O Goethem se říká, že byl posledním člověkem na zemi, který zvládl pojmout veškeré vědění své doby. Po něm to již bylo nemožné – průmyslová revoluce, věda a vývoj přinesly takové zrychlení a objem informací, které lidský mozek není schopen pojmout. Dneska jsme rádi, když zvládáme zachytit veškeré dění a inovace v našem, úzce specializovaném oboru, natož se hluboce zajímat o více branží. Ne tak Pavlína Kvapilová, kterou jsme potkali na akci Spoluženy. Dvacet let se věnovala rozmanitým odnožím žurnalistiky, až se vypracovala na šéfku Nových médií v České televizi. Zvládala balancovat těžká politická témata při vedení speciálů ČT24 či moderování Hyde Parku, jít příkladem a prosazovat nové odvětví v žurnalistice, která se v digitálu teprve rozkoukávala. Dokáže se s vámi bavit o módních korzetech stejně jako o Masarykově odkazu, obdivovat historii stejně jako zaníceně debatovat o budoucnosti médií.

• Pavlína Kvapilová je bývalá Výkonná ředitelka Nových médií ČT. 
• Z funkce byla v srpnu 2013 odvolána. Oficiálním důvodem výpovědi pak byla nadbytečnost, neoficiálním tehdejší krize veřejnoprávních médií spojená s přeřazením moderátorky Daniely Drtinové a událostmi v redakci zpravodajství. Pavlína a řada jejích kolegů tehdy otevřeně žádali veřejnou diskusi o těchto problémech
• Po 20 letech v rozhlase a televizi tehdy pocítila, že je čas věnovat se dalším vášním. Odjakživa měla eklektické zájmy, od čtení přes cestování, jazyky, sport, politiku, historii až po módu.
• Dnes je hlavou a srdcem společenského projektu Elegantní Česko, jehož podtitulem je: „Oživujeme to nejlepší z toho, co uměla tato země a její lidé a skládáme nové elegantní Česko.“ Jeho součástí je videoseriál na YouTube, workshopy, kde se lze učit různé životní i estetické dovednosti, zážitkové Dny v jiných časech či velké akce přinášející zábavu i vzdělání. Pavlínin tým také ve spolupráci s komunitou Elegantního Česka vytvořil svou první kolekci Kostým – nejlepší přítel ženy, který navazuje na prvorepublikové inspirace. Období První republiky bylo výchozím bodem pro celý projekt, ale časově se nijak neomezuje. Snaží se inovativním způsobem propojit minulost a současnost. Ať už se to týká krejčoviny a přístupu k oblékání, chování, osobního vyjádření, etiky či byznysu. Komunikací všech generací tak vzniká unikátní společenství, které se navzájem inspiruje online i naživo.
• Pro (nejen) módní inspiraci sledujte jejich Facebook nebo Instagram
• Pavlínu jsme potkali jako hosta na eventu Spoluženy vol. 3. Cílem SPOLUŽEN Ivony Bromové je budovat silnou komunitu, která bude ženy vzájemně motivovat, inspirovat a propojovat a ukáže, že ženská sounáležitost není jen prázdným pojmem. Jejich akce mají neuvěřitelný styl a energii, doporučujeme další 31. srpna v pražském Vnitroblocku. 

Pavli, po odchodu z ČT jste se rozhodla změnit kurz – z politiky jste přesedlala na módu. Nebyl to šok?

Ta cesta byla postupná. Po odchodu z ČT jsem se věnovala mnoha pracím v terénu – dělám strategie pro sociální sítě, konzultuji, moderuji, učila jsem na universitě,  byla jsem v kontaktu s neziskovkami. Toto byla další z aktivit, původně takový srdeční malý projekt. Šok to určitě nebyl, naopak, spíš přirozený vývoj. Já k módě tíhla odjakživa. Jako malá jsem prohrabávala neustále skříně, šila jako divá, byl to jeden z mých mnoha koníčků. V době angažmá v Českém rozhlase a později České televizi jsem neměla čas věnovat se módě jinak než okrajově, a to jsem po odchodu chtěla napravit – třeba formou videoblogu, který si budu natáčet pro radost. Jenže jak jsem z televize byla zvyklá myslet ve velkém a pracovat pro celou zemi, začala jsem na módním konceptu pracovat stejně jako předchozích věcech, kontaktovala ty nejlepší experty, sestavila nadšený produkční tým a už to jelo. Nemám ráda, když se dělají věci povrchně, tak asi proto to tak dopadlo. 🙂

Jak to vnímalo okolí? Dávali vám najevo, že jste od „vysoké žurnalistiky“ sklouzla k lifestylu?

