Sales je jedna z nejtěžších disciplín, ačkoli svůj olympijský kruh (zatím) nemá. Klíčovou dovedností obchodníka je nicméně právě disciplína, kterou berte jako sval. A stejně jako trénink vrcholového sportovce, tak i trénink obchodní disciplíny není lehkým poklusem – často je to pořádný hardcore! Pořádně trénovat a probojovávat se dopředu začínáte až ve chvíli, kdy je to tak nekomfortní, že byste se na všechno nejradši zvysoka vykašlali. Tak se cítila i pětice našich olympijských vzorů, přesto však vytrvali a dnes svým příběhem inspirují davy.

1. Joseph Schooling porazil svého dětského hrdinu

Senzací letošních letních olympijských her je zpráva o mladém singapurském plavci, který porazil v disciplíně 100 m motýlek svého dětského idola Michaela Phlepse. Sociální sítě obletěla fotografie, kdy se pánové fotili před 8 lety, Schooling tehdy jako 13letý fanoušek. „Phelps je můj hrdina, ale chci pracovat na vlastní kariéře,“ okomentoval situaci. Singapuru přinesl první zlatou medaili a Phelps mu úspěch přál. Své 24. zlaté individuální medaile se zatím nedočkal, ale není všem dnům konec. I o tomhle je obchod – síle snášet prohry a přát úspěch svému okolí.

2. Uprchlická plavkyně doplavala ze Sýrie do Turecka

Hrdinský příběh teprve 18leté Yusry Mardini začíná mnohem dřív, než v Riu vzplane olympijský oheň. Yursa, která reprezentovala Sýrii na světovém šampionátu FINA v roce 2012 se ocitne na uprchlické lodi z Damašku do Turecka spolu s 20 dalšími krajany. Když teprve po 20minutách plavby potkají loď potíže, skočí se svou sestrou do vody a společnými silami tlačí loď 3 hodiny, než dorazí na bezpečnou tureckou pevninu. „Byli tam lidé, kteří neuměli plavat a já rozhodně nehodlala jen sedět a stěžovat si, že se všichni utopíme,“ říká věcně v olympijském interview. V Riu závodila v disciplíně 100 m motýlek a 100 m volný způsob.

Zajímavost: Na letošních LOH se bylo poprvé v historii umožněno soutěžit jedincům nepatřícím k žádnému národu. Vznikl tak samostatný „uprchlický“ tým, který závodí bez podpory své země, vlajky nebo hymny. Kromě Yusry zahrnuje dalšího syrského plavce, ale např. také etiopského maratonce, 5 běžců na střední vzdálenosti z jižního Súdánu a další mimořádné talenty z uprchlických táborů v Africe a Evropě. 

3. Kontroverzní Caster Semenya běží mezi muži

Jihoafrická běžkyně ví, jak těžké je být úspěšnou ženou ve striktně mužském světě. V roce 2008 vyhrála jako teprve 18letá světový závod na 800 metrů a místo zasloužených oslav byla podrobena testům pohlaví. Odborníci řešili její hladinu testosteronu a média se dohadovala, zda je žena vůbec schopna uběhnout závod za takový čas. To byly ještě ty hezké titulky, když si totiž zadáte její jméno do Googlu, objeví se vám „Semenya hermafrodit“. Stresová situace nezůstala bez odezvy, na Olympiádě v roce 2012 si doběhla „jen“ pro stříbro. Letos je zpátky a v nejlepší formě. Běží zítra, tak jí držme palce!

5. Tenista Juan Martin Del Potro by mohl školit vytrvalost ve firmách

V roce 2009, teprve 20letý, vyhrál svůj první grandslam. O rok později již byl čtyřkou v žebříčku ATP, pak se ale dostavily zdravotní problémy se zápěstím. Operace, vynechaná sezóna, comeback v roce 2011 a bronz na Olympiádě v Londýně. Tak by mohl končit příběh argentinského tenisty přezdívaného Věž z Tandilu. Bohužel se v roce 2014 znovu ozvala tentokrát obě zápěstí a sportovec si prošel těžkou rekonvalescencí. Nevzdal se a v únoru 2016 se na kurty vrátil. Momentálně je na 141. místě žebříčku, do Ria se však vydal sebevědomě a hned v prvním kole poslal domů světovou jedničku Novaka Djokoviće. V semifinále porazil dalšího z TOP10 Rafaela Nadala. Jen Brit Andy Murray v olympijském finále už byl na něj příliš – a my říkáme, že stříbro je sakra dobrý výkon na to, z jaké pozice začínal!

5. Judista Lukáš Krpálek bojoval za zesnulého kamaráda

České zlato nesmí chybět! Pětadvacetiletému rodákovi z Jihlavy Lukáši Krpálkovi se tvrdý trénink vyplatil. V hmotnostní kategorii do 100 kilogramů vyhrál všech pět zápasů a ve finále porazil Elmara Gasimova z Ázerbájdžánu. Přitom se nedá říct, že poslední rok byl klidný (musel se smířit s tragickou smrtí kamaráda-judisty Alexandra Jurečky, se kterým měli v Riu startovat spolu) jako správný sportovec se však naučil vyčistit hlavu. Právě Jurečkovi titul věnoval a přiznává, že motivací mu byl i čerstvě narozený syn. „Akorát doufám, že se mi to všechno nezdálo – dostal jsem takovou ránu do hlavy, že špatně vidím. Snad se ráno vzbudím s medailí v ruce,“ citoval českého šampiona deník Idnes.cz.

Příběhů je v Riu nespočet. Komu fandíte vy? 

Zdroj úvodní fotografie: Nstelevision.com