Pokaždé, když jedeme na rozhovor do Karlína, nestačíme zírat, co nového tam vyrůstá. Tu bistro, tady studio, támhle kancelářská budova Butterfly. Concept store značky Vitra má oproti tomu pevný flek na Křižíkově už hodně dlouho. Místní podnikatelé a startupy patří mezi jejich časté zákazníky, překvapivě ale zařizuje Vitra bydlení i běžným mladým Čechům. Naše generace totiž mnohem víc dbá na to, aby se obklopovala hezkými věcmi, které mají příběh a smysl. Česká odnož švýcarské inovativní designérské firmy Vitra tohle splňuje – z velké části díky charismatu a tvrdé 15leté práci jejího jednatele Jiřího Zavadila.

• Jiří Zavadil, 47 let, jednatel
• Pochází z Ostravy
• Na pozici jednatele je od roku 2003. Pro Vitru, švýcarský koncept funkčního a nadčasového nábytku, vede českou pobočku.

Jirko, máte tady v concept storu krásné, vkusné věci. Čistý design. Hned bych si pořídila tenhle hipsterský lustr, stůl, knihovnu. Problém je, že se často stěhuju. A peníze dávám spíš do cestování. Nedělají vám podobné nákupní volby mladé generace díru v business plánu?

Pravdou je, že tohle téma bychom spolu deset-patnáct let zpátky ani neřešili. V devadesátkách, kdy jsem do oboru přišel, se nehledělo na kvalitu. Lidi zajímalo, zda je něco jiné, zda je k dispozici široký sortiment. Firmy dělaly neuvěřitelné marže, ale v našem oboru vzniklo spoustu nevkusu. Během posledního desetiletí zde nastala neuvěřitelná poptávka po kvalitě. Cestujeme, generace se obměňuje a ujasňujeme si, co je pro svět dobré a co je špatné. A to se projevuje i ve smýšlení o prostředí, kde se pohybujeme. Byt. Kancelář. Jsme ochotni vynaložit prostředky, abychom měli prostředí hezké, funkční. Není možné nás zatím srovnávat třeba s Dánskem, kde se povědomí o designu pěstuje už od narození člověka. Ale čím dál víc nám záleží na kvalitě a smyslu toho, čím se obklopujeme.

„Snažíme se globální ideu přizpůsobit lokální nátuře, aby zde působila Vitra taková, která má respekt k české kultuře.“

Proč se švýcarské vedení Vitry rozhodlo otevřít pobočku právě v Česku, když jsme tu oproti Dánsku a jiným zemím teprve na začátku?

Vedení správně očekávalo obrovský potenciál, který byl dnes po 18 letech, jak musím říct, z velké části určitě naplněn. Souvisí to s prací, kterou zde děláme – není to jen o prodeji, Vitra si vybudovala pozici, kdy patří mezi určovatele trendů. Je součástí komunity kolem designu a architektury. Byli jsme zakladatelé Designbloku, který sice šel vlastní cestou, ale stále jsme s nimi propojeni. Lidi nás berou jako ty, kdo určují směr v rámci lifestylu. To je velký úspěch – ve Varšavě nebo Budapešti to tak není.

Prozradil jste mi, že celoplastová židle támhle vedle byla navržena už v 70. letech a dnes frčí. Jak je možné, že jste tak tradiční věci „opravili“ do podoby, kdy po nich dnešní mladí šílí?

Není to tak, že by každý kousek přetrval dekády. Tvoříme toho spoustu, společným jmenovatelem je nadčasovost a funkční design. Někdy je daný kus nábytku v kurzu pár let, jindy pár dekád. Výhrou je, že takových tady skutečně pár máme a tyhle nestárnoucí klasiky pak inspirují vývoj nových věcí. Vitra nemá vlastní zaměstnance, spolupracuje s nezávislými designéry z celého světa (Izrael, UK, Francie) a díky tomu pracuje s jejich vizí, nemůže osekávat tolik jako jiní výrobci. Většinou se tak spojí talent designéra s invencí výrobce, který se nebojí vyvíjet věci, které nejsou standard.

Co nejvíc frčí?

Poptávka není až tak po produktu, ale o prostředí. Firmy si dnes chtějí přitáhnout nebo udržet talentované lidi, pro které už dnes není zaměstnání tolik o penězích a autě, ale hodně o životním stylu, který chtějí přenést do kanceláře. Heslo generace mých rodičů „nejdřív práce, potom zábava“ dnes neplatí. Pracovní prostřední se  zásadně mění, staví se v nich herní místnosti, bary, tělocvičny, vířivky, jídelny. Potřebujete vytvořit prostředí, které má emoci, kde mladí lidé pocítí smysl.

