Bývalý velmi úspěšný obchodník rádia Kiss se rozhodl vsadit na vlastní byznys. Dnes pořádá vlastní festival a má na starosti program ve dvou hudebních klubech na Mladoboleslavsku a v Teplicích. Co má společného práce obchodníka v rádiu a produkčního hudebních akcí? Dá se tím vůbec dnes v ČR uživit? Jak být v tomhle vysoce konkurenčním průmyslu úspěšný? A kolik bere za noc takový Calvin Harris? Nejen na to jsme v rozhovoru pro Business Animals zabrousili.

• Robert Vaca, 30 let
• Povolání: Promotér
• Dříve: Obchodník v rádiu Kiss 98

Roberte, ty jsi podle všeho obchodník tělem i duší. Řekni mi – chtěl jsi vůbec někdy dělat něco jiného.

Já už od malička věděl, že budu obchodník. Koupil jsem a prodal snad všechno. (smích) Prošel jsem si více prácemi, prodával jsem oblečení v Pietro Filipi, byl jsem na recepci v hotelu, prodával auta. Pak jsem působil v agentuře Lifemedia, v oddělení printové a internetové reklamy, kde jsem pracoval především pro developery. To pro mě byla velká škola, můj šéf mě tehdy do obchodu úplně ponořil. Pak ale přišla v roce 2008 krize a podpora marketingu šla ze strany developerských firem dolů. Hledal jsem tedy jinou práci a Jana Rýparová z Kiss rádia, což byl v té době můj klient, mě na hned stáhla k nim.

Na Kiss rádiu jsem plnil stotisícové plány, člověk ale lehce vyhoří

Hned v prvním roce ses stal nejúspěšnějším nováčkem v celé síti Kiss.

Ano, to je pravda. V dalších letech jsem pak plnil stotisícové plány a vydělával jsem více než lecjaký marketingový ředitel, který seděl na schůzkách naproti mně a cítil se být nade mnou. Tehdy jsem si začal říkat, jestli to mám zapotřebí. Měl jsem velmi dobrý životní standard, zázemí, peníze a nechtělo se mi už poslouchat klienty, kteří často lhali… Cítil jsem se vyhořelý, moje výkonnost šla dolů a i v rádiu to vnímali negativně, protože u mě byli zvyklí na jiné výkony. A tak jsme se po čase dohodli na ukončení spolupráce.

Vyhoření, žádná sranda. Takže jsi obchodničinu z ničeho nic pověsil na hřebík?

Ne tak úplně. Ještě v Kissu jsem začal pořádat různé jednorázové hudební akce v mladoboleslavském klubu Forum a k tomu jsem založil Unique Festival a teprve postupně uvažoval, že bych se tím mohl živit. Byl to spíš přirozený vývoj – táhlo mě to hudebním směrem, kde stejně obchodní práci do značné míry dělám.

Od obchodníků, co se na podnikání dali, vím, že to není easy. Člověk je zvyklý mít nějakou výši příjmu a najednou chtě nechtě spadne…

Vzhledem k tomu, že jsem byl na začátku stále ještě obchodníkem v rádiu, byl jsem finančně zajištěný. Navíc jsem začínal opravdu od nuly – malým festivalem v Mnichově Hradišti, který si na sebe v pohodě vydělal. Vsadil jsem spíše na pomalý rozjezd, buduji to postupně a na každý rok mám v programu připravené jedno zahraniční jméno jako zpestření. Nechci začít hned megalomanským projektem se světovými DJs, zadlužit se a následně skončit.

Čeští DJs přijdou pořadatele na tisíce korun za večer, Calvin Harris na 300 000 dolarů

Říkáš zadlužit. Kolik takoví světoví DJs stojí, že se kvůli nim může člověk zadlužit?

Většina českých DJs si za set nebo večer řekne v tisícovkách korun, zahraniční v tisícovkách až v desetitisících eur. Ti úplně nejlepší čeští DJs berou okolo 30 000 Kč za 2hodinový set, nejlepší zahraniční až 200 000 eur a takový Calvin Harris potom 300 000 dolarů.

Když se vrátím k obchodu. Jsou nějaké paralely v práci obchodníka a promotéra?

Přijde mi to naprosto identické. V obou případech sháním partnery a za jejich peníze jim nabízím mediální prostor a možnost propagace. Je to stejné vyjednávání, jen v Kissu jsem za sebou měl 20 let fungující rádio, a teď za sebou mám 2–3 roky fungující festival. V tom jsem to měl u festivalu trochu složitější, ale zase jsem měl výhodu, že jsem oslovoval klienty, kteří mě už znali z působení v rádiu a věděli, že jim nabízím kvalitní produkt za rozumné peníze.

Takže sis v Kissu udělal dobré kontakty.

Na práci v rádiu jsou nejlepší právě ti lidé, dostal jsem k opravdu zajímavým kontaktům. Dodnes jsem vděčný, že jsem potkal Zdeňka Masopusta (nedávno tragicky zemřel, pozn. red.). Připravoval například Trancefusion a byl to takový můj mentor, od kterého jsem mnoho odkoukal. Ta práce nebyla nikdy stereotypní, protože co člověk, to jiná povaha, a já jsem se těšil na to praní se o peníze do rádia.

Promotérská práce bude ale asi o něco pestřejší než „jen“ shánění peněz. Co všechno vlastně organizace festivalu obnáší?

