Jméno Johanna Leopolda Köffillera je velmi dobře známo nejen v Brně. Právě tento průmyslník totiž patří mezi spoluzakladatele zdejšího průmyslového podnikání. Vynikl ale nejen jako manufakturní podnikatel, nýbrž i jako obchodník s neobvyklým koloniálním zbožím, finančník, směnárník a spoluzakladatel Půjčovní banky v Brně, která otevřela svou první pobočku v roce 1751.

Obchodník se šlechtickým titulem

Johann Leopold Köffiller se narodil 14. 11. 1743 v Brně. Jeho otec, významný obchodník Johann Michael Köffiller, přišel do Brna z Korutan. V roce 1731 mu bylo uděleno měšťanské právo a stal se nejen skvělým obchodníkem, ale podílel se i na různých humanitárních akcích. Syn Johann Leopold měl tak připravenou skvělou cestu, jak pokračovat ve stopách úspěšného otce.

• První Leopoldovo zaměstnání bylo spojeno s poznáváním toho, jak to ve světě chodí. Po studiích jazyků cestoval v letech 1761 až 1763 po světě jako volontér pražské a následně vídeňské směnárny.
• Po návratu z cest se po dobu 3 let věnoval obchodu a směnárenství ve firmě svého otce v domě U Zlaté koule na dnešním náměstí Svobody v Brně.
• Ve svých 23 letech stanul v čele kolegia brněnských velkoobchodníků řídících rakouskou státní manufakturu na jemná sukna. V roce 1781 ji pak převzal do osobního vlastnictví.

Zakladatel nejstarší dělnické kolonie v rakouských zemích

Během 20 let pod vedením Leopolda se textilka stala velmi prosperujícím podnikem. Tkalo se na 120 stavech, společnost zaměstnávala na 1 000 dělníků a sukno se vyváželo do Itálie, Ruska a zemí Orientu. Aby mohli soukeničtí mistři a další zaměstnanci pracovat i doma, nebo docházet do práce dle potřeby, poskytl Leopold svým zaměstnancům bydlení v domech navazujících přímo na soukenický podnik. V takzvané Červené ulici, která je dnes pojmenována Mezírka, postavil 44 přízemních domů ve dvou řadách. Vystavěl tak první dělnickou kolonii nejen v Čechách, ale ve všech rakouských zemích.

Výjimka udělená samotným císařem

Leopoldovým cílem byla efektivní a moderní výroba. Aby toho mohl docílit, povolal si na výpomoc v 80. letech 18. století dělníky z Německa. Jednalo se o 25 evangelíků augšpurského vyznání, což byla v té době značná komplikace. Na základě tolerančního patentu císaře Josefa II. z roku 1781 sice bylo možné po staletích tvrdé katolizace uctívat jiné vyznání, avšak nový sbor věřících musel čítat minimálně sto rodin nebo 500 jednotlivců. Köffiller se proto rozhodl zažádat u císaře o výjimku a uspěl.

Tvrdohlavost střídaná se vstřícností

Johann Leopold Köffiller byl znám svou tvrdohlavostí a neustálými spory se zaměstnanci. I přesto jim ale dokázal vycházet vstříc. To ukázal například zřízením evangelické kazatelny. V roce 1783 zakoupil původní stavovskou brněnskou jízdárnu a nechal v ní pro své zaměstnance vybudovat evangelickou modlitebnu. I když podle přísného tolerančního patentu nesměla mít věže ani zvony, byl to pro jeho zaměstnance nesmírně vítaný vstřícný krok.

Povýšení do rytířského stavu

V roce 1767 byl Leopold povýšen do jednoduchého šlechtického stavu, o šest let později pak byly oceněny jeho zásluhy o rozvoj obchodu a průmyslové výroby a obdržel rytířský šlechtický titul. Kromě svého podnikání se zajímal i o další dění a zaujímal i jiné posty:

• Byl nájemcem c.k. poštovní stanice v Pozořicích
• Od roku 1787 působil jako administrátor a nájemce židovské daně
• Byl členem Salmovy zednářské lóže U Vycházejícího slunce v Brně

V roce 1790 došlo vlivem války s Tureckem ke snížení odbytu, Köffiller musel omezit výrobu a následně ji zcela zastavit. Jeho soukenická továrna zkrachovala na konci 18. století a na jejím místě dnes stojí hotel Slovan. Přesto však bude město Brno se jménem Johanna Leopolda Köffillera vždy neodmyslitelně spjato.

Text: Lucie Formanová