30. Říjen 2018
S dámami, které umí proměnit významný den v pohádku, jsem se setkala v kavárně v centru Prahy. I přesto, že hodinu před naší schůzkou zjistily, že jim někdo vykradl auto, kde měly připravenou výzdobu na akci, přišly včas a s úsměvem. Renata, Tereza a Veronika, kamarádky už od dětství, se i přes mírné pracovní odbočky sešly na společném projektu, který jim dává smysl. Vytvořily svatební a eventové studio YES & YES, které rády využívají i mnohé celebrity. Takových studií je ale hodně, tak díky čemu tak vyčnívají?
Kdo z vás přišel s nápadem, a jak to celé začalo?
Veronika: Ani nevíme přesný den, jen si pamatujeme, že jsme si sedly s holkama u skleničky vína ☺ Povídaly jsme si o práci, životě a došlo nám, že chceme dělat něco svého. Něco, co by nás naplňovalo. Padaly dokonce i nápady, že budeme společně nejen tvořit, ale i bydlet, jak to bývá v amerických filmech. V mládí jsme spolu už založily taneční skupinu a pěveckou, ale úspěch nepřišel, tak jsme moc doufaly, že potřetí už nám to opravdu vyjde ☺ Skvělé je, že každá z nás má talent a schopnosti na něco jiného. Baví nás, jak se doplňujeme. Renča vystudovala návrhářskou školu a pracovala u návrhářky, měla blízko k módě, stylingu, vidí detaily. Terka vystudovala grafický design, věnovala se grafice, měla pod sebou spoustu klientů a byla zběhlá v tom, jak dělat grafická oznámení, webové stránky a celý ten vizuál. A já jsem vystudovala marketing. A Míša, která s námi byla jako čtvrtá, a která je teď na mateřské dovolené, zase uměla finance a účetnictví. A jak to tak bývá, všechno se seběhlo nějak rychle. Renča si od návrhářky vypůjčila ze salonu svatební šaty, já je oblékla a Terka je na mě vyfotila. Vytvořily jsme si webové stránky, které nebyly běžné a inspirovaly se lidmi, jejichž práci jsme moc obdivovaly. Chtěly jsme na stránky dostat emoce, aby si lidé představili, jak jejich den může opravdu probíhat.
Tereza: Pak jsme se přihlásily na Svatební cirkus. Což je takový happening za lepší svatby, kde vystavovaly právě ti dodavatelé, které jsme obdivovaly. My se tam přihlásily, aniž bychom měly za sebou organizaci jediné svatby, Plánovaly jsme totiž, že získáme nějaké zkušenosti a reference z blížících se svateb kamarádek. Ale asi pomohla naše drzost tam jít :-), pak také to, že jsme i stránky měly jiné, z happeningu se nám ozvalo 8 nevěst, takže jsme se vrhly do příprav, a než jsme stihly získat reference od kamarádek, už jsme dělaly klienty. Ta první byla zároveň i nejrychlejší svatbou, jakou jsme dělaly. Na její přípravu jsme měly dva měsíce.
Všechno do sebe zapadlo a my si uvědomily, že to je opravdu přesně to, co chceme dělat, a že nás to naplňuje.
Tu první svatbu jste připravily za 2 měsíce, a běžně to trvá jak dlouho?
Tereza: Tak tři čtvrtě roku, rok. Záleží to vždy na snoubencích. Někdy se začne s plánováním třeba na rok a půl dopředu, jiné páry se zasnoubí na jaře a vdávat by se chtěly ještě ten samý rok v létě. Takže jsme loni třeba udělaly svatbu za 2 měsíce pro sto lidí, a také jsme to zvládly. Záleží ale i na naší kapacitě a kapacitě dodavatelů, kteří u svatby musí být.
Takže jste schopny vše připravit i za měsíc?
Tereza: Není to nejpříjemnější, ale dá se to.
Veronika: Klíčový je prostor, protože ten to všechno udává. Pokud ho najdeme, tak potom jde všechno jednodušeji. A proto se nám nevěsty ozývají dopředu, protože některé prostory jsou vybookované i na rok a půl. V podstatě ani nejste požádaná o ruku a už si musíte rezervovat místo 🙂 Pěkných míst, které za něco stojí, je pořád strašně málo.
Jaký jsou ta nejhezčí místa tady?
