18. Únor 2014
Mladý a ambiciózní podnikatel Michal Krejčí mluví o všem na rovinu. Během několika let si nasadil i sundal růžové brýle, zažil tvrdou realitu života, naučil se pokoře a našel směr, jak chce svůj život žít. Možná nejen ten profesní.
Michal Krejčí, 27 let
· 6 let podniká ve společnosti Partners – finanční poradenství jinak;
· od 15 let pracuje – brigády (od zakládání lisovacích strojů po smažení hranolek v Burger Kingu v Anglii);
· vystudoval gymnázium, poté vysokou školu Technickou Univerzitu Ostrava – Vysokou Školu Báňskou;
· absolvoval brigádu v zahraničí v Burger King, kde se naučil pokoře a poznal, jak to v životě nechce;
· v Partners začal pracovat ve 20 letech. Měl jasnou vizi o životě – jak nechce, aby to vypadalo. Poznal zaměstnání „drž pusu a krok, systém činnosti, který nemůžeš ovlivnit je zaměstnání“. Tento styl práce se Michalovi ale nezamlouval. Omezenost a ustrnulost ho strašně odradila;
· momentálně vede, inspiruje a rozvíjí cca 20 poboček a tři stovky lidí.
Michale, jak začalo tvé podnikání?
V druháku na vysoké škole v Ostravě přišel telefonát od přítele, kamaráda Honzy Vodehnala (garanta, pozn. redakce). Následně jsme v Ostravě založili jednu z prvních poboček společnosti Partners a vybudovali první tým. Přitom všem jsem dokázal vystudovat i vysokou školu.
Opravdu jsi vše zvládl při studiu?
Ano, a dokonce jsem nic neopakoval. Podnikat a u toho studovat vysokou školu je úžasná věc, ale s oblibou říkám, že naopak to nelze. Zatím vše vypadá skutečně růžově.
Potkala tě i nějaká krize?
Po roce jsem s tím chtěl seknout. Měl jsem růžové brýle. Myslel jsem si, že to nedokážeme, protože poradce dělá každý kolem. Nicméně i já sám jsem musel dospět a dozrat. Osobnostní růst, podnikání je proces a proces se děje v čase. Musel jsem se naučit věřit procesu.
A když si vzpomeneš na úplné začátky?
Začátek byl vskutku, jak se s oblibou říká, psycho. Nikdo z nás si totiž netroufl předvídat, jak se celá situace vyvine. Vznikli jsme vlastně odtržením od OVB. Nevyhovoval nám totiž jejich tehdejší filosofie a přístup a mně bylo hlavně jen 20 let. Byl jsem 100% začátečník. Všechno je o přístupu. Jak ke škole, tak ke schůzkám s klienty jsem přistupoval stejně; vždycky jsem si říkal, že to nějak dopadne.
A jak tedy schůzky s klienty vypadaly?
Tím, že jsem neměl dostatečné sebevědomí a zároveň jsem neměl dobře upevněný postoj, jsem samozřejmě nedokázal lidi kolem sebe motivovat k tomu, aby se k nám připojili. Disciplína, důslednost, zodpovědnost – tyto nejdůležitější věci u mě tehdy nefungovaly. První rok jsem se vše musel naučit. Konkrétně to, že vše je na mně, že jsem zodpovědný za daný výsledek a že mi práci sám od sebe nikdo nedá.
A co bylo dál?
Rozhodl jsem se všechno hodit za hlavu a po více než půl roce práce jsem si sbalil kufry a odjel do Anglie. Ale ani práce v Anglii nebyla tak růžová, jak se nejdříve zdála – zmohl jsem se pouze na to, že jsem dělal tři měsíce burgery v Burger Kingu. Po návratu jsem si řekl, že musím změnit především sebe. Pěkně od základu – neřeš co neovlivníš, a naopak, řeš, co změnit můžeš. Postupem času a změnou sebe samotného začalo konečně vše fungovat tak, jak má.
Co dál probíhalo po návratu do České republiky?
Dnes jsem rád za přístup Honzy Vodehnala, který řekl: „Buď to budeme dělat naplno, nebo končíme. Protože jinak se trápíme oba dva.“ Jelikož jsem ješitný, představa, že bych něco nedokázal, se mě dotkla. Překonal jsem tedy tzv. komfortní zónu, zavolal několika lidem, sešel se s nimi a vydělal jsem první peníze. Jestli si vzpomínám dobře, bylo to tehdy kolem 30 tisíc Kč. Předtím byl můj výdělek třeba jen za půlroku práce 1 500 Kč. Třicetitisícová odměna byla příjemná a obrovsky mě nakopla.
Co se potom změnilo?
