Lesk a bída obchodu: Střípky ze života streetových prodejců

12. 2. 2015 +

Obchod

Pouliční prodej je vůbec nejstarší, a také velmi specifickou, formou obchodu. Je to tvrdá práce pro tvrdé povahy, a jak jsme se dozvěděli, nejde sice dělat dlouhodobě, ale člověka pořádně zocelí! Na kolik si prodejci denně přijdou, proč neumí šetřit a řada z nich končí na ulici, a kdo to rozhodně dělat nemůže? Čtěte.

street prodej

Poprvé za dobu, co děláme Lesk a bídu, se nám nepovedlo získat konkrétní jména a firmy. Vhled do oboru nám však přišel natolik důležitý, že přinášíme alespoň anonymní střípky současných i bývalých prodejců simek a elektronických zdravotních karet…

Lidé dělají pouliční prodej hlavně proto, že jsou v tom velké prachy. Kolik si může takový prodejce vydělat?

  • „Za den si šikovný člověk zpravidla přijde na 4 000 Kč, měsíčně mu to dělá tak 70 000 Kč.“
  • „V poměru čas a peníze se bavíme o nejvýnosnější formě obchodu vůbec. Ráno přijdeš, dáš si kafe někde v herně – nebo rovnou 5 piv – vyrazíš do ulic. Za dvě hodiny máš sepsáno a můžeš domů.“

Jaký typ lidí tuhle práci může dělat? A pro koho to naopak není ani omylem?

  • „Čím řekněme „jednodušší“ povahy, tím déle to vydrží dělat. Někteří dělají tento typ práce z nouze, potřebují třeba rychle zaplácnout dluhy nebo rozjet byznys – takoví lidi obecně rádi rostou, vzdělávají se a posunují – a pro ně je práce v ulicích frustrující. Proto si vydělají třeba za pár měsíců, pak vyhoří a skončí.“
  • „Kdo to naopak často dělá, jsou gambleři. Lidi, kteří absolutně neumí šetřit a hospodařit s penězi – dostaneš třeba jeden den výplatu a hned ji jdeš roztočit do kasina. Spousta top manažerů, kteří vydělávali klidně stovku měsíčně, skončilo na ulici nebo jsou rádi, že mají dneska na nájem.“
  • „Používají slang, nemají pořádnou slovní zásobu, na schůzce v restauraci klidně olíznou nůž. Také to jsou lidi, kterým nevadí říkat nepravdy – tuhle práci nejde dělat úplně poctivou cestu. Absolutně chybí čestnost a distingovanost.“

Je pravda, že tenhle typ prodeje má svou největší slávu za sebou? Dá se tím ještě dneska živit?

  • „Záleží na úhlu pohledu. Dnes už platí víc zákazů a policie tě může vyhodit z města, na druhou stranu je jednodušší se to naučit. Dnes stačí 2 lidi tam, kde bylo dřív 7. Prodejců ubývá. Přesouvají se například do call center.“
  • „Zlatá éra byla kolem roku 2007. Tehdy existovala spousta malých firem, které měly pro prodejce zajímavě nastavený management – sice nízké provize, ale manažeři tě naučili, jak udělat obrovské množství smluv, takže výdělky byly slušné. Pak se do streetového prodeje zapojilo O2, které nabídlo fix a daleko vyšší částky za daleko méně práce. Know-how O2čka bylo nulové, ale obchodníci zaučení z jiných firem na to slyšeli, odešli a ty firmy to položilo. Dnes už nevznikají.“

Má to vůbec nějakou výhodu? Kromě peněz teda?

  • „Ano, má. Jakoukoli jinou práci si nosíš domů. Tady zaklapneš desky a tím to pro tebe končí. Hned vypneš a máš čistou hlavu.“
  • „Je to nejlepší škola obchodu. Naučíš se asertivitu, nebrat si ne osobně a získáš potřebnou agresivitu. Žádné „pošlete mi nabídku e-mailem. Ne. Prostě to uděláme teď.“
  • „A taky si pak vážíš práce, kde nemusíš v dešti, sněhu denně ven, ale máš pohodlí kanceláře.“

Co nějaké kuriózní historky?

  • „Má první výplata. Byl jsem 19letý kluk, sotva po střední, a u manažera na stole na mě čekalo 70 000 Kč. V bankovkách, žádné převody na účet. To je také výhoda toho oboru, dostáváš cash na ruku a pocítíš sílu těch peněz. Byl to štos 3,5 cm vysoký. To byly emoce.“
  • „Když jsi mladý a přeneseš se přes to, že na tebe lidi koukají skrz prsty, hodně si to užíváš. Kolikrát se mi stalo, že jsem odpoledne ve městě sepsal holku a už večer jsem ji měl v posteli. Stačí dobré hadry a peníze v kapse.“

Text: Pavla Lokajová

Foto: Instagram Patricka Janelleho