Toaletní voda a kolínská – výbava pro gentlemany

Pánské vůně od svého vzniku ušly dlouhou cestu. Kdysi byly lahvičky s příjemně vonícími tekutinami nutností. Všude okolo vás se linuly nepříjemné pachy kouře, hnijícího jídla, kanalizace a sprchování dvakrát denně bylo hudbou daleké budoucnosti. Dnešní vůně už neslouží jen čistě praktickému účelu, ale jsou pro nás součástí image.

Pokud muž najde vůni, která se k němu hodí, podtrhne tím svou osobitost. Může se cítit sebevědomější a díky příjemné vůni, která ho obklopuje, bude na své okolí dělat lepší dojem. Ať už mluvíme o svádění, nebo o pracovních schůzkách, parfém rozhodně může podpořit vaše charisma.

Na trhu je mnoho voňavých produktů s různými názvy: toaletní voda, kolínská, voda po holení, parfém. Jaký je mezi nimi rozdíl a při jakých příležitostech po kterém flakónu sáhnout?

Toaletní voda, kolínská, voda po holení – je v tom rozdíl?

Nejvíce se od ostatních zmíněných produktů liší voda po holení, jejímž hlavním úkolem je zklidnit pokožku, hydratovat, uzavřít póry a usnadnit hojení. Vůně je u ní tedy až na druhém místě. Hlavní složkou zde bývá alkohol, který působí desinfekčně spolu s glycerínem, jež zvlhčuje pokožku.

Mezi další ingredience patří často vilín viržinský, který stahuje póry a v neposlední řadě esenciální oleje. Oblíbené jsou zejména eukalyptus, santálové dřevo či citrusy. Ty právě vyvolávají onu příjemnou, však nepříliš výraznou vůni. Některé vody po holení voní skutečně jen chvíli, některé vydrží kolem jedné hodiny.

Co se týká toaletní vody, kolínské a parfému, hlavní rozdíl je v poměru alkoholu a vonných látek.

• Kolínská voda má podíl vonných látek 2–4 %;  nevydrží déle než 2 hodiny.
• V toaletní vodě jsou vonné látky zastoupeny 5–15 %; vydrží 2-3 hodiny.
• Parfémová voda (toaletní parfém) má 15–20 % vonných látek; vydrží 4-5 hodin
• Parfém je nejsilnější. Podíl vonných látek v něm je 20–40 %; vydrží 6-8 hodin.

Toaletní voda vs parfém – použití

To, jestli používáte toaletní vodu, parfém, nebo je střídáte podle příležitosti, záleží čistě na vašich preferencích. Pokud máte citlivější nos, třeba na sobě intenzivní a dlouhotrvající parfém ani nesnesete. V tom případě je toaletní parfém či toaletní voda skvělou alternativou.

Obecně by se dalo říci, že toaletní voda se hodí spíše na teplé letní počasí, ve kterém se člověk chce vůní osvěžit několikrát za den. Naopak výrazné a dlouhotrvající parfémy jsou vhodné na večer, na společenské akce a kulturní příležitosti. Samozřejmě jedním z nejdůležitějších pravidel je to s parfémem nepřehnat. Zvládnutá etiketa stolování vám nebude moc platná, pokud váš protějšek neucítí přes váš parfém vůni pokrmu.

Oproti tomu slabší a osvěžující kolínská má ještě další využití. V mnoha barber shopech ji používají na stažení pokožky po holení a na ni nanáší ještě ochranný gel či krém. Další způsob použití je například k opláchnutí rukou a tváří. Vysoký podíl alkoholu má desinfekční schopnosti, takže zničí bakterie, když si zrovna nemůžete umýt ruce. Kuřáci ji často používají, aby z prstů setřásli zápach z cigaret.

Jak vznikla toaletní voda pro muže?

Voňavkářství přišlo do Evropy již ve 14. století, částečně kvůli vývoji na Středním východě. Islámské kultury zdokonalily extrakci vonných látek destilací parou a do průmyslu zavedly nové suroviny. Díky tomu se vůně rozšířily na západ.

První evropský parfém na bázi alkoholu byl vyroben v Maďarsku. Podle legendy byl vytvořen na příkaz maďarské královny Alžběty. Patřil mezi povinnou výbavu toho, kdo chtěl dosáhnout dlouhověkosti a mladistvého vzhledu či odehnat nemoc. Jednalo se o produkt destilace, při které se používal rozmarýn a alkohol. Později se začaly přidávat citrusy a byliny, a tak se z této vody stal skutečný předchůdce kolínské.

K vynálezu opravdové kolínské, tzv. Eau de Cologne došlo jak jinak než v německém městě Kolín nad Rýnem. Jeho tvůrcem byl však překvapivě však Ital – Giovanni Maria Farina, který kolínskou vynalezl v roce 1709.

V následujících letech si vůně zamilovalo mnoho vlivných mužů, třeba takový Ludvík XV., který převzal trůn v 18. století. I poté, co se dostal k moci Napoleon, jejich popularita stoupala. Ten se údajně často voněl i před bitvou.

Složení vůní: pižmo i obsah velrybího žaludku

Všechny vůně se skládají ze třech částí.

1. Estery, aldehydy nebo aromatické organické sloučeniny, které se přirozeně vyskytují v ovocných plodech, květinách, bobulích, atd.
2. Pomalu těkavé rozpouštědlo, které zajistí postupné uvolnění vonných esencí do okolí a slouží jako konzervant. (aceton, ethanol)
3. Stabilizátory a plnidla

Vonné látky, tedy součást první zmíněné skupiny získáváme dvěma způsoby. Buď si je bereme z přírody, nebo je vyrábíme synteticky. Z rostlinných zdrojů používáme například květiny, ovoce, pryskyřici, kůru nebo lišejníky. Těch živočišných se dnes používá stále méně, kvůli stoupající debatě o etice takového jednání.

Například takové přírodní pyžmo, které už umíme vyrobit i synteticky, se získává hlavně z pižmových jelenů, ohrožených zvířat žijících v horních oblastech východní Asie, dále z cibetek či z bobrů. A ještě překvapivější je ambra, jejíž excesivní používání v parfémech ve 20. století přispělo k dnešní ohroženosti vorvaňů.

Málokdo by si asi pod honosným názvem „ambra“ představil nahromaděné nestravitelné zbytky potravy, které se společně s exkrementy zahušťují až do podoby kamene. Pro svou vzácnost má ambra obrovskou cenu a tak jsou kvůli ní vorvani zabíjeni, ač není vůbec jisté, že pytláci ambru uvnitř nich najdou.

Nejen, že ambra nádherně voní, navíc má schopnost podpořit ostatní látky, dát jim vyniknout a zlepšit jejich výdrž. V dnešní době se místo ní většinou používá benzoová pryskyřice v kombinaci se santálovým nebo cedrovým dřevem, pačuli a různým kořením.