12. Prosinec 2017
Jako bytová designérka se neustále setkávala s tím, že klienti neměli na zřízení krásného interiéru peníze. Nakonec zjistila, že řešit lidem potřebu financování bydlení je dostatečně kreativní proces, aby ji naprosto pohltil. Za pět let pod střechou Wüstenrot Jana ani na chvilku nezpomalila, neboť: „když věci stagnují, jsem nervózní a musím tvořit,“ směje se. Není divu, že má nejmladší skupinu ze všech regionálních manažerů, ambiciózní lidi jí rostou pod rukama a její kladenská skupina plní jedny z nejlepších obratů. „Byla jsem financemi nepolíbená. Naplno jsem se ponořila do firemní akademie a jezdila jsem za nejúspěšnějšími kolegy Wüstenrot nakukovat, jak se to dělá,“ přiznává, že je stále na začátku své cesty.
Jak se vyvíjel váš způsob vedení lidí až po šéfku, jakou jste dnes?
Od začátku, co jsem do Wüstenrot šla, jsem věděla, že chci budovat kancelář, že nechci být jen produktivní obchodník v terénu. To je myslím krok jedna, říct si, že chcete víc. Následně jsem začala najímat a jelikož jsem sama byla předtím na mateřské, rozhlížela jsem se po podobných ženských a kamarádkách. Měla jsem za to, že lidi s podobným příběhem dokážu dobře vést. Sešli jsme se skvělá parta, hlavně v jedné kamarádce jsem měla obrovskou podporu a pobočku jsme fakticky vybudovaly spolu. Pak ale přišla chvíle, kdy se potřebujete posunout, kdy skromnost ve smyslu „tohle mi stačí“ do podnikání nepatří. Přidali se k nám (duchem) mladší, hnuli jsme se z místa, na Kladně už jsme zavedení a připravuju teď otevření poboček ve Slaném a Mělníku.
A tenhle růst nevzbudil žádné názory, kritiku ze strany okolí?
Kritika se na vás vždycky snese. Lidé mohou říct: „Ty ses změnila,“ ale musíte si to přetlumočit do vhodného kontextu – vy jste se nezměnila, jen nechcete stát na místě, tam, kde oni.
„Jaká jsem dnes šéfka? Na jedné straně žralok, ale častěji rybka velmi laskavá a ochotná vést lidi k úspěchu, pokud chtějí.“
Jak balancujete tuhle laskavost s tlakem společnosti, která chce dlouhodobý růst?
Na jednu věc pod tou naší oranžovou střechou nedám dopustit, a to je přístup Wüstenrot, není to velký korporát, jsme kompaktní tým, nejste závislá na procesech a zavřených dveřích. Spoustu věcí si dokážete zařídit, protlačit. Je to prostředí dobře nastavené na rozvoj lidí, já tady pracuju proto, že mě to hlavně baví. Někteří kolegové bývajípřed velkými poradami nebo one on one nervózní, protože občas výsledky opravdu nenaplníte, já si ale říkám, proč být uštvaná ředitelka, to pro mě rozhodně není ta pravá forma seberealizace.
Hypotéky jsou dnes pořád lákavý business. Jak si vybudovat klientelu od nuly v branži, která je silně konkurenční?
Mně je blízké pořekadlo „o líných ústech.“ Když se zapovídám, dám vizitku klidně pokladní v Lidlu. Nedostala jsem klientský kmen, takže jsem si vše vybudovala sama jen díky doporučení. Myslím, že jsem byla úspěšná proto, že jsem byla ochotná obětovat práci víc času i o víkendech. Pamatuju si, že jeden klient mi do telefonu řekl, že je zaneprázdněný a může jen v sobotu. Já kývla, že za ním dojedu na Křivoklát, a až na místě zjistila, že se jedná o majitele velké sítě optik po Česku. Mohla jsem také do telefonu říct ne a uzavřít si dveře.
Co může udělat nový člověk, aby byl ve Wüstenrot úspěšný?
Úspěšný bude především tehdy, bude-li aktivní. Se svými lidmi se snažím být denně v kontaktu, neustále řešíme konkrétní obchodní případy. Základem je rozpracovanost více případů, nejde pracovat na pár obchodech, co když padnou? Jak si chcete vydělat 100 tisíc měsíčně, když nemáte aktivity? Byznys sám nepřijde, nemá nožičky. Nebudu zastírat, že tuhle práci děláme jen kvůli dobrému pocitu – samozřejmě nás motivují i peníze, kterými jsme za svou snahu dobře odměňování. Kolegyně například uzavírá velký developerský projekt se 120 byty, to už vás zvedne ze židle. V žádném případě ale nesklouzáváme k obchodu za každou cenu, to by se nám v naší branži hodně rychle vrátilo.
Hypotéky jsou trh, kde jsou peníze. Neomezuje vás při dojednávání hypotéky klientovi, že operujete s produkty jen jedné firmy?
Právě naopak, budoucnost vidím hlavně v jednobarevných řešeních. Lidé si dnes možná rádi rozšíří přehled skrz různé kalkulačky, ale jen v první fázi. Rozhodně nechtějí nic obíhat. Z mé zkušenosti ocení, když přijdou za jednou společností a ta jim vyřeší vše pod jednou střechou. Mám možnosti, co externí makléř nemá. Navíc Wüstenrot je zavedená značka pro řešení bydlení, která je na trhu již 25 let.
Někteří hráči na trhu se dynamicky mění, společnosti vznikají a zanikají a nemáte jistotu, že když za rok svému makléři zavoláte, bude ještě pro danou společnost pracovat. I to je pro mě finanční poradenství, že mi klienti mohou zavolat, když mají v životě změny, čekají miminko a chtějí renovovat nebo cokoli jiného. Navážete si na sebe zajímavé kontakty, protože i vaši klienti mají profese, já jsem takhle v nemocnici potkala sestru i anestezioložku – mé klientky.
„My obchodníci jsme v digitální době ti poslední mohykáni, kdo udržují kontakt.“
Kde probíhají jednání s klientem?
Většinou v terénu. Podle mého názoru nejde hypotéku řešit jen online. Když přijdete za klientem domů, otevře se vám daleko víc, dokážete navázat vztah. Chápu, že úvěr lze v dnešní době sjednat na dálku, ale životní pojistka těžko. Abych ji dobře nastavila, potřebuju vědět, zda chce děti, rád lyžuje nebo závodí s rychlými auty, jaká je rodinná anamnéza. Životko nejde udělat od přepážky. To se mi na naší práci líbí nejvíc, že komunikujeme – nejen datlujeme. Jsme poslední mohykáni v dnešní rychlé době, kdo ještě udržují kvalitativní kontakt.
Foto: Miroslava Flam