12. Listopad 2017
Fandí Kometě, Zbrojovce a pochází ze Slavkova u Brna, kde zajišťoval provoz prodejny svářečských potřeb. „Nevadí mi žádná práce, zkusil jsem si toho hodně už při škole a ještě před šesti lety jsem po večerech rozvážel pizzu,“ poodkrývá Karel Klimek dlouhou cestu na manažerskou pozici. K příležitosti dělat zprostředkovatele nebankovních půjček Provident se dostal naprosto nepolíbený. „Nevěděl jsem, že se obchodníkem můžete stát tak lehce, ani na to nemusíte studovat.:-) Neměl jsem k navštěvování domácností negativní předsudky, proto mi práce hned zkraje šla,“ přiznává, že Provident před pohovorem neznal. Dodnes je raději v terénu než v kanceláři za počítačem, proto mu obor poskytování půjček vyhovuje.
- Karel Klimek, 27 let, Business Leader společnosti Provident.
- Pochází ze Slavkova u Brna a když ho zastihnete v kanceláři, tak v Brně na Vídeňské.
- Začínal před šesti lety jako obchodní zástupce a hned po roce se na vizitce pyšnil titulem Business Relationship Manager. Postoupit chtěl, netušil však, že se mu ve výběrovém řízení v konkurenci 15 zkušenějších lidí povede uspět hned na poprvé. „Měl jsem tehdy skvělou šéfovou, která mi fandila. V Providentu nemusí mít člověk historii. Když jste šikovní a máte dobrou strategii, dostanete prostor. Že mě berou, jsem se dozvěděl z mobilu, když jsem zrovna běhal po fotbalovém hřišti, to bylo radosti!“
- Než se vrhl do terénu, zkušenosti s obchodem neměl. Dobrou průpravou mu byl fotbal. „Prošel jsem si několika týmy, z nichž každý byl jiný. Naučil jsem se zabrat, jednat s lidmi a domlouvat se s trenéry na podmínkách.“ Hraje v útoku?, zajímá nás. „Nikoli, jsem obránce. Vzhledem k tomu, jakou dělám práci, by mi spíš seděl útočník, ale jednou jsem se postavil do obrany a trenérovi jsem tam seděl.“

„Na malém městě jsem žil v rutině, ráno ve svářečství, odpoledne jako rozvoz pizzy. Takový život jsem bral za daný.“
Proč byl nástup do Providentu obratem o 180 stupňů?
Bydlím ve Slavkově, což není město s tisíci možnostmi. Měl jsem tam svou práci, rutinu, byla to pro mě uzavřená věc. Najednou jsem potkával nové lidi, dělal jiný typ práce, jezdil se školit do Brna, Prahy, potkával kolegy se zajímavými příběhy a výsledky. Byla to změna, kterou jsem do života potřeboval.
Co bylo v terénu tvým úkolem?
Získávat nové zákazníky, uzavírat nové půjčky, uzavírat půjčky u stávajících klientů, refinancovat jejich půjčky. Měříme několik ukazatelů úspěchu, kvalitativní (zda mám jako obchodník kvalitní portfolio s lidmi, kteří dobře splácí) a kvantitativní (kolik půjček uzavřu) aj. Úspěch je v naší branži víc než jinde o komunikaci. V B2B obchodě vedeš jednání a zjišťuješ potřeby zákazníků různými nástroji a otázkami, u nás je to tak, že zjišťovat ani nemusíš. Lidé, když se s tebou rozmluví, ti řeknou sami, co potřebují, co se jim rozbilo atd.
Jak jsi jako mladý kluk sympatizoval s rodinami, babičkami…?
Těžil jsem z toho, že jsem k nim byl slušný, naslouchal jsem jim a vycházel vstříc. Pamatuju si jednu paní, které chybělo ke splátce pár set, tak jsme se domluvili na barteru – nabídla mi talíř domácích buchet a já jsem zaplatil dvě stě za ni. Když pak měli tito lidé potřebu, obrátili se raději na mě než na konkurenci. Produkty jsou vesměs podobné, ale vybereš si zástupce, se kterým lépe vycházíš.

Perličky ze života poskytovatele půjček Provident:
- „Ptáš se na kuriozity? Těch byla spousta! Pět procent klientů je za trest – podnapilí spoluobčané, chroničtí nezvedači telefonů, nepříjemně naladění lidé. Těch 95 % to naštěstí úžasně vyváží.“
- Dávalo ti okolí sežrat, že nabízíš půjčky? „To se děje dodnes, naštěstí je to legrace – nejbližší kamarádi do mě rádi šijí, ale já do nich taky.:-) Stane se, že třeba v baru narazím na někoho, kdo má řeči. Není mně to jedno, nemyslím si totiž, že je to špatná profese, a snažím se vysvětlit, co a jak děláme. Někdo se stejně nenechá přesvědčit, takže to vzdávám.“
- Co tě na práci stresuje? „V terénu málo co, možná mě víc stresuje ta zodpovědnost, kterou mám jako Business Leader. Chci své lidi rozvíjet co nejlépe a na to ti nikdo manuál nedá. Nenechám se ale ubít, když je myšlenek moc, vypnu u fotbalu, basketu, wakeboardu nebo s kamarády.“

„Doslova muka zažívám, když jezdím s obchodníky po klientech jako doprovod a musím mlčet a práci nechat na nich.“
Dnes je tvá práce o čem?
- Můj týden začíná úterkem, kdy máme vyúčtování. Na tento den mám připravenou poradu s týmem, hodnotíme týden/měsíc/kvartál – kontrolujeme, co bylo nastaveno, co dosaženo, v čem budeme pokračovat a co změníme.
- Následně probíhají setkání Business Relationship manažerů s obchodními zástupci, které vedou. Zde se vyhodnocuje jejich práce a plánují další aktivity, aby se rozvíjeli. Já zde sleduji, zda se nastavené aktivity plánují a vyhodnocují.
- Jeden den v týdnu mám na administrativu, kontrolní činnost, reporty, zapisování výsledků, srovnávací tabulky, marketing, podporu prodeje.
- Další dny týdne se věnuji terénu – jedu s manažerem nebo obchodním zástupcem za jejich klienty. Což je snad nejsložitější role na světě, protože mě jen představí a veškerou práci dělají oni. Dřív jsem měl obrovské nutkání skákat do hovoru, ale naučil jsem se mlčet, ať své lidi posunu.“

Jsi ten, kdo přichází s vizí?
Mám zkušený tým se třemi zkušenými lidmi na manažerské pozici, od kterých čerpám. Spíš jsem ten, který jim dává prostor rozvíjet nápady, píši si podněty, domlouváme se. Chci, aby vize svým obchodníkům předávali oni.
A co ti v noci nedá spát?
Jak mám tým složený z různých typů osobností – ono to v počtu 70 lidí ani jinak nejde – vidím tam samozřejmě spoustu nedostatků, které chci do konce roku odstranit. Důkladněji se svým lidem věnovat. Každý z manažerů vede lidi jiným způsobem, ti méně úspěšní mají v leadershipu rezervy. S tímto potenciálem chci pracovat.

Foto: Marek Rebroš