Charita je ve světě salesu nudné téma. Buďme upřímní – chybí jí sexappeal, není na ni čas a mnohým se může zdát jako koncept z Marsu. Možná svým podnikáním už nějaký společenský přesah máte (rádi se dozvíme víc v komentářích pod článkem!) nebo o něm uvažujete. Jen nevíte jak. Na to konto jsme se sešli s Tomášem Lukavcem, který měl před rokem nápad, málem rozvrátil vlastní firmu, snažil se zapadnout mezi YouTubery a skamarádit s českými herci a zpěváky, až z toho vznikla Značková Show, kde spolupracuje s 12 charitami. Co mu to reálně dalo z pohledu businessu? Nelituje?

„Nelituju,“ odpovídá, ještě než se usadíme. „A hned ti řeknu proč. Od té doby, co jsme Značkovou show spustili, což jsou 3 měsíce, jsem vypozoroval čtyři trendy:

1. Obrovský nárůst prestiže u stávajících klientů. (Tomáš se již několik let zabývá budováním brandu osobností a firem, pozn. red.). Získali k nám větší důvěru a respekt.
2. Nový business. Zrovna teď mě stávající klient doporučil jiné firmě, se kterou vyjednávám business – a bylo to právě na základě toho, že se o nás klient kladně zmínil, že děláme dobré věci, a to je zaujalo nejvíc, že máme charitativní show pro mladé na Youtube.
3. Větší zakázky. Začala k nám chodit klientela s větším budgetem. Jelikož jsme vidět, začaly nás oslovovat velké firmy, celebrity, zkrátka klienti s mnohonásobně vyšší budgetem. Náš příjem se zatím zvýšil o 30 %.
4. A v neposlední řadě skvělé PR. Začne se o vás mluvit, a to dokonce v kruzích, kam jste zatím přístup neměli,“ vyjmenovává Tomáš.

Dobře, to jsou důvody, proč to dělat. Pustit se do CSR je ale docela velký krajíc. Musíš dělat věci navíc, kterým třeba ani nerozumíš, takže tě stojí čas a nenese ti to peníze. To může businessmana nepříjemně ohrozit.

Jo, šel jsem do značného rizika, protože jsem věděl, že zhruba rok budeme Značkovou show připravovat a nebude nám generovat zisky. Potřeboval jsem sestavit tým 30 lidí-dobrovolníků. Produkční, prostory, asistenti produkce, kameramani, režie, PR, komunikace s celebritami, e-mailing, prostě neuvěřitelné množství lidí. Stál jsem před rozhodováním, jestli to uděláme za chodu, s menším úsilím a polovičatě, nebo to uděláme dobře, ale nebudeme se moci tolik věnovat ziskovým věcem. Nebudeme moct oslovit investory, nebudeme moct vzít dalšího klienta, protože 50 % týmu jsme na rok vytížili novým projektem.

Takže jsi zbuntoval vlastní lidi. Jaké to je nastoupit před svou firmu s nápadem, ať si rok odepřou výdělek a dělají s tebou na riskantním podniku. Nebál ses, že všichni odmítnou?

Bál jsem se jako blázen! (smích) My jsme neměli nikoho, byli jsme v začátku jen dva vizionáři, já s Martinou Brandovou. Bál jsem se, ale musel jsem. Předstoupil jsem na firemní poradu s tím, že jdeme na YouTube a do tří let se staneme jedním z nejsledovanějších pořadů na českém a slovenském internetu. Kdo potřebujete, máte hodinu na probrání s manželkou, kamarády atd. Kdo nechcete, támhle jsou dveře.

Tohle bylo klíčové. Říct NE těm, kteří říkají „já nevím“. Jako vizionář musíš mít vysoké nároky na celý projekt, věřit si a vědět, že takoví lidé by stejně nepřispěli k výsledku.

Jako vizionář musíš mít vysoké nároky a říct sebevědomé SBOHEM těm, co váhají

Říkáš, že Značková show je z principu věci nevýdělečná. Z čeho žiješ a platíš 20členný tým?

Jelikož jsem zakladatelem a majitelem tří firem, žijeme z toho, co děláme už dlouho, a to je budování značek, konzultace, marketingová videa atd. Půlka týmu zůstala pracovat na těchto zakázkách. Není to tak, že bych je vyhodil, ale změnila se forma spolupráce. Core je pro mě tým, který začal pracovat na Značkové show. Zakázky, které nám díky show začaly chodit, předávám primárně jim, takže se jim ta roční investice najednou mnohonásobně vrací.