Renata: Nerady vypichujeme konkrétní. Máme rády místa, která mají duši, jsou zasazena do krásné přírody a jsme vždy pro, když se před námi otevře nějaký nový prostor… Ale kdybyste od nás chtěla dostat nějaký tip, tak za nás třeba statek v Ondřikovicích, to je asi hodinu za Prahou. Je to krásné místo, cca pro 50 lidí nebo máme hrozně rády Chateau Třebešice, což je vodní zámek u Kutné hory. Má kouzelné zahrady, krásné pokoje zařízené úspěšnými designéry současnosti. Je to takové historické místo s uměleckými prvky. Oblíbily jsme si i Hotel Všetice, kde je kapacita kolem 100 lidí a úžasná moderní stodola.
A Praha?
Veronika: V současnosti je největší trend najít prostor, kde můžete mít obřad, hostinu, párty i ubytování pro všechny vaše hosty na jednom místě a takových v Praze zatím ještě moc není, nebo o nich doposud nevíme 🙂 Pokud ale slevíte z některých svých požadavků, můžete uspořádat svatbu například v industriálních prostorech Pragovky, v krásné zahradě u vily K10 nebo v dechberoucí Pražské Křižovatce.
Jak se pohybují ceny svateb?
Tereza: Tohle je otázka, na kterou jsme si za celou dobu fungování nenašly nějakou univerzální odpověď. U každé svatby hrozně záleží, jaké mají klienti priority, kolik bude hostů, a kde bude probíhat. Dělaly jsme svatbu, kde byl budget kolem 200 tisíc, ale i kolem milionu.
A nejdražší je ta za milion?
Tereza: Zatím ano.
Kdo jsou vaši zákazníci?
Tereza: Myslíme se, že naši zákazníci jsou nám jsou hodně podobní. Hledají to krásné v něčem prostém, mají rádi svou rodinu, přátele a chtějí, aby ten den za něco stál, všichni byli uvolnění a v pohodě. Nemáme moc zákazníky typu „uděláme ze svatby banket a vytřískáme z toho další kontakty atd.“ Nejezdíme ani na zámky. Myslíme si, že různá místa přitahují různé typy lidí.
Veronika: Na klienty máme opravdu obrovský štěstí. Se spoustou z nich zůstáváme v kontaktu i po svatbě a sdílíme i další významný momenty z jejich života. S někým jsme si vytvořily úzký vztahy a jsme fakt přátelé, s někým jsme v kontaktu přes sociální sítě. Za dobu příprav se s nimi poznáme, a pak na jejich svatbě brečíme. Naše práce je o sdílení štěstí, a to nás baví.
Jak se vyrovnáváte s obrovskou zodpovědností, kterou máte za jejich DEN?
Renata: Snažíme se si to tolik nepřipouštět, jinak bychom si z toho sedly na prdel a víc by nás to stresovalo. Je to možná i tím, že ten den, od šesti od rána jste na nohou a jedete. Tak si ani nestihnete připouštět, že by se něco mohlo stát. A to je ten důvod, proč to zvládáme, jak to zvládáme. Nebudeme říkat, že to není stres. Je to stres, aby se to všechno stihlo. Většinou pracujeme ve třech, nemáme tam nikoho na pomoc. Nadekorovat a zároveň zkoordinovat svatební den je psychicky náročný, ale přípravy probíhají dlouho a my jim věnujeme opravdu velkou pozornost, abychom mohly přijet vždy maximálně připravené.
Veronika: Ale jednou jsme se s Terkou dostaly do situace, kdy jsme jely v zimě na schůzku za naším párem a po cestě jsme nabouraly. Najednou jsme si sedly a říkaly si, co když se nám tohle jednou stane, až pojedeme na svatbu a my tam nedojedem? Začaly jsme si připouštět, že jsme jenom lidi…
A podnikáte nějaké kroky, aby se to nestalo? Třeba každá v jiném autě?
Tereza: Zatím asi ne. My to máme komplikovaný v tom, že s sebou vozíme spoustu věcí, takže bychom si musely do flotily koupit tři dodávky, abychom se mohly rozdělit, a to není možný. Takže fungujeme dohromady.
Renata: Také jezdíme na svatby s velkým předstihem. Když máme velkou svatbu, tak třeba i o den dřív. Teď se nám zrovna stalo, že den předem jsme zjistily, že nám nejede auto, taky jsme to řešily.
Kolik stíháte svateb měsíčně?
