno šlo do výroby a poštovného.
A když jste ukončili kampaň 23. prosince, tak jak jste lidem stihli doručit diáře do Vánoc?
Měli jsme dohodnuto s tiskárnou, že jakmile se vybere nějaká částka, která bude odpovídat záloze, resp. penězům, který bychom jim zaplatili za zakázku, tak oni spustí výrobu. A pak to šlo docela rychle. A my jsme, tuším, 15. prosince měli hotovou výrobu a do 18. jsme odesílali.
Udělali jste úspěšnou kampaň a rozprodali většinu toho, co jste vyrobili …
No my jsme právě prodali víc, než jsme vyrobili. Takže jsme hned v lednu museli dotisknout další várku a doposlat.
A kdy se z diáře pro vaši potřebu stal produkt, o který se staráte? V ten moment, nebo až když jste si všechno zhodnotili?
Když už jsme šli na Startovač, tak jsme věděli, že se DOLLERu budeme věnovat, jen jsme nevěděli, že o něj bude takový zájem. Do dnes jsme prodali téměř 70 000 kusů, nestíhali jsme vyrábět a zájem stále rostl. Navíc jsme ho sami používali a celý ten pracovní mumraj okolo nás bavil. No a pak začaly chodit příběhy lidí, kteří nám psali, jak se jim s DOLLERy skvěle pracuje a jak jim pomáhají. A to byly ty momenty, kdy už si nemáte chuť říct: „Tak na to kašlem.“
A teď se DOLLERu věnujete naplno?
Ano, už vlastně od toho listopadu r. 2015. To jsme ještě studovali. V lednu už jsme se mu museli věnovat úplně naplno, to bylo to odesílání, komunikace, vytváření obsahu na Facebook, předělávání webových stránek atd. Já jsem vlastně díky tomu musel ukončit školu, protože na ní nezbyl čas. Studoval jsem v Praze a DOLLER jsme dělali ve Zlíně, takže jsem jezdil třeba na jednu hodinu do Prahy do školy, a pak zase zpátky, jen abych neměl absenci. Pak jsem to tedy musel ukončit a od března se věnuju čistě DOLLERu, ale bylo to pro mě asi vždycky prioritou.
A teď máte dva diáře, černý a růžový… a jaké jsou další plány?
Teď vytváříme další dva prototypy produktů. Letos by měly spatřit světlo světa. Někdy okolo září, záleží, jak to bude s tiskárnou a dodavateli, ale věříme, že to stihneme.
Jak se o svůj osobní rozvoj staráte? Co děláte?
Musím říct, že základem je vůbec přemýšlet nad tím, co člověk dělá a proč a zkoumat příčiny. Třeba když v nějaké situaci vybouchne, tak proč…. A pak je to samozřejmě čtení knížek, dívání se na přednášky atd.
Která knížka vás zaujala?
V poslední době na knížky nemám moc čas, ale před lety to byl asi Bohatý táta, chudý táta. Ale ne, že bych objevil něco nového, spíš jsem tam viděl to, co dělali naši stejně. Učili nás, abychom se uměli postavit k práci, sehnat si informace a ne se jen biflovat. Pak Kraď jako umělec, to mě hodně bavilo. Je to malá, krátká kniha, která má pokračování Ukaž, co děláš. Obě napsal Austin Kleon. A není to jen pro umělce a kreativní lidi, je to spíš zamyšlení nad tím, že si většina z nás myslí, že okolo běhají geniální lidé, kteří vymýšlí geniální věci, jenže vše nové vzniká na základě již existujícího. Všechno je recyklace, evoluce, přeměna. A to můžeme dělat všichni.
Kdo vás inspiruje?
Myslím si, že inspirovat se lidmi jako byl Steve Jobs, nebo Elon Musk je lehce bláhový, ale řekl bych, že mě víc inspirují ti, co jsou okolo mě. Sice si o nich nečtu v knížkách, ale vím, s čím se potýkají, a jak se k práci a řešením problémů staví. Vidím v reálu, jak fungují a to je to, co mě inspiruje.
Jaké využíváte soc. sítě, a které vám fungují lépe?
Využíváme klasicky Instagram, Facebook, a pak jak říkám, nejvíc funguje world of mouth, to znamená, co si řeknou lidi mezi sebou, protože my můžeme říkat, co chceme, ale nejdůležitější je ta realita. I na Instagramu se snažíme být co nejvíce autentičtí, takže sdílíme obsah reálných uživatelů DOLLERu. Do budoucna připravujeme blog. Na ten ale teď není tolik času a hlavně předěláváme web. Tam bychom chtěli dávat i nějaké naše zkušenosti a tipy a inspirativní příběhy úspěšných lidí, kteří nejsou tak známí.
Co si myslíte, že vám funguje víc?
Já myslím, že ta kombinace. Na Instagramu se pohybují mladší lidi, tak do 25 let. A Facebook je spíš pro starší.
Mohl byste porovnat, z čeho máte větší prodeje? Dá se to nějak měřit?
Největší prodeje máme stabilně z Facebooku a něco i z Instagramu, ale ony ty dvě platformy jsou hodně podobné a rozdíly mezi nimi jsou minimální. Tam potom záleží na období a na tom, co vlastně komunikujeme.
Jak se vyrovnáváte s kritikou?
Kritika je vždycky dobrá. Ono to, že děláte něco dobře, je super, ale to vám to nic nedá. Ve finále je daleko lepší slyšet negativní názor, protože jasně, máme kritiku jako “málo místa na zapisování“, to asi nezměníme, ale pak jsou některý názory, který můžou vytvořit nový produkt. Nebo pomůžeme zákazníkovi vyřešit problém, který vlastně ani není problémem, jen ta věc nebyla dostatečně komunikována. A příště na to budeme myslet… Nejčastější negativní reakce jsou dotazy týkající se barvy (ale už jsme přidali růžovou ☺) nebo chybí poutko na propisku či něco takového. Máme asi štěstí, že lidem vyhovuje DOLLER takový jaký je, a tak kritika je spíš nějaké doporučení k vylepšení. Že by na něj nadávali, tak s tím se naštěstí nesetkáváme. Nebo nám to ještě neřekli 😊
Kde se dá Doller sehnat?
Hlavním distribučním kanálem je náš e-shop na webu, ale můžete ho ještě sehnat i na pár místech a brzy přibudou další. Zatím tedy Kotva Bibloo ve 4. patře, ve Footshopu ve Vnitroblocku v Holešovicích, pak v Brně v Impact Hubu a v Bratislavě.
Jak se vám v Čechách podniká?
Já si myslím, že je to pohoda.
Máte plány expandovat do zahraničí?
Chtěli bychom ještě letos nějakým způsobem. Ale zatím v omezené míře. A mohlo by se to i povést. Spíš ale pojedeme přes online, než vytvářet kamenné obchody. Díky tomu, že máme českou, slovenskou, německou a anglickou variantu, tak víme, že by DOLLER mohl pomáhat i venku. A už taky víme, že i anglická verze DOLLERu se dobře prodává.
Jaký máte denní režim?
My to máme každej jinak. Jirka potřebuje mít pomalu každý den stejný, mít režim, vstávat ve stejný čas. Mně to moc nejde, zatím. Ale musím se pochválit – od toho, že jsem chodil ve 3 hodiny spát, jsem se posunul k tomu, že chodím tak ve 12 až v jednu. Ale že bych měl každý den striktně nějak nadefinovaný, tak to mi ještě potrvá.
A co nějaký rituál,máte?
Ještě jsem se nedostal k tomu vstát, meditovat, jít si zaběhat. Dám si kafe, snídani s přítelkyní, pak vyrazím do kanceláře, tam se dělá, co je zrovna na denním plánu a snažíme si teď dávat si s Jirkou každé pondělí porady, ale že bychom měli rituály, to ne.
Co se týká sebevzdělávání, věnujete se mu průběžně?
Když mám čas, tak si po cestě do práce a zpět poslouchám podcasty a přemýšlím o tom, co tam říkají. Myslím, že sebevzdělávání je fajn, ale chce to rozhodně kombinovat. Ne, jen otrocky dělat to, co někdo někde řekl nebo napsal. Je potřeba zkusit si ty rady v praxi, vylepšit je, upravit.
Máte nějaké super tipy na organizaci práce? Co vám funguje?
Tip? Je to hlavně si asi všechno zaznamenávat a snažit se tomu dávat nějaké priority. Nejenom nahazovat úkoly, který jsou potřeba, ale snažit si je třeba sepsat. Nejdřív bodově a pak si je rozházet podle priorit.
To děláte třeba den dopředu?
Je lepší si to udělat třeba večer nebo odpoledne, když se končí. Sednout si a sepsat, co se nestihlo, posunout si to na další den a dát tomu nějakou prioritu.
Co třeba mejly? Máte na to nějaký systém?
Na mail se dívám přibližně 3x denně. A také se nesnažím řešit každý mail hned, jak přijde, (pokud to samozřejmě není urgentní) spíš si je nechám napadat, a pak si je rozházím do složek, a až poté je teprve řeším. Jdu podle toho, co má pro mě prioritu a co je zrovna potřeba řešit za problém.
Když by nebyl Doller, co byste dělal?
Jaká byla vize, než přišel? Já jsem chtěl učit lidi pracovat s Macem. Ale v průběhu času, kdy jsem učil mámu pracovat s Windows, jsem zjistil, že to není ta správná cesta, takže nevím, co bych dělal. ☺ Ale určitě bych vymýšlel zase jiné věci, které by někomu něco přinášely a zas by to bylo asi o hledání své potřeby.
Co vám ty tři roky daly?
Pomohlo mi to víc se organizovat. Protože předtím jsem byl hodně neorganizovaný. Naučit se spoustu praktických věcí, a také přemýšlet nad řešením nebo problémem z více stran. Myslím, že oba i lépe komunikujeme s lidmi. A také, že v byznysu je dobrý obchod takový, kdy jsou spokojené obě strany. …..Prostě… dalo mi to hodně. A jestli vzalo? Asi ne, jak říká Vladimír, nelituji ničeho.
Je nějaká věta, která vás ovlivnila?
Byla to věta táty, když jsem se rozhodoval, jestli jít vůbec na vysokou, a pokud ano, tak na jakou. Řekl: „Běž na vysokou nebo běž dělat rukama, ale dělej to, co tě baví.“ To znamená, za nás je to „žij své sny, dělej to, co tě baví, a to ostatní potom přijde“.
A co vy…žijete své sny? A zapisujete si je do DOLLERu nebo jiných diářů? Těšíme se na vaše komentáře.
Zdroj fotografií: archív DOLLERu
