Tomáš Blecha: „Vášeň ke sportovním autům jsem překlopil do úspěšného byznysu“

8. 8. 2016 +

Rozhovory

Tomáš Blecha miluje sportovní auta a vše, co se kolem aut točí. Když potkal partičku stejně naladěných lidí, přidal se k nim a společně začali makat na projektu Obhajoby řidičů. Jejich klienty jsou převážně lidé, kteří stráví značnou část pracovní doby za volantem, což platí i pro mnoho businessmanů. Jejich cílem není proklamovat nesmrtelnost v situacích, které s prevencí nemají nic společného. Jsou schopní pomoct a zachránit nejen body, ale třeba i řidičák. Jelikož Tomáš dříve působil jako finanční poradce, má kolem sebe slušnou síť kontaktů, které konvertoval právě ve spokojené klienty Obhajoby řidičů. „Je to perfektní šance pro všechny obchodníky, jak být v klidu a zabezpečit si slušný pasivní příjem,“ říká.

OR_1

  • Tomáš Blecha, 27 let
  • Společnost: Obhajoba řidičů
  • Pozice: Obchodní ředitel a spoluzakladatel
  • Ve volném čase tráví nejvíc času znovu u aut, baví ho však také sport, horské kolo a fotbal.
  • Hodně lidí k nim chodí na pobočku jen tak pokecat a podívat se, zda skutečně existují.
  • Tomáš tráví hodně času také na akcích a auto-moto eventech, kde se potkává a baví s lidmi.

Tome, jak ses dostal k Obhajobě řidičů? Byla to vášeň k autům nebo se ti nechtělo platit pokuty? 🙂

Miluji sportovní auta a vůbec vše, co s auty nějak souvisí. Jsem autař a mám mezi nimi hodně kamarádů. Potkal jsem se s lidmi, kteří už na podobném projektu pracovali, a našli jsme společnou řeč v tom, že bodový systém, který je tady nastavený, nefunguje vždy jako prevence. Tak jsem se k nim připojil a společně jsme ten jejich projekt začali posouvat dál. Vznikla Obhajoba řidičů a mezi námi celkem slušné kamarádství.

V obchodě jsi však začínal jako finanční poradce. Věnuješ se tomu pořád?

Na začátku se mi takto podařilo získat asi nejvíc klientů, nabídneš jim dvě služby najednou. Pořád jsem malinko namočený i ve financích, pustit se toho po 5 letech by nebylo úplně chytrý. Spíše se ale věnuji už jen svým klientům, které jsem za tu dobu získal. Obhajobu řidičů stavíme s kolegy od základů, je to jako naše dítě. Prostě si s tím hrajeme, baví nás to, a to je nejzákladnější věc. Teď jsme nabrali nové lidi do officu a většina z nich za 14 dní tou firmou žije úplně stejně, všude ji propagují a jsou rádi, že jsou součástí takového projektu.

13509400_1393215227359169_1920060959_o
Jednováleček, jak tohle „kolo“ nazývají, mají v kanceláří. „Vybudoval si ho kolega, když přišel o řidičák, a chtěl mít možnost se na něčem dopravovat. Než ho dokončil, měl papíry zpět. Přesto ho dokončil a vyhrál s ním soutěž mezi Custom Bikes v kategorii Tuzemák.“

Jak si vysvětluješ to jejich zapálení? Co jste jim udělali? 🙂

Já myslím, že všechno to stojí na tom, že i my tím žijeme, protože jak se říká: „Kdo nehoří, nemůže ani zapalovat.“ A naše parta je spalující. (smích) Je to také o tom, že i když jsi ve vedoucí pozici, taky jsi jenom člověk. A dle toho se ke všem chovej, nikoliv jako všemohoucí big boss. A dále se snažím u nás šířit myšlenku, že neexistuje problém, ale řešení. Takže, klidně ať se stane i chyba, pojďme ji ale rychle napravit.

Když máš 1 100 přátel na Facebooku, generuješ neustále nové klienty

Tobě hodně pomohly i sociální sítě…

Nejvíc. (smích) Na svůj Facebook jsem fotil pokuty, co jsem dostával, a psal jsem tam: „Uf, už zase další administrativa.“ Každý se zajímal, kde jsem to nasbíral a co s tím budu dělat. Odpověď byla, že to nascanuju a pošlu dál, protože mám tohle a funguje to. Zafungovalo to a každý to chtěl taky. Dneska je něco napsat na FB jako osobní doporučení. Můj osobní FB profil však s osobním životem dnes už nemá moc společného. Mám tam okolo 1 100 přátel. Občas se mi stane, že mě lidi poznávají podle auta. Nebo někde procházím, někdo mě vidí a mávne na mě. Já mávám zpět, ale nevím, kdo to je. (smích) Teď se to snažím filtrovat, abych aspoň toho člověka znal z nějaké osobní schůzky.

DSC_0983
Tomáš začínal jako finanční poradce a tehdy se mu povedlo přivést stovky klientů. Podle něj je to skvělá příležitost pro každého obchodníka. Pokud by tě spolupráce s projektem Obhajobyridicu.cz bavila, ozvi se jim na e-mail spoluprace@obhajobaridicu.cz.