Tehdy jsem si uvědomil, že mi nestačí dělat pouze poradce. Chtěl jsem víc. Pochopil jsem, že bych mohl učit, vzdělávat, předávat zkušenost i dalším lidem. V hlavě se mi zrodila myšlenka začít podnikat v tomto oboru s Partners. A to byl vlastně okamžik, kdy jsem zcela porozuměl produktu Partners. Pochopil jsem, že produktem Partners nejsou finanční produkty, ale já. Jednoduše řečeno jde o výchovu podnikatelů, podnikajících na finančním trhu. Dnes, když vysvětluji lidem, co je to Partners, představuji si to především jako podnikatelskou příležitost. Rozhodně ne tak, že máme dnes dobrou finanční službu. To je pouhý nástroj pro vybudování firmy. Produkty jsme my.
Kam až může Partners růst?
Hm, upřímně řečeno, my se nebojíme položit si otázku, proč bychom nemohli jít „za moře”? Poláci naše služby hodně využívají, protože se jim náš produkt líbí. Za pár let půjdeme do Německa a Rakouska. Náš “produkt a filosofie” jsou totiž fakt dobrý…
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Skoro každé ráno cvičím. Vstávám celkem brzy, mezi šestou a sedmou. Aktivně se věnuji fitness kulturistice, protože jsem tam sám se sebou. Je to úžasný relax a jak se říká, ve zdravém těle zdravý duch. No a pak se můj den odvíjí dle toho, kam jedu. Mám pod sebou hodně lidí v různých fázích osobního rozvoje. Někdo je už samostatný, někoho školím atd. Věnuji se vlastně řízení systémů.
Vzpomeneš si na své první větší výdělky? Jak jsi se cítil?
Největší radost jsem měl opravdu z prvních vydělaných peněz, jde o těch 30 tisíc. Pak jsem se sám sebe ptal, jaké to bude, až vydělám prvních 100, prvních 200, prvních 500 tisíc Kč. Problém je ale v tom, že mě peníze nikdy nějak nemotivovaly – nešel jsem tuto práci dělat pro peníze. Bylo mi tehdy dvacet a vlastně jsem je ani nepotřeboval. Živili mě rodiče, přivydělával jsem si na brigádách v cizině a také jsem doučoval matematiku na vysoké škole. S penězi, které jsme měl, jsem v pohodě vystačil celý rok.
Co bylo tehdy tvojí motivací?
Uznání rodičů. Můj táta udělal dobrou věc. A to tu, že řekl, že je na mě pyšný. Řekl to ale až tehdy, kdy jsem opravdu dostudoval vysokou. Vím, že jsou na mě rodiče hrdí, a to je vlastně ono… tento skvělý pocit mě žene asi nejvíce. Seberealizace a uznání je pro mě největším motorem. Peníze jsou prostě odpadem dobře odvedené práce. Myslím si to dodnes.
Jak žiješ s vydělanými penězi? Měl jsi nějaké „úlety“?
Ale vždyť já žádné peníze nemám. Všechno investuji zpět do firmy. Extrémní úlety jsem ale neměl. Možná jen, že jsem si pořídil Apple věci a také kabát za 60 tisíc Kč. Jinak o ničem nevím.
Co si myslíš o dnešních obchodnících? Kdo by se měl na tuto dráhu dát?
V první řadě si myslím, že jestli člověka něco naučí do života, tak je to obchod. Naučí totiž prodat sám sebe. Člověku by nemělo být jedno s čím obchoduje – prodává své jméno, a to musí mít přidanou hodnotu. Určitě by to rovnou měl vzdát člověk, který nemá rád lidi.
Co lidi s talentem, poznáš po těch letech, kdo má talent?
Obecně by se dalo říct, že Michal Krejčí má na lidi špatný odhad. Většinou lidi, ve kterých jsem viděl hvězdy, už se mnou nepracují. Ten, koho jsem odsoudil, se vypracoval. Samozřejmě to může být i mým přístupem. Onu hvězdu jsem si rozmazlil a tomu outsiderovi jsem nedal nic zadarmo. Osobně si ale nemyslím, že je obchodování o talentu. Vše se dá naučit a každý má možnost se vypracovat.
A základy úspěchu?
Zodpovědnost, disciplína, důslednost. Tečka.
Kde se vidíš za 10 let?
Do 10 let v České republice – Chceme vytvořit společnost první volby, co to znamená? To že když se ráno vzbudíte a budete chtít řešit finance nenapadne vás nic jiného než Partners. Kde dostanete prakticky tu samou službu co v bance ale s mnoho větší přidanou hodnotou a hlavně poskytnutou napříč celým trhem.
Motto: Úspěch je volbou – one life, one chance – Lidé na smrtelné posteli nejvíce litují toho, že nežili svůj život
Knihy: Isaacson Walter – Steve Jobs, Dayl Carnegie – Jak získávat přátele a působit na lidi
Auto: Mercedes CLS
Relax: při vaření
Kde se vidím za 10 let: jako spolumajitel Partners, která ovšem je v 15 zemích světa