Tereza: My si to pořád držíme jako náš malý rodinný byznys, takže jsme nenabraly další lidi. A tím, že to děláme v takhle malém okruhu, tak jsme schopné dávat tak dvě svatby týdně. To znamená, že ideální je pro nás třeba čtvrtek a sobota, protože každou svatbu předchází balení, příprava, dojezd na dané místo, samotné dekorování a koordinování a druhý den deinstalace, úklid a příprava na celou další svatbu. Už i ty dvě svatby jsou pro nás maximum, přes které nechceme jít. Nejen kvůli tomu, že bychom to nezvládly my, ale že se bojíme, že by i kvalita mohla jít dolů, a to je věc, kterou už vůbec nechceme řešit.
Veronika: Ale nejraději kombinujeme to, když v sobotu máme svatbu a v týdnu nějaký event.
Co připravujete při takové plnohodnotné svatbě, jak celý proces probíhá?
Tereza: Na svatbě připravujeme všechno, na čem se domluvíme během předchozích schůzek s párem. Ale většinou to bývá tak, že Renča si vezme na starost nevěstu, takže ji líčí, češe, pomáhá do šatů a dělá jí v podstatě takový ten holčičí backup. My s Verčou přijíždíme na místo, dekorujeme, Verča si hodně hlídá všechny dodavatele, aby přijeli včas. Pomáhá lidem, kteří se ztratili, což se taky občas děje. Na místě musíme roznášet i naši grafiku, aby bylo vše na svých místech, někdy máme na starosti sweet bar, jindy musíme dočančat květiny, pomáháme s dárky pro hosty. Když je koordinace, tak záleží, jaký je program dne. Někdy je to taková party, která si žije vlastním životem, protože si to pár tak přeje, ale také míváme akční lidi, kteří chtějí, aby vše jelo podle přesně připraveného harmonogramu. Občas svatbu i moderujeme. A druhý den přichází deinstalace, kde se staráme o to, abychom si odnesly to, co jsme si přinesly. A to máme hodně rády. Na neděli se vždycky strašně těšíme 😊
Jak dlouho se už přípravám svateb věnujete?
Renata: Teď už to děláme třetí sezonu, ale od února jsme k tomu přešly na hlavní pracovní poměr. Předtím jsme měly každá ještě svou práci. Měly jsme dva plné úvazky😊
Už se něco nepovedlo?
Tereza: Měly jsme jednu neshodu, že jsme si na jednom svatebním místě neporozuměly s jeho majitelem, ale nebyly jsme jediné. Potom recenze na internetu jsou jednoznačné, takže takovým věcem předcházíme tak, že už se na to místo nevrátíme.
I kdyby to chtěla nevěsta?
Tereza: I to se nám stalo a odmítly jsme. Prostě máme nějaká pravidla. On člověk už občas cítí, že to bude špatné, překlene se přes to, vezme to, ono to pak špatný je, a tak si říká, proč by to příště dělal znovu. Takže už máme svá pravidla.
Zažily jste nějakou speciální svatbu, něco crazy?
Veronika: Často se nám ozývají páry, kdy jeden z nich není Čech, tam pak přichází prolnutí kultur, jiné zvyky, jiná mentalita a temperament, a to nás hodně baví. Také třeba svatby s veganským cateringem nebo zero waste filozofií nabírají na oblibě. Také jsme dělaly jednu, kde ženich byl majitelem firmy na zážitky a chtěl si to promítnout i do svého svatebního dne. Tak se rozhodl, že na jeho konci se svou novou ženou odletí ze svatby balónem.
Jaký je váš byznys model?
Veronika: My ho vlastně nikdy asi neměly. Vše jsme nechávaly hezky plynout. Ze začátku jsme dělaly své svatební editoriály, ve kterých jsme promítly to všechno, co pro své klienty dokážeme zařídit. Ve zviditelnění si do dneška navzájem pomáháme s ostatními svatebními dodavateli, tím, že společně označujeme a sdílíme svojí práci, za což jsme moc rády. Spoléháme na sociální media, kde svou práci prezentujeme nejčastěji. A od klientů víme, že samotné realizované svatby jsou naší nejlepší vizitkou.
Kdo vás inspiruje? Motivuje? Baví?
Veronika: Myslím si, že se inspirujeme navzájem, že se i motivujeme a ženeme dál. Já hrozně obdivuju lidi, který tuhle práci dělají sami. Ať to jsou sami produkční, sami manažeři, ať je to agentura, ve který je jen jeden člověk a má pod sebou jen dodavatele. Já bych to nikdy sama dělat nechtěla.