Jak u vás funguje prodej? Jsou u vás fulltime obchoďáci nebo lidi, co to dělají při své práci jako ty předtím finance?

Nám se hodí jak finanční poradce, tak fulltime obchodník, tak člověk, který se mezi auty pohybuje. Provize, na které si mohou lidé u nás sáhnout, jsou dle mého velmi zajímavé. Teď se chystáme rozjet nábor obchodních partnerů, všech, co souvisí s automoto – majitelé autobazarů, čerpací stanice atd. Chceme vytvořit nějakou komunitu, aby to nebylo jen o tom, že klient si zaplatí právní ochranu, ale aby byl součástí nějakého klubu, který mu přináší něco navíc.

Za víc než 35 klientů ročně vyplatíme obchodníkovi zpětnou provizi

Mě zaujaly ty provize. Kolik si můžu vydělat?

Roční paušál, když se prodá za plnou sumu 3 799 Kč, jsme schopni honorovat částkou 1 000 Kč za jednoho klienta. Šikovným lidem, kteří nám přivedou aspoň 35 klientů za rok, jsme schopni nabídnout i následnou provizi. Pokud si ten klient zaplatí další rok, tak tomu, kdo nám klienta přinesl, opět proplatíme 500 Kč jako další provizi. Z 35 klientů máš 17 500 Kč jen tak a můžeš jet třeba na dovolenou.

Tome, jaké řidiče obhajujete nejčastěji?

Náš klasický zákazník je většinou člověk, který se autem živí a najezdí víc jak 20 tisíc km ročně. Tady je předpoklad, že se s hlídkou dřív nebo později setká. Jako klient naší služby má větší klid na jízdu a samotné řízení a nehypnotizujete tachometr, jestli jede 10 nebo 20 km víc mimo obec, kde ve finále nikoho neohrožuje. Já chápu a uznávám práci policistů ve chvíli, kdy stojí u školky a pomáhají přejít dětem přes přechod nebo řeší nějaký zločin. Měření rychlosti na konci obce před značkou „konec obce“ nemá s prevencí vůbec nic společného. Je to spíše buzerace.

13493453_1393264750687550_2049597578_o

Mám klid na řízení, to však ale není jediný důvod, proč si vás lidi objednávají. Dokážete mě třeba zbavit placení pokuty?

To, že nemusíš řešit banální přestupky a strachovat se o body, je velkou úlevou pro mnoho řidičů. V Čechách nejde ani tak o výši pokut, ale jde o body a bodový systém. Klasický kurýr je třeba vybodovaný na pásech a telefonu, protože jak popojíždí 100 m, tak se nepřipoutá nebo zvedne telefon, protože třeba v tranzitu nemáte handsfree, které byste slyšeli. U městské policie jsou vaření pečení, bez připoutání a s telefonem to je většinou do 500 Kč. Ten kurýr to radši rovnou zaplatí. Už mu nedojde, že to má za body a za týden může být na 12 bodech.

Dej nějaký konkrétní příklad. Co se vám třeba povedlo?

Na to se mě lidé často ptají, jaké máme úspěchy. Já jim nerad říkám konkrétní čísla, takže konkrétní příklad je vždy lepší. Tohle byla docela velká věc. Mladý pár neměl dálniční známku a omylem najeli na dálnici, bohužel potkali skrytý auto. Technický stav vozidla: cosi nesvítilo a měli malou prasklinu na skle. Chtěli po nich 20 000 Kč kauci. Auto odtáhli a 16 měsíců stálo na odtahovém parkovišti, zůstal z něho jen vrak. Soud přiznal tomu klukovi odškodné za celou tu dobu, takže teď si může koupit mnohem lepší auto.

Vsadím se, že máte i hejtry. Jak je zvládáš?

Mám je rád. (smích) Nejčastější „hate“ je, že jsme výchovna pirátů silnic. My to těm lidem ani nevyvracíme. Většinou nám to napíšou na FB, u toho se rozproudí diskuze a nám to přivede více lidí. Protože rozprouděná diskuze je lepší než mrtvá diskuze. Takže já říkám: „Jen ať tohle píšou dál.“ (smích) Chápu, že někdo má takový názor – 100 lidí, 100 názorů. Oni do toho nevidí legislativně, neuvědomí si, že když si ti lidi nenajdou nás, najdou si jiného právníka, který se pokusí je z průšvihu vysekat. Někomu hrozí 10 bodů, tak si zajde na školu smyku. Některé školy fungují dobře, jiné jsou o tom, že se zapíšeš na prezenčku a máš mínus 3 body. Je to velký business.

Během rozhovoru jsme vymysleli i akci pro Vás! Tomáš hned nabídl slevu 500 Kč pro čtenáře BusinessAnimals.cz. Stačí si službu objednat zde.

Pokud máte zájem a chuť s projektem Obhajobaridicu.cz spolupracovat, napište jim spoluprace@obhajobaridicu.cz.

Foto: Tomáš Jirsa a archiv Tomáše Blechy