29. Listopad 2023
Většina rodičů si hluboce idealizuje moment, kdy konečně předá podnikový trůn svým dětem. Ten pocit radosti, že někdo bude následovat vaše šlépěje je jistým smyslem završení toho všeho, proč jste to dělali. Já vím. V rodinných firmách to tak často chodí, takové jsou představy. Jenže záhy může přijít vystřízlivění. Zvláště, když zjistíte, že motivace potomků nebyla docela správná a s láskou k podnikání nemá nic společného.
Schovat se v tatíčkově firmě
Synové a dcery často v podniku mámy nebo táty vyrůstaly. Byla to regulérní součást jejich života už od raného věku. Tady nasbírali první pracovní zkušenosti na brigádách, později si prošli řadou pozic. Tak nějak s firmou srostli, stala se z ní rutina a do jisté míry samozřejmost. A tady je třeba zpozornět. Je totiž velký rozdíl, jestli mladý člověk v businessu svůj potenciál brousí, anebo upadá do stereotypu a svoje místečko bere jako jistotu a teploučkou komfortní zónu.
V druhém případě se totiž dotyčný dost často snaží jen schovat před drsným vnějším businessovým světem. Proto zůstává pod ochrannými křídly rodiny. Mnohdy spoléhá na to, že i po předání mu budete radit, vést ho a možná za něj i rozhodovat. Je spíše schránkou na vaše pokyny a vize, ale z vlastního nitra vůči firmě nic nedává.
Pro firmu nebude mít taková persona přínos. Toto lze snadno vypozorovat už když se nástupce zacvičuje na nižších pozicích. V takovém případě sed snažte s předáním počkat a pošlete jej na zkušenou do světa. Ke konkurenci, do filiálky, k obchodnímu partnerovi. Když se osvědčí, máte zelenou. Když ne, ani tak se nemusíte obávat, že ve firmě jednoho dne naposled vydechnete. Stačí se poohlédnout po dalších možnostech, jak business udržet v rodině a přitom se netrápit tím, jestli na to bude potomek mít schopnosti a kapacitu.
Pocit zhoubného závazku
Někdy jsou děti svým rodičům natolik zavázány, že se celý jejich svět odvíjí od toho, aby jim udělaly ve všem a vždy dobrou službu. I když je to proti jejich naturelu, i když to ničí jejich osobnost a vztahy. Ve všem, co dělají, jak cítí, co si volí, zohledňují závazek k mámě nebo tátovi. A dost často to tak bývá i při přebírání kormidla ve firmě. I když by raději byli špičkovými akrobaty v Cirque du Soleil, obléknou kvádro či kostýmek a naklusají do kanceláře, kde se na dveřích vyjímá štítek s nápisem výkonný ředitel.
Tiše a s vděčností trpí pod váhou zodpovědnosti šéfa ve snaze dostát svým morálním povinnostem vůči rodičům. Tu situaci jsme v JPF Czech zažili z první řady. Šikovný mladý muž kolem 35 let. Firmy se ujal, když otec zemřel. Cítil tak silný morální závazek vůči zesnulému tatínkovi, že nemohl jinak. Jenže praxe, která byla s převzetím firmy spojená, ho vnitřně rozervala natolik, že začal uvažovat o ukončení života. Neviděl východisko. Byl svázaný tím, jak si firmu představoval a vedl jeho otec. Nedokázal to změnit nebo přizpůsobit, aby se s tím mohl vypořádat.
V JPF Czech jsme mu s firmou pomoci dokázali. Ale to, jaké šrámy celá situace zanechala na duši, dokáže vyřešit jen schopný terapeut a čas. Přitom by se celé potenciálně tragické situaci dalo předejít. Proto se ani v dobré víře nesnažte potomka zatáhnout do hry svědomí, závazků a emocionálního nátlaku. Raději mu dejte šanci na svobodu a zvažte jeho preference, než mu tu smyčku kolem krku utáhnete. Je to rada, kterou nikdo nechce slyšet, ale má hodnotu celého života.
Image businessmana
Nástupce z řad rodinných příslušníků je motivovaný a na převzetí otěží se těší. Pokud chce ovšem někdo řídit ne pro potěšení z manažerské práce a leadershipu, jde většinou jen o velmi zranitelné ego. Aby se dotyčný cítil důležitý a potvrdil si svou hodnotu před ostatními, potřebuje na to silný argument. Mít na jmenovce CEO rodinného podniku je ideální. Jenže tohle smrdí opravdu závažným rizikem. Je to jako nablýskaná karoserie už třikrát bouraného auta. Vypadá skvěle, vyzařuje fluidum úspěchu. Ale podívejte se pod kapotu, tedy do duše, na osobnost a emoce. Tady to vrže, úpí a skřípe strachem a nevyrovnaností. Podnikání je ale věčná sinusoida.
Člověk s křehkým egem bývá špatně vybaven na nezdary. Pod tlakem podléhá nešvarům: zkreslený úsudek, snaha hledat příčiny neúspěchů mimo sebe, ochablá vůle, výmluvy, impulzivní rozhodování nebo naopak rozhodovací paralýzy, ale především tím obvykle utrpí mezilidské vztahy na pracovišti. To se vždy podepíše na firemní kultuře, tedy celé zaměstnanecké sestavě. K závažným potížím uvnitř i vně podniku je to jen krůček.
Zranitelní lidé se moc dobře nevyrovnávají s tím, když je sesadíte z piedestalu a řeknete jim, že je potřeba něco změnit. Obvykle to končí roztržkami a agresí. Jenže v tomto případě vám nezbývá než razantně zasáhnout a dát celou věc do pořádku. Pokud je vše hodně vyhrocené a ochota o nápravu od nástupce nepřichází, máte možnost jej odvolat a jmenovat dočasně nového CEO, ať už z řad šikovných kolegů nebo zvnějšku podniku. Executive interim management s takovou situací také dokáže pomoci.
V každém případě ale musíte dát potomkovi čas, aby mohl pracovat sám na sobě a svoje vnitřní pohnutky i rozpory pochopil a zvládl. Takovou záležitost obvykle nezvládne člověk sám za pár dní, ale potřebuje po boku špičkového odborníka a nějaký ten čas. Dokud to neudělá, a bohužel někdy se profesní vývoj a ten osobnostní oddělují, nebude schopen firmě skutečně prospět. Vždy ji totiž zatáhne do boje o svůj sebeobraz.
Autorem textu je Ing. Jiří Jemelka, MBA, ze společnosti JPF Czech.
