Podnikání v páru očima manželů Ratajských. Plusy vítězí na celé čáře

Je dobré podnikání motat do vztahu? Může to vůbec fungovat? Tuto otázku si možná právě teď kladou někteří z vás. Lucie a Ondřej Ratajský o tom vědí své. Když Ondřej přišel s tím, že chce se svou ženou Luckou podnikat, napadlo ji, že to nikdy nemůže klapat. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. 😊

Nechtěla jsem společně podnikat, protože jsem se obávala o náš vztah, nechtěla jsem ho tím zkazit nebo dokonce rozbít. Ondra to viděl jednodušeji – jako kolegům nám to klapalo skvěle, takže proč to nezkusit?

A jaká je realita? Z pohledu plusů a mínusů je to celkem mejdanová směska, kde na celé čáře vítězí plusy, ale…

Společná vášeň

Pokud s životním partnerem jdete do společného projektu, přinese to velkou vlnu energie, protože budete mít společnou vášeň. Tedy pouze tehdy, když je to pro vás oba „Projekt s velkým P“. Budete se to těch věcech bavit, budete je spolu tvořit, plánovat…prostě je budete žít.

Je to podobné, jako když se potkají dva kamarádi milující fotbal a můžou rozvíjet své oblíbené téma i hodiny. Ale jestliže se dostanou do fáze obhajoby svého favorita a jeden má Barcelonu a druhý Real Madrid, může to skončit bledě. A ve společném podnikání je to stejné. Tahle situace prostě přijde, budete mít stejný směr, možná i cíl, ale v něčem se neshodnete, nebo naopak úplně názorově rozcházíte.

Jak to máme my? To je moment, kdy přichází lekce, která vám může hodně dát. My jsme prošli několika stupni vývoje a dnes už si nepotřebujeme dokazovat kdo má pravdu a lepší názor a proč. Ondra, jako snílek a vizionář, má často nápady, ze kterých mě pragmatikovi jde hlava kolem. Pro mě to znamená u jeho nápadů nechat mysl maximálně otevřenou a nezačít analyzovat dřív, než se několikrát nadechnu (někdy dýchám i několik dní).

Když se nám to podaří, tak z těchto momentů vytěžíme maximum, protože si vzájemně rozšiřujeme obzory a můžeme si být inspirací.

Většinou v takových chvílích vznikají nejzajímavější myšlenky a projekty.

Každý chvilku tahá pilku

Když podnikáte společně, je jen málo věcí, ve kterých budete nezastupitelní. Víte, že se na sebe můžete spolehnout, takže si můžete pomoci i ve chvílích, kdy na jednoho z vás přijde chvilková deka. U nás vždycky v takový moment ten druhý zabere ještě víc.

Past je však v tom, když vnitřně přehodíte zodpovědnost na toho druhého a čekáte, že to utáhne sám.

A teď nemyslím nějaký jednotlivý úkol, ale pokud vnitřně nenesete svou část zodpovědnosti za projekt, tak to přestává fungovat. Možná si toho ani nevšimnete, ale první známkou, že jste toto udělali je, že si myslíte, že ten druhý je na „to” lepší. Když se jemu teď daří a přináší výsledky, vy si můžete oddychnout a nedělat nic. Pokud je ten projekt opravdu společný a tento oddych není jen chvilkový, začne se to projevovat.

My jsme si touto fází prošli oba, jenže pak nám došlo, že pokud se ten druhý chce jen vézt, tak to prostě nemůže fungovat tak, jak chceme. Je to vnitřní alibismus a trošku pohodlnost vystoupit ze své zóny komfortu, protože pokud se pohybuji v ní, neposunuji se nikam.

Jsme na to dva

Když jste na to dva, všechny úkoly lze vydělit dvěma, to je prima, protože pak máte prostor se nadechnout a poodstoupit. Víte, v čem se doplňujete, co baví každého z vás, to je super.

Pak zbudou úkoly, které nechce dělat nikdo 😊. A to je moment, kdy buď vystoupíte z té zmiňované zóny komfortu, nebo začnete úkolovat toho druhého.

Myslím, že prvně zkusíte úkolovat toho druhého a když narazíte, tak to buď změníte, anebo budete narážet pořád dokola. V tom vnímám důležitou partnerskou rovinu, protože když se podíváte okolo sebe, tak myslím, že nebudete muset jít daleko a takových ředitelů zeměkoule, co přesně ví, co mají dělat ostatní, najdete na každém rohu stovky.

A můžete chvíli pozorovat dynamiku jejich vztahu a nemusí být ani partnerský, vždycky tam bude jeden dominantní a naštvaný, protože poučuje a druhý v podřízené pozici a taky naštvaný, protože je úkolovaný. To je podle mě jeden z bodů, který dělí ty úspěšné od neúspěšných.