Když jsme začali s Elegantním Českem, vypustili jsme video, kde jedu v otevřeném autě po Vinohradské v nádherných autentických šatech ze 30.let, s pokládanou vlnou a vysvětluji, o co půjde. Tehdy se řada lidí asi divila, co to mám za lubem. To jsem se i dočkala vět typu: „Co to ta bláznivá blondýna zas vymýšlí?“ Ale to je super – když se lidé ptají a jsou zvědaví, můžete jim odpovídat. Já to brala jako vstupní bránu do celé věci. Módu mají lidé tendenci vnímat velmi zúženě. Přitom politika a móda vůbec nejsou tak vzdálené, jak si myslíte. Často se setkávám s tím, že móda je brána povrchně, ale ona je způsobem vyjádření.  Potkává se tam řada momentů – jaký je historický okamžik, konvence, kdo jsme, jak se vnímáme, kým chceme být, s kým se vídáme nebo chceme vídat, jaké jsou naše interakce s okolím.

„Stav společnosti a způsob oblékání jsou odjakživa spojené nádoby“

My jsme se odrazili od První republiky, protože já tam vidím obrovské souvztažnosti s dneškem. A věřím, že mnoho z toho, co tehdy bylo přetrženo válkou a komunismem, bychom měli hledat opečovávat, navazovat na to. Jde o dědictví intelektuální, byznysové i estetické. Tehdejší dobu si často idealizujeme na základě filmů, to je taková svůdná slupka. My to nechceme idealizovat. Nicméně, když čtete dobová periodika, dostanete zajímavý obrázek. Vidíte, nakolik byla První republika ovlivněna masarykovským étosem. Navíc, oni nám byli tak neskutečně podobní! Vidím tam hodně paralel s tím, co se dělo po roce 1989. Tehdy se formoval nový právní systém, rozkvétalo podnikání, potažmo lidé hledali svou novou identitu – s tím souvisí boom módních salonů. Mělo to vliv na styl humoru, jak upozorňuje třeba paní dr. Eva Uchalová. Jezdili na dovolené do Chorvatska, Francie…zkrátka velmi mi to celé připomíná poslední čtvrtstoletí u nás. Co je na tom smutné, je kolik jsme z toho starého know how ztratili. V rámci projektu Elegantní Česko jsem si kladla otázku, co z minulosti jde prakticky převést do současnosti, aby z toho nebyl „skanzen.“

Myslíte módu? Co z módy lze přenést?

Nejen módu. Nicméně zůstaňme u ní. Móda je celospolečenský koncept. Dnes běžně běháme po obchodech globálních řetězců, ty nám každých pár týdnů vnucují novými kolekcemi, že něco nového je opět trendy, ty věci se za pár týdnů či měsíců zničí. Je to šílený koloběh, s mnoha důsledky, včetně ekologických pro celou planetu. Dříve toho z různých důvodů lidé neměli tolik. Ale ty věci byly mnohem kvalitnější. Podívejte se na oblečení z První republiky, to kolikrát zůstalo 90 let prakticky ve stejném stavu! Ale to je těžké – když neumíme rozeznat, které látka je kvalitní a která ne, tak už u toho to začíná. To samé zpracování. Krejčovské řemeslo je u nás velmi na úbytě, přitom podle mě poptávka po šití na míru poroste.  Lidé začínají více uvažovat o tom, že toho tolik nepotřebují a že dražší, ale kvalitnější věci, které navíc podtrhují Vaši osobnost, jsou moudřejší volba. Další část je chování. Mezi každými dvěma lidmi. Tam to začíná, ne u toho, že budeme pořád nadávat na politiky. Z těch kapiček se skládá náš každodenní život. Dnes prakticky nevíme, co jsou pravidla, de facto se rozpadla. Ale ta rozvolněnost ve finále není často zrovna něco, co by se nám v hloubi duše líbilo.  Pro jiné to navazování může být v tom, jak přistupovat k byznysu. Co se týče obchodu, tam se také máme od našich předků co učit.

Co si dalšího můžeme vzít ze 30. let do dnešního života?