Festival, co dělám, je dimenzovaný na 2000 návštěvníků, je to zatím lokální festival, který buduju od píky. Ale je hezký na pohled – pěkné prostředí, ledkové obrazovky, lasery, kvalitní program. Na každý ročník se spolu s mým 4–5členným týmem připravujeme rok předem. Je potřeba vybrat zajímavé datum a pohlídat si, aby se nekrylo s většími akcemi, protože větším festivalům nemůžeme konkurovat. Musíme vybrat lokalitu a zajistit u obce povolení na hluk.

Co dál je potřeba?

Další věc je line-up účinkujících, s interprety se domlouváme půl roku dopředu, u zahraniční hvězdy minimálně sedm osm měsíců. Peníze se účinkujícím hradí předem, takže s předstihem musíte shánět i peníze od sponzorů. A je tam spousta dalších organizačních činností – od prodeje vstupenek přes zajištění techniky, hygieny až po koordinaci lidí. Kdybych to měl shrnout, co se týče letních festivalů – je tenhle byznys kromě spousty práce především o risku a o počasí.

Elektro hudbu nemusím, ale živí mě. Rybář také nejí žížaly – chytá na ně ryby

Vedle festivalu máš ještě kompletně na starosti program v mladoboleslavském Camel Clubu Fórum a v teplickém klubu Unico ME. Jak to stíháš?

Snažím se to plánovat tak, abych měl každý víkend minimálně jednu akci. Paralelně akce většinou nedělám, protože jim bývám rád osobně přítomen, jednak kvůli kvalitě provedení, jednak kvůli kontaktu s návštěvníky a následnému feedbacku.

Takže pracuješ ve dne v noci. Kde v sobě bereš tu energii? Dej nám nějaký tip pro obchodní drive.

Z mého pohledu je důležité obklopit se pozitivními lidmi. Jakmile jsou okolo „bahňáci“, jak jsme jim říkali v rádiu, kteří neustále remcají, že něco nejde, snižuje to morálku celého týmu. Ale když okolo sebe máš pozitivní lidi, kteří tě inspirují a jsou ti třeba i vzorem, prostě tě to nabije. A pak samozřejmě hudba, odjakživa jsem byl technař.

Technař – a co elektro? To asi v klubech hraješ víc.

Mám rád tvrdší hudbu. Elektro a progressive, jak říkám vrzačky, co se dnes hrají, jsou mainstream. Osobně je neposlouchám, ale živí mě. Já jsem dokladem rčení, že rybář taky nejí žížaly, ale chytá na ně ryby. Pořádám akce pro ostatní, aby se bavili, a já se občas radši zavřu do backstage. Ale tak jednou za čas si dávám techno či k ránu house.

A co nějaké obchodnické triky, podělíš se?

Moje rada zní: hodně si věřit, nebýt arogantní, trošku skousnout hrdost, ale zároveň se nenechat od klientů odpálkovat, být zdravě sebevědomý a dobře argumentovat. Vždycky je dobré nastudovat co nejvíce informací o firmě předem. Když ti pak klienti říkají, že nic nepotřebují, můžeš najít háčky, za které je chytit. Zároveň tím ukážeš zájem, na což zákazníci také slyší. A nezbytné je pozitivní naladění.

3 rady k úspěchu? Nebát se začít od píky, být sebevědomý a dát lidem to, co slíbíš

Jak moc byly zkušenosti z obchodu zásadní pro rozjetí vlastního byznysu? Doporučil bys lidem, aby si před založením firmy vyzkoušeli práci obchodníka?

Obchod je rozhodně před podnikáním výborný krok. Když to vezmu podle sebe, já jsem v rádiu chodil na schůzky do úspěšných firem, začínajících firem i těch neúspěšných. A marketéři mi vždycky vyprávěli příběhy té firmy a člověk jen poslouchá a zjišťuje, jak se z úspěšné firmy stala neúspěšná, kde třeba udělali chybu, jaká byla jejich cesta od začátku, čím se vyšvihli na výsluní. A to byla opravdová škola.

Ještě řekni, co plánuješ do budoucna.

Chtěl bych mít fungující jeden open air festival a jeden indoorový a aby tam bylo vyprodáno – ideálně 5–6 tisíc návštěvníků. Plus 2 úspěšné kluby, kde bude neustále plno a lidé budou spokojení. A také bych chtěl do zahraničí – přenést festival do Chorvatska a přemýšlím i o Švýcarsku.

Roberte, ty jsi živoucí příklad, který dokazuje, že se dá u nás takhle vydělávat. Kdybys měl předat něco ze svého know-how dalším lidem s velkými plány, co by to bylo?

Pro mě je základ začínat úplně od píky, mít přehled a informace o lidech. Vědět, jak promovat a dělat marketing.

Třetí věc – věřit si a dělat věci pořádně, dát lidem to, co slíbíš – nerušit jména dva dny před festivalem, neslibovat špičkovou stage, když tam jsou dva stroboskopy, a stanovit adekvátní vstupné. To lidé ocení. Snad žádná akce u nás neměla od začátku návštěvnost 5 000 lidí. Pro mě bylo zásadní začít od nuly a postupně to budovat. Nemám tak stresy a ta práce mě opravdu naplňuje.

Chcete to být příště vy, kdo je vidět na Business Animals? Máte o obchodě co říct? Pálí vás nějaké téma? Napište nám na info@businessanimals a posuňte svět sales zase o něco dopředu!