Renata: Hodně nás taky baví proměňovat staré věci v nové a využívat je nejen v dekoru na svatbách, ale i doma.
Kam na ty věci chodíte?
Tereza: Kupujeme je v obchodech s dekorem, nebo jedeme i do antiku, a pak se s tím doma s bruskama patláme a brousíme, natíráme. Jo, nás to baví. My jsme v podstatě takový holky od počítače, ale když můžeme utéct, tak to uděláme strašně rády a cokoli můžeme dělat rukama, to nás strašně baví.
Veronika: Dost často chceme na nějakou svatbu modrej stůl nebo růžovou židli, prostě si vymyslíme takový krásný vizuální koncept, že to tam musí být, takže pak jedeme koupit starý stůl, který zbrousíme a natřeme si ho namodro, narůžovo, protože se nám prostě hodí do dekorace, a protože to tam být musí. A dopadly jsme tak, že máme na okraji Prahy velký sklad 🙂
Chystáte něco nového?
Veronika: Ano. Nedaly nám totiž spát rozlučky se svobodou. Před dvěma roky jsme byly družičkami a řešily jsme rozlučku pro naši kamarádku. Potřebovaly jsme nějaké společné oblečení, a tak jsme přemýšlely, kam pojedeme, jak to bude vypadat a také to, že každá z nás je jiná. Má jinou postavu, jiný vkus a bylo hrozně těžký najít něco, co by pasovalo všem. Ať už se bavíme o zábavě nebo oblečení. Tak jsme se rozhodly, že bychom chtěly vytvořit e-shop, kde bychom prodávaly naše vlastní produkty. Trička, náramky nebo třeba tašky, které by se mohly využívat na rozlučkách se svobodou. Připravily jsme pánskou i dámskou kolekci, která je k dostání na našem webu rozlucky.yesandyes.cz. Jsou to různá trička s naším vlastním grafickým designem, a protože máme v týmu Terku, grafičku, tak chceme dát lidem i možnost, aby si vytvořili svůj vlastní design.
Tereza: No a teď je podzim… svatební sezona se pomalu chýlí ke konci a my už máme zase hlavu plnou nápadů a těším se i na to, co si na nás na další rok naši klienti připraví!
Možná jsem se na to snad ani neměla ptát 🙂 Děvčata totiž sršela nápady jedna přes druhou a bylo okamžitě vidět, jak skvěle se kreativně doplňují. Jen jsem je tiše pozorovala a říkala si, jak to musí být fajn, mít okolo sebe kamarádky a zároveň blízké talentované duše, se kterými bych mohla zhmotňovat své nápady. Co říkáte, taky by se vám to líbilo? 🙂
Svatební a eventové studio YES & YES
Instagram
Facebook
Webové stránky
Renáta Králová – koordinátorka, stylistka, vizážistka
Oblíbené jídlo: knedlíky
Oblíbené pití: Aperol a káva
Den podle přání: na pláži, úplně bez nikoho. Pláž, moře, klid a bez telefonů.
Svatba velká nebo malá: To se ptáte toho pravýho člověka. Já paradoxně vůbec nevím, jakou bych chtěla svatbu. Někdy bych chtěla malou, pak se mi to změní ve velkou. Tím, že svatby řešíme každý víkend, tak si vůbec neumím představit, že řeším tu svojí.:-)
Veronika Šedivá: koordinace, kontakty s klienty a organizace
Nejoblíbenější jídlo: sushi
Nejoblíbenější pití: Prosecco nebo Aperol
Den podle přání: procházka u moře
Svatba malá nebo velká: klidná a s holkama okolo mě
Tereza Kramperová, veškerá grafika a návrhy
Nejoblíbenější jídlo: vše z italské kuchyně
Nejoblíbenější pití: Prosecco a Aperol (jak jinak:-)
Den podle přání: Ráno velká snídaně, pak chvíli nic, pak někam na nějaký super koncert a večer se bavím s mým klukem a s kamarády někde venku.
Svatbu velkou nebo malou: Já vlastně ani nevím, jestli chci svatbu, ale pokud ano, tak bych jí chtěla asi velkou. Abych tam viděla všechny lidi, které jsem poznala, a se kterými se pořád potkávám. A přála bych si, aby to byla pro všechny pohoda.
Zdroj fotografií: Eliška Kubíková, Barbora Bistiak, Everbay, archiv YES & YES, Instagram
