Michal Hanousek, zakladatel Negotia: „Dodnes musím aktivně navolávat, kdo na networking přijde“

19. 4. 2015 +

Rozhovory

Založit networkingovou platformu je lehké, stačí domluvit kavárnu, poslat pár pozvánek – zajímavých lidí máte kolem sebe plno, tak to půjde samo, ne? Omyl. Rozhovor s Michalem Hanouskem, který před 3,5 lety založil jeden z dnes nejstabilnějších business klubů, nás přesvědčil o opaku. Jak se z generálního ředitele multilevelu dostal k založení prvního klubu v Praze, co všechno tato práce obnáší, jaký je obrat a jak se tím plánuje uživit i po následujících 22 let?

michal hanousek

  • Michal Hanousek, 51 let
  • Pozice: Zakladatel byznys klubů Negotium
  • Dříve: Tupperware, 7 let generálním ředitelem pro Česko a Slovensko

Michale, Negotium vnímám jako stabilní základnu, jako jeden z těch klubů, které tady jsou už léta…

Mě právě fascinuje, že každý kolem mě, zvlášť tady v Praze, zakládá různá setkávání a myslí si, jak je to jednoduché. Když se jich pak po roce zeptáte, jak to jde, rychle mění téma a říkají, že aktuálně dělají na jiném projektu.

Povězte, jak to probíhalo u vás.

Pomalu. První impulz přišel, když jsem se v roce 2012 byl podívat v jednom z klubů na západním pobřeží USA. Začínalo se v 6.30 ráno, za hodinu a půl se vystřídalo na 40 lidí, byl tam právník, účetní, osobní trenér, úklidová služba. Prostě to jelo a v 8 finito a každý šel do práce. Tehdy jsem si říkal: „Tohle u nás nemůže nikdy fungovat, jsme jiní. Lidi v Česku tenhle koncept nevezmou.“

Ale přece jen jsme dneska tady a bavíme se o Negotiu. Takže jste do toho šel…?

Pak jsem ještě zamířil do Londýna, tam už to bylo „evropštější“, ne tak rychlé. A hlavně už ve mně byla jasně zakořeněná myšlenka, že tohle je ta cesta, jak dělat byznys. Navázat důvěru, zeptat se, co pro vás mohu udělat. Zahořelo ve mně to nadšení, věděl jsem ale, že to bude běh na dlouhou trať.

To nadšení bylo patrně klíčové, vím o vás totiž, že jste předtím léta pracoval na vysoké pozici v multilevelu. Co to bylo za firmu?

Tupperware. (smích) Sedm let jsem působil jako generální ředitel pro Česko a Slovensko, a ač jsem tou prací žil, ke konci jsem již byl z rychlosti, která je přímému prodeji vlastní, unavený. Na dovolené jsem neřešil nic jiného než konferenční hovory, takže odchod byl plánovaný. Pak jsem se vydal nasát inspiraci do zmíněné Ameriky, podívat se, jak fungují velké řetězce.

Takže jste se vrátil a začal budovat klub na koleni…

Měl jsem představu, jak by to mohlo vypadat, a oslovil jsem svého známého Petera Challengera s myšlenkou, že to budeme dělat v češtině a angličtině. To bylo začátkem jara. V červenci jsme udělali „předváděčku“ a začali naostro.

Vidíte, ono to totiž zní jednoduše…

Je za tím hodně práce. Začít u známých, kolegů – ti přišli ze zvědavosti a mnozí zůstali – a postupně navolávat další kontakty. To ostatně dělám dodnes, kdy máme v Praze tři kluby (úterý, středa, čtvrtek). V pondělí vše plánuju, ostatní dny ráno probíhá setkání a odpoledne navolávám členy na další den, aby mi potvrdili, že přijdou. Už jsem se totiž naučil, že když někdo odklikne událost na e-mailu nebo Facebooku, ještě to neznamená, že skutečně přijde.

To mi neříkejte, že je i dnes musíte navolávat. S docházkou je taková potíž?

Dodnes se stává, že někdo po telefonu účast slíbí a ráno pošle zbaběle SMS, že jede na služebku. Zpočátku jsme taky řešili fluktuaci a jaké typy lidí přijdou. Spousta totiž přichází jen ze zvědavosti, pro vizitky, něco si dokázat, zanadávat a kritizovat. Dnes už je standardem 100 stálých členů, z toho 40 skutečně aktivních každý týden. Celkově námi prošlo asi 3 100 lidí.

S čím dále bojujete?

Snažili jsme se expandovat do Brna, Ostravy a Bratislavy, ale zatím to nevyšlo. Je pro mě těžké najít důvěryhodného partnera, kterému bych klub svěřil. V Praze takto mám na jeden klub Tomáše Geisslera, kterého znám už 10 let, v Brně jsem ale například narazil, tam se skupinka trhla a založila si vlastní platformu. Plánem na letošní rok je rozjet jeden klub mimo Prahu.

Máte odhad, kolik přes vás vzniklo obchodů?

Mám představu na základě toho, co mi řekli konkrétní členové. Chodí k nám například jeden finanční poradce. Když začínal, opakoval neustále, že hledá klienty. To je vůbec nejhorší věc, kterou můžete na networkingu říct. Postupně si bral náš feedback k srdci, začal navazovat vztahy a za 4 měsíce je na 250 000 Kč. Pak mě ještě napadá majitel marketingové společnosti, který měl za rok a půl jen přes kontakty z Negotia dodatečný obrat víc než 2 miliony.

A jaký obrat má Negotium jako celek?

V roce 2013 byl obrat necelé 2 miliony, patřily tam ale i aktivity z Brna, Ostravy a Bratislavy. Za rok 2014, kdy jsme měli 4 kluby v Praze a zvýšili jsme členský poplatek z 10 000 Kč na 16 0000 Kč, dělal obrat 1,7 milionu.

Co vás motivuje to dělat dál?

Pohled na účet (smích) Ne, je to o těch vazbách, osobním rozvoji a trpělivosti. Hodně mě to učí, velká část členů se po 3 měsících nasytí a obměňuje a to mě motivuje neusnout na vavřínech. Víte, já bych to rád dělal dalších 22 let, to už jsem si nalajnoval. Přijdou nové technologie, nové výzvy. Bude to zábava.

A na závěr? Michal zve všechny čtenáře Business Animals na večerní networkingovou akci, kterou pořádá příští pondělí, 27. dubna od 18.00–21.00 v restauraci Rio´s. Pro více info klikněte na Jarní akce na webu Negotium.