Buď budete experti na to, jak by to měl ten druhý dělat, nebo se do toho pustíte s ním, nebo i sami, a vyzkoušíte si své limity.

Kde končí podnikání a začíná partnerství

Čas…Máme ho všichni stejně, ale každý s ním nakládáme jinak. Když podnikáte spolu, může to na první pohled vypadat, že vlastně stačí udělat půlku práce a je hotovo, ale ono to takhle úplně nefunguje. My od té doby, co podnikáme spolu, tak musíme čas plánovat ještě líp než kdy jindy.

A při plánování musíme vědomě počítat s časem, kdy máme věci každý sám za sebe a také jeden pro druhého, protože co neživíte, to neroste, ale to určitě znáte 😊.

Může se vám stát, že se tak ponoříte do projektu, že opravdu nemluvíte o něčem jiném a na nic jiného se nesoustředíte, jenže čemu nedáváme pozornost, to neprospívá a ve vztahu to platí dvojnásob. Takže je potřeba být vnímavý na to, když začnete svůj vztah s partnerem odsouvat, protože to lze udělat vědomě, ale jen na dobu určitou, na které se oba domluvíte. Mnohem lepší je, když si dopředu plánujete čas jen pro sebe, kdy opravdu věnujete pozornost jeden druhému. Vidím to jako zásadní bod pro zachování polarity, kterou ve vztahu všichni potřebujeme.

Kdo jsem já?

Neměli bychom ztratit sami sebe, a to ani v partnerství, ani v podnikání. Je to někdy kumšt, ale když začnete ztrácet sami sebe, přestáváte přinášet nové nápady, přestává být vidět vaše jedinečnost a vy se stáváte průměrem svých pěti nejbližších lidí, ale rozhodně ten průměr neposouváte nahoru. Takže kromě plánování pracovního, rodinného a partnerského času je důležitý i prostor jen pro vás a vaše osobní vzdělávání, růst, sport, projekty, radosti… Že má den jen 24 hodin? To je právě ta hra s časem 😊.

Vyváženost mezi všemi polohami je to, co vám přinese tu správnou šťávu na všech frontách.

Je to trošku alchymie a většinou určité vychýlení poznáme právě vlastní rozladěností, podrážděností, ale chvilka klidu vám vždycky napoví, co jste odsunuli do pozadí a čím dřív to zjistíte, tím líp. Velký deficit chce velkou dávku energie na doladění zpět.

Pravidla podnikání podle Ratajských

• Otevřeně komunikujeme, musíme vědět, že se na sebe můžeme spolehnout. Mluvíme i o věcech, které nejsou příjemné, snažíme se nenechat nic vyhnít.
• Plánujeme čas – pracovní, rodinný, partnerský i osobní. Jsou to všechny roviny, které jsou pro nás důležité a víme, že o ně chceme pečovat. Je to o každodenním balancováním a když už to vypadá, že se to podařilo vyladit, přijde nějaká změna, takže je to nekonečný příběh 😊.
• Máme další aktivity a projekty, kterými přinášíme sobě i do vztahu nadhled, odstup, prostě „nový vítr”.
• Plánujeme spolu, určujeme priority, směr, obnovujeme cíl a když máme na něco úplně odlišný názor, vracíme s hodnotám, které v podnikání máme a konfrontujeme naše postoje s těmito hodnotami.

Lucie Ratajská, 31 let a Ondřej Ratajský, 33 let

• Lucie je Business coach & mentor, Ondřej Visionary & Salesman, obor síťový marketing.
• FB Ondra a Lucka Ratajský, WEB.
• Nejlepší rada, kterou se řídí Lucka: „Směřuj vždy k měsíci, protože i když ho mineš, skončíš ve hvězdách.” U tvoření nových věcí se řídí myšlenkou: „Nedokonalé něco, je vždy lepší než dokonalé nic.”
• Nejlepší rada, kterou se řídí Ondra: „Tvoje podnikání (obchod) poroste jenom tak, jak si dovolíš se změnit.“
• Jak vnímáme obchod: „Nebylo to tak vždy, ale dneska už obchod vnímáme jako příležitost, která přináší neomezené možnosti, spojení s lidmi, které bychom jinak asi nepotkali. Často nám nabízí ujištění a testování vlastní hodnoty, seberozvoj. Náš obchod pro nás hlavně znamená možnost pomáhat dalším lidem,“ shodují se.
• Naše mise: „Naše mise je zlepšovat zákazníkům jejich každodennost a dělat je krásnější.“ A pro obchodní parťáky? „Nejvíc to asi vystihuje to, že jim pomáháme měnit jejich životy. Obchodní parťáci jsou pro nás ti, kteří se nebojí být šťastní a úspěšní a jsou ochotni ve svém životě rozbít možná zažité, ale nefunkční vzorce, a chtějí být prospěšní ostatním, potom je nám ctí být průvodci na jejich cestě k úspěchu.“