Dokud máte klienta na prvním místě, vždy budete úspěšní, ctí senior tradeři z Imperium Finance

22. Prosinec 2017

Prodej akcií není v ČR tak populární jako třeba v jiných evropských zemích, ale oni jsou právě jedni z těch, kteří pomocí svých znalostí světových trhů pomáhají klientům rozrůst majetek. Pak se třeba stane, že se ocitnou na fotbalovém zápase ve VIP salonku, popíjí kávu v luxusní kanceláři nebo si zahrají golf s člověkem, kterého vy znáte jenom z časopisů o byznysu. Ne, není to pohádka, ale taky to není zadarmo, jsou si jistí Marko Petrovič a Tomáš Svoboda z Imperium Finance. Co je potřeba udělat, abyste byli taky tak úspěšní a prodávali akcie firem, které vašim zákazníkům zhodnotí jejich peníze? Co je hnacím motorem traderů?

**Marko Petrovič (vpravo) je