11. Únor 2015
Náš redaktor Matouš se při nedávném pobytu na Srí Lance zapovídal s místním prodejcem. Dozvěděl se tak, že oblečení, za které u nás utrácíme tisíce, se tam prodává za pár stovek – jen s tím rozdílem, že pro náš trh je na něm našitá komerční značka. Rajito se také svěřil, že by rád cestoval po světě. A závěrem, jak bývá dobrým zvykem, nabídl ruku své dcery…
Nesmím prodat nic nekvalitního. Tady v horách by se to rozkřiklo
Rajito, baví tě tvoje práce?
Jo, celkem jo. Lepší, než sedět doma a nemít na jídlo. Nebo někde kopat silnice.
Co myslíš, že je při pouličním prodeji nejdůležitější?
Hlavně být zdvořilý k lidem. Jinak by mi nevěřili a nic si nekoupili. A nesmím nikomu prodat nic nekvalitního. Tady ve městě by se to rychle rozšířilo a mohl bych obchod zavřít. Dneska se to dokonce šíří i mezi turisty, napíšou to někam na internet. Někdo se občas snaží cizince podvést, jenže mu to ve skutečnosti spíš uškodí.
Lidé taky hodně ocení, když se o ně dobře postarám. Pomůžu jim vybrat to nejlepší, co si mohou za své peníze dovolit. Vím, že se ke mně pak vrátí.
V obchodě trávím většinu života
Co když někdo přijde a nakonec si nic nekoupí?
Asi se mu moje zboží nelíbí. A nebo mu přijde moc drahé. Snažím se mu nabídnout slevu nebo něco speciálního. Většinou to zabere, místní se moc nechodí do obchodu jen tak koukat.
Pamatuješ si, kdy jsi poprvé někomu něco prodal?
Nevím, pomáhal jsem už od mala. Vlastně tím trávím většinu svého života.
Co smlouvání, baví tě? Nebo je to jenom nutnost?
Jak kdy. Někdy je to nutnost, někdy celkem zábava. Ale když přijde nějaký bohatý cizinec a snaží se cenu tlačit třeba o půlku dolů, je to hodně nepříjemné. Já se nesnažím nikoho okrást, mám ceny nastavené tak, abych si vydělal na živobytí. Pochopím to u chudých místních, ale u turistů?
Místní dnes mají na oblečení mnohem více peněz. Díky turistům
Změnilo se tu něco za poslední roky?
Jako tady v horách? Jezdí sem mnohem víc cizinců. A spousta lidí se na nich snaží co nejvíc vydělat. Měli bychom k nim ale chovat mnohem větší úctu. Před tím, než sem začali jezdit, tu nebyla skoro žádná práce, dneska jim každý druhý přinejmenším pronajímá nějaký svůj pokoj. Hlavně díky tomu už máme kamenný obchod a mohli jsme ho dokonce rozšířit o celé druhé patro. I místní mají dnes mnohem víc peněz na nové oblečení.
Co je tvůj největší sen?
Abych měl šťastné děti a celou rodinu. Aby udělaly dobrou školu a našly si hezkou práci. A taky aby se mohly podívat někam do světa, tak, jako můžeš třeba ty. Pak budu šťastný i já. Kdybych třeba někdy mohl jet s nimi, bylo by to úplně úžasné.
My tu dneska máme hrozně drahé pasy a je hodně těžké získat vízum. Skoro jediná možnost je nějaká pracovní agentura, hodně lidí takhle jezdí pracovat do Dubaje a ostatních arabských zemí. Nebo musíš uzavřít manželství s cizincem.
Kolik máš dětí?
Tři. Jednu holku a dva kluky. Synům je 14 a 16 a dceři už je 19. Chceš si ji vzít? (smích).
Text a foto: Matouš Vinš