„Naše židle je vždy dražší než ta méně kvalitní.“

Největší úspěchy v rámci ČR?

Vitra je jedna z mála zahraničních firem, které vybavily například Národní technickou knihovnu v Dejvicích či Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. Na to jsme hodně pyšní, jelikož naše židle je vždy dražší než ta méně kvalitní. V Polsku by to třeba zatím nešlo. S investory se nám tady daří prosadit výborný podíl mezi kvalitou a cenou. Radost mám také z toho, že velká část TOP10 našich nejúspěšnějších firem jsou našimi klienty.

Bavíme se tu o židlích. Z čeho jste si naposledy sedl na zadek?

Zůstanu u prostředí. Naprosto mě nadchl nově otevřený Archeopark v Palově u Mikulova. Z části podzemní a nadzemní stavba je multimediálním muzeem, kde máte kombinaci vykopávek s novým edukačním přístupem. Prostor byl vytvořen s citem pro okolní přírodu, prostě si z toho sedáte na zadek. Jsou, myslím, otevření teprve od letošního března.

Jak fungujete z hlediska obchodu?

Jsme obchodní firma a obchod nás živí. Obchodník musí přemýšlet a uvažovat komplexně, trochu jako projektový manažer – pohybujete se od abstraktních témat (jako například jakou má klient vizi) až po konkrétní témata jako odstín podlahy, rozmístění světel. I když máte po deseti letech v oboru velký přehled, pořád vás může něco překvapit. To mě na tom baví. Otevřou se vám dveře do jiného světa, na který jste nebyla zvyklá. Chodí sem lidi, se kterými se normálně nepotkáte – známé osobnosti, šéfové velkých firem. Vitra je zavedená značka, setkáváte se díky ní se špičkami ve svých oborech.

Vás také neustále oslovují obchodníci. Kdo vás zaujme? S kým jednáte dál?

Důležitější než profesní rovina je pro mě ta osobní – přirozený respekt k tomu, jaký člověk je. Vždycky mě vtáhne, když tu osobu jeho řemeslo neskrytě baví. Musím cítit osobní zodpovědnost. U nás je to podobné, naši obchodníci pracují  v obratech kolem desítek milionů a musí to mít v hlavě hodně v pořádku. Hrát fér, to se vždycky vrátí.

„My Ostraváci, když někam vypadneme, žijeme v jiném městě nebo státě, se ze všech sil snažíme být úspěšní.“

Co nejvíc akcelerovalo váš růst jako šéfa?

Stejný přístup, který mám ke svým lidem, ke mně měla Vitra. Když mě majitel nabíral, řekl mi, že chce, abych tu firmu vedl jako by byla moje a on mi jen půjčil peníze. Já jsem byl čistokrevný obchodník a musel jsem se takový přístup teprve naučit – neměl jsem zkušenost s vedením, přišel jsem z konkurence, připadal jsem si jako cizinec, který neví, kudy kam.

… kdy se to zlomilo?

Trvalo dva roky, než jsem leccos pochopil. Poznal jsem, co to znamená být zodpovědný sám za sebe, nemít nikoho nad sebou, kam jdete pro radu. Uvědomit si, že mám nyní roli toho, který rozhoduje, pro mě nebylo lehké. Někdy jsem si musel s klíčovými lidmi sednout a rokovat, abych měl pocit, že mé rozhodnutí je správné. Když jsem tyto krizové momenty překonal a viděl, že se lidé dávají víc a víc na mou stranu, začalo se mi posilovat sebevědomí. Zavedl jsem nový systém přímého obchodu, kdy jsem své lidi posílal přímo za klientem, aby pomohl architektovi získat zakázku. Pustili jsme se do PR a marketingu a posledních pět let sklízíme ovoce.

Když se bavíme o pořádných výzvách pro obchodníky, co je pořádnou výzvou pro vás?

Polsko. To je výzva. Já výzvy potřebuji k životu, stejně jako ostatní lidé. Polský trh je mnohonásobně větší než český, samozřejmě před ním mám respekt, je však čas posunout naše působení tam dál. Do budoucna by se Vitra Česká republika měla stát  jakýmsi hubem pro střední Evropu, ale i směrem na Východ (Pobaltí, Rumunsko) – chci to ale vzít pěkně jedno po druhém.

Foto: Marek Rebroš