Spousta lidí je v dnešním světě bez pravidel ztracená. Skrz módu se vyjadřujete, ať si to uvědomujete či nikoli – a můžete se vrátit sama k sobě, určit si své hodnoty a priority. Začíná to tím, že máte plán, víte, kdo jste, pro sebe i ve společnosti, kým se chcete stát, jak a kde chcete žít, jaké lidi chcete mít kolem sebe. Říkám tomu ukotvení. To je dobrý základ, na kterém se dá něco smysluplně stavět. Je podle mě fajn si na tyhle otázky odpovědět na začátku. I když to někdy není lehké.

Zmínila jste, že na workshopech pracujete i na takových tématech, jako je ženskost. Co tím myslíte?

Hodně vnímáme, že ženy se vlivem procesu emancipace vzdálily a ztratily samy sobě. Denně vidím úžasné dámy, výkonné, oblékající se víc mužským způsobem. Logicky si pak připadají „jako chlapi“. To nám také říkají. Brzy přijdou na to, že radost ze ženskosti ztratily, což je ovlivňuje ve všech oblastech života. Krásně jsme to viděli například na pin-up workshopu – jak ze sebe sundaly kalhoty a košile a ta přirozená ženskost se v nich znovu rozvinula, měly úplně jinou jiskru. Začaly dostávat komplimenty a to je motivovalo dál. Z toho jsou malé radosti, které jsou ve finále v dnešním negativismu jako živá voda.

Není to ale tak, že máme všichni zakořeněné v hlavě, že když je žena krásná, nemůže být ještě k tomu chytrá? Jakkoli to zní jako klišé, vídám to v business světě často – jakmile jste příliš žensky oblečená, nejste rovnocenný partner.

Je to svým způsobem logická reakce, ale není to cesta. Když si to my ženy budeme takto v hlavě nosit, tak tím spíš to bude podle mě celé špatně. Přece inteligence a elegance mohou jít krásně dohromady a vůbec se nevylučují. Naopak, podle mě tvoří vítěznou kombinaci. Je spousta holek, které jsou hodné, úžasné, dobrosrdečné, rozkrájely by se. Okolí je ale automaticky vnímá jako megery s ostrými lokty, protože dělají tvrdý byznys. Takže v sobě tu ženskost potlačují. A pak se necítí vnitřně dobře. Každá z nás by si měla najít svou zdravou hranici, která spojí naši povahu a typ pracovního prostředí. Když se cítíte dobře a ve své kůži, věříte si a potažmo děláte věci nejlépe. Nebo ne? Když se musíte do něčeho nutit a montovat, těžko můžete naplno rozkvést. I v práci. My jsme tento přístup v kolekci Kostým – nejlepší přítel ženy demonstrovali na setu Něžná byznysmanka, kde se to vše skloubí dohromady.

Zmínila jste tvrdý byznys. Vy jste dvě desetiletí působila ve veřejnoprávních médiích. To mi také nepřijde jako příliš ženský svět.

Média jsou těžký a tvrdý vesmír, ale můžete se v něm zároveň neskutečně realizovat. Od mala mě bavilo vše od matematiky až po šití. Nevěděla jsem, pro co se rozhodnout, takže jsem dělala vše, co mě bavilo – studovat jsem šla zároveň ekonomii a italštinu. Pak jsem se dostala k práci v rádiu, kde mě právě ta rozmanitost naprosto nadchla. Nebyl tam stereotyp, ale spousta podnětů – v televizi totéž. Ovšem, na manažerských pozicích už musíte z podstaty věci hodně energie věnovat věcem, které vás odvádějí od samotné kreativy. Hezké je, že dnes může díky boomu technologie být „médiem“ prakticky každý z nás. Takže jsem vděčná za všechny zkušenosti, ale tato cesta posledních let  mě hodně baví.

Jak vás samotnou projekt ovlivnil? Přece jen jste se z novinářky stala podnikatelkou.

Jak jsem říkala, mé aktivity jsou široké. Elegantní Česko se nicméně stále více tlačí dopředu a věnuji mu více a více času. Nepřestávám se divit, nakolik se  rozrůstá. Všechno tak nějak organicky vyrůstá jedno z druhého. Potkala jsem neuvěřitelné množství chytrých, šikovných a pokorných lidí ze všech koutů Česka, měst i vesnic. Ti nás permanentně inspirují. Tato země má neskutečný potenciál. Pokud budeme každý pracovat na sobě, budeme přes názorové rozdíly slušně diskutovat a podporovat spojující energii místo té rozdělující, můžeme se dostat opravdu hodně daleko.