Plátek čerstvé nadýchané veky, salát nebo pomazánka, kolečko salámu, ozdoba ve formě petrželky, rajčete, okurky a plátku vejce… To je tradiční obložený chlebíček. Český chlebíček. Svůj původ má totiž v Praze. A nikde jinde na světě se s takovýmto pojetím nesetkáte. Této lahůdce, bez které si dnes ani neumíme představit žádnou oslavu, dal „život“ Jan Paukert.

Paukert vs. Napoleon – kdo byl první?

O obložených chlebech se tradují různé domněnky. Údajně první obložený chléb spatřil světlo světa již v roce 1733 a k jeho vzniku vedla obyčejná lidská lenost. Náruživý karbaník Lord Sandwich odmítal vstávat od stolu při svých hrách, a tak poprosil svého sluhu, aby mu vložil maso mezi dva krajíce chleba. Takto připravený obložený chléb si oblíbil i Napoleon, jelikož neměl čas vysedávat u hodovního stolu. Během 18. století si obložené chleby, nazývané „otevřené sendviče“ našly své příznivce jak mezi honosnou šlechtou, tak chudinou. Avšak chlebíčky dnešní podoby se objevily až na začátku 20. století.

Konec černého chleba se slanečkem a cibulí

Ano, přesně tak vypadaly „chlebíčky“, které se na našem území vyráběly. Dokážete si představit tu chuť? Na své jí nepřišel ani Jan Paukert, a tak v roce 1916 otevřel vlastní lahůdkářství na Národní třídě v Praze. Hlavní podnět k výrobě chlebíčků dostal od rodinného přítele, malíře Jana Rytíře Skramlíka, který se nechtěl spokojit s pohoštěním v podobě jednohubek a přál si něco „na více zakousnutí“. A tak Paukert jeho prosby vyslyšel…

Zrození chlebíčkového národa

Obložený chlebíček z dílny Jana a Štěpánky Paukrtových se stal velmi rychle fenoménem. I když o titul českého chlebíčkáře soutěžili v Praze i další lahůdkáři, a každá firma preferovala své speciality, ať už to bylo obložení šunkou, sardelkami, husími játry, kaviárem, lanýži, uzeným jazykem, humry nebo třeba uzeným úhořem, byl to právě Jan Paukert, který veškerou konkurenci převálcoval.

Jedno ze 3 nejznámějších lahůdkářství v Evropě

Nejen vynikající chuť a správně zvolené kombinace surovin, ale i strategická poloha na Národní třídě pomohly Janu Paukertovi k věhlasu. Díky Národnímu divadlu naproti a o kousek dál sídlícímu Topičovu nakladatelství se v jeho lahůdkářství scházela umělecká elita. Prvorepublikové dostaveníčko si v lahůdkářství Paukert nad čerstvě připravovanými obloženými chlebíčky dávali například Ema Destinová, Jaroslav Seifert, Jan Werich, Jiří Voskovec, Vlasta Burian, Hugo Haas či Lída Baarová. Vlasta Burian miloval Paukertovy chlebíčky natolik, že zde dokonce pořádal slavné chlebíčkové hostiny pro své přátele. A chlebíčky z dílny Jana Paukerta nechyběly ani na prezidentském stole T. G. Masaryka.

Znárodnění rodinné tradice

V roce 1952 došlo ke znárodnění rodinného podniku a tradiční obložené chlebíčky pana Paukerta skončily. A i když v době totalitního režimu nemělo lahůdkářství jméno svého původního majitele, místní stále chodili nakupovat „k Paukertovi“. Chuť jeho obložených chlebíčků a dalších lahůdek prostě nešla vymazat z paměti…

Úspěšná restituce a pokračování lákavého byznysu

V roce 1991 bylo lahůdkářství vráceno v restituci synovi Jana Paukerta, Janu Paukertovi mladšímu. Jeho první kroky vedly k pilíři, ze kterého vykopal sbírku vzácných koňaků z 19. století, které tam se svým otcem v roce 1938 ukryli před nacisty. Před Hitlerem schovali 1 200 lahví těch nejlepších koňaků a likérů, tehdy však on ani jeho otec netušili, že znovu spatří světlo světa až po více jak 50 letech a už jen za přítomnosti Jana mladšího. Jan Paukert ml. se pustil do rozsáhlé rekonstrukce a znovuobnovení rodinné tradice tak, jak to slíbil svému otci. K slavnostnímu znovuotevření lahůdkářství došlo 14. října 2008.

Lahůdky Paukert drží prim stále

Znovuobnovené tradice výroby si však Jan Paukert ml. moc dlouho neužil. Zemřel po krátké vážné nemoci v lednu 2010 a gastronomické kruhy tak přišly o skvělého umělce. Rodinný podnik převzal nevlastní Janův syn a pokračuje ve výrobě tradičních českých chlebíčků na Národní.

Text: Lucie Formanová

Foto: janpaukert.cz