Opravdu dobří sportovci a opravdu dobří obchodníci mají něco společného – jsou vytrvalí, nebojí se neúspěchu a jdou si tvrdě za svým. Dnes už by se dalo říct, že je Jaromír Jágr opravdu nejlepším hokejistou na světě, protože to, co ve svých letech předvádí na ledě, je pro mnohé o dvacet let mladší hráče nepředstavitelné. Stejně jako když se bavíte s úspěšným obchodníkem – hltáte každé jeho slovo a přejete si, abyste si jednou taky splnili sen a inspirovali ostatní. Není to jednoduché, ale není to nemožné. Náš nejznámější sportovec, kladenský rodák, měl jasno už od dětství.

Každý člověk, který chce v životě něčeho dosáhnout, musí dělat něco navíc, a také něco obětovat

V jeho 44 letech už by se dalo mluvit o hokejovém důchodu. Jenomže i přes pár kritických okamžiků, kdy už to vypadalo, že s hokejem skončí, se Jaromír na odpočinek nechystá. Hokej je součástí jeho života a svým umem si je naprosto jistý. Hodně mu v tom pomohla disciplína. Když mu bylo 7 let, denně dělal 1 000 dřepů. Nyní, zatímco ostatní spoluhráči spí, on jde trénovat, protože zatímco oni můžou mít výčitky, že netrénují dostatečně, on si nic vyčítat nemusí, vložil do toho všechno. A přesně takový postoj dělá z původně obyčejných lidí opravdové osobnosti ve svém oboru, ať už jde o sport nebo o byznys. Každý člověk, který chce v životě něčeho dosáhnout, musí dělat něco navíc, a také něco obětovat.

„Chci to udělat sám od sebe, ne proto, že mi to někdo nařídí“

Vložil do hokeje všechno, protože miluje hokej a hokej ho baví. A proč ho baví? Protože si je jistý, že to, co dělá, je správné. Nepřemýšlí o tom, co bylo nebo co bude. Stará se o to, co momentálně je – hraje hokej každý den, celý den a přináší mu to radost. Jeho spoluhráč z Florida Panthers Jussi Jokinen o něm prohlásil: „Nejlepší způsob, jak bych popsal Jaromíra, je ten, že stejně jako rodiče milují své děti, on miluje hokej.“ Pokud jste si jistí tím, co děláte, jak to děláte, a jde vám to jako po másle, není důvod měnit. A jestli jste o svých schopnostech opravdu přesvědčení a práce vám nese kýžené výsledky, nenechte se nikým vykolejit. Nastavte si sami svá pravidla. „Pokud chci trénovat, chci na to být dobře psychicky připravený,“ říká Jaromír. „Chci to udělat sám od sebe, ne proto, že mi to někdo nařídí. A dělám jen to, co potřebuji a chci dělat, ne to, co po mně chtějí ostatní.“

„Ať už je vaše nadšení pro věc velké nebo malé, brzdí vás oba extrémy“

„Ať už je vaše nadšení pro věc velké nebo malé, brzdí vás oba extrémy. Je to, jako byste byli uvěznění v dopravní zácpě. Máte potřebu jet rychle, ale stále bude přibrzďovat kvůli ostatním. A spotřebujete daleko víc paliva než ti, kteří jedou pomaleji.“ Nejde o to své cíle plnit „šnečím“ tempem nebo naopak závratnou rychlostí, ale je potřeba najít určitou rovnováhu. Pokud se ženete kupředu moc rychle, hrozí nebezpečí, že situaci neustojíte. Naopak taky musíte občas zpomalit a zamyslet se, jestli se ubíráte správným směrem. Kdyby se tenkrát Jaromír nechal ovlivnit všemi negativními poznámkami, které musel „roky rokoucí“ poslouchat od svých starších a zkušenějších spoluhráčů, asi by si dnes na něj nikdo ani nevzpomněl.

Přečtěte si také: 10 pravidel úspěchu podle Michaela Jordana

„Nejprve chci úkol dokončit, vyhrát, a pak až můžu přemýšlet, jak budu slavit“

Myslíte si, že kdyby se nechal Jaromír v dobách své krátce nabyté slávy „opít rohlíkem“, byl by dneska celým světem považovaný za nejlepšího hokejistu všech dob? To asi ne. Sám k tomu říká: „Nejsem člověk, který by se do něčeho pustil a ještě před koncem přemýšlel nad tím, jak půjde oslavit vítězství. Nejprve chci úkol dokončit, vyhrát, a pak až můžu přemýšlet, jak budu slavit.“ Určitě kolem sebe vídáte spoustu obchodníků, kteří vyloženě „machrují“, co si za vydělané peníze nakoupí a kolik holek na ně sbalí, ale tady už víte, že je něco špatně. Můžete být sebelepší a mít sebeúžasnější výsledky, ale pokud nebudete dostatečně pokorní, nikdo vás nebude brát vážně. „Když začnete hned přemýšlet, jaké to bude, až vyhrajete, nemusí se vám výhra vůbec povést,“ říká Jaromír. Nehledě na to, že si tím sami podkopáváte sebevědomí a autoritu u ostatních kolegů.

„Kdykoliv, když jsem hrál zápas, nehrál jsem proti celému týmu“

„Kdykoliv, když jsem hrál zápas, nehrál jsem proti celému týmu. Zaměřil jsem se na obránce druhého týmu, většinou toho nejlepšího. Ať to byl kdokoliv, vždycky, když jsem vstoupil na led, byl tam.“ Je to stejné i v kariéře. Nastavte si cíl a tvrdě po něm jděte. Nebojte se ničeho. Co na tom, že je pravděpodobnější, že budete třeba létat, než abyste porazili toho nejlepšího. Jaromír totiž postupem času zjistil, že někoho sice můžete považovat za nejlepšího, ale neznamená to, že ho jednoho dne nemůžete překonat a být ještě lepší!

Inspirováno článkem v The New York Times.

Foto: Wikimedia Commons