Přesto jsi za ten rok tví lidé museli projít těžkými chvílemi. Jak jsi v nich udržoval vizi?

Těch bylo nepočítaně. Rozhodně to není tak, že by se všichni nadchli a nikdo si nikdy neztěžoval. Mým úkolem bylo zjišťovat, kde je problém. Zjistil jsem třeba, že jim vadí, že na natáčení nemají jídlo. Že o ně není postaráno. Takže jsme domluvili několik skvělých partnerství, řeznictví, catering, najali dvě stážistky s velkými výstřihy a bylo vyřešeno. (smích) Jindy nám večer před natáčením s celebritou volal kameraman, že už to nedává. Takže jsme do 3 do rána obvolávali známé, brečeli jim do telefonu, až jsme se přes desátý kontakt dostali k člověku z ČVUT, který natáčí studentské filmy. Měl velký tým, veškerou techniku, zachránil nás.

Ve 26 letech jsem natáhl kecky, rozcuchal vlasy a snažil se nadchnout 18leté YouTubery pro charitu

Teď se přiznej. Který moment byl nejtěžší pro tebe?

Největší krizi jsem měl 3 měsíce před spuštěním. To jsem myslel, že s tím švihnu. YouTube nemůžeš dělat, když v tom prostředí nikoho neznáš a nic neznamenáš. Jasně, mám kolem sebe za ty roky budování značek poměrně širokou síť kontaktů, ale jsou to majitelé firem, platící zákazníci. Z principu lidé starší než já a ti mají jednu vlastnost – nesdílí. Nejsou generací internetu. Takže jsme měli hotový produkt a najednou tahle potíž. K úspěchu na YouTube potřebuješ mít po svém boku influencery, kteří tě podpoří. YouTubery. Takže si vem, že mě je 26 let a najednou jsem se měl infiltrovat do prostředí, kterému vládnou třináctiletí a patnáctiletí.

To si poslechnu.

Pamatuju si, že jsme se s Martinou vydali na jeden sraz YouTuberů, kam nás naverboval náš střihač. Sedmnáctiletý kluk, který má kolem 2 000 odběratelů na YouTube a měl za to, že bychom se měli seznámit s dalšími bloggery. Nasadili jsme teen trička, kalhoty, rozcuchali si vlasy, Martina se namalovala jako sedmnáctka a šli jsme. Masakr. Dnešní mladí jsou úplně jiná generace, sebevědomá, někdy až moc. Spousta z nich je v 17 letech slavnější než někteří čeští herci. Dokáží se uživit sami, zaplatit si profi techniku, žít zajímavý lifestyle a vydělat třeba 80 000 Kč měsíčně. Mají spousty fanoušků, stojí se na ně fronty – no my měli oči navrch hlavy. A teď si představ, že jsme na konci tohohle dne museli zpět do Prahy, převléct se do gala, já kravata, Martina černé šaty a podpatky a šli jsme na charitativní akci s investory, kde byli čtyřicátníci a padesátníci. Škrobené prostředí, kde se každý skoro bál cinknout lžičkou o skleničku. Takže dva extrémy a ani do jednoho jsme úplně nezapadli. Na provaz. (smích) Pamatuju si, že ten den jsem měl vážně dost.

YouTubeři jsou celebrity současnosti

Nakonec ses s YouTubery skamarádil a co pozoruju, jako jeden z mála v Česku jedeš Snapchat. Takže tě teenageři přijeli mezi sebe?

Dá se říct. YouTubeři jsou podle mě celebrity budoucnosti, alespoň v Americe se to ukazuje. Jsou mladí, hezcí, autentičtí. Přitahují davy, mají obrovský prodejní potenciál. Firmy se předhání, aby je zahltily svými produkty. Na loňském žebříčku nejoblíbenějších celebrit v USA zabraly prvních 5 příček internetové osobnosti. Já přece jen vypadám trochu starší, což hraje v můj neprospěch, ale tak co, Leoši Marešovi taky není patnáct a funguje. (smích)

Takže je dneska znáš a sleduješ? Kdo tě baví?

Já nehodnotím jejich obsah, ten je pro mladší generace a bylo by ode mě nefér, kdybych ho jakkoli komentoval. Když se ale podívám na formu, jejich odvahu, přesvědčení a styl, tak mám rád Vláďu, Carrie Kirsten, PJAYe, DeniseTV a Vidrail. Prostě naše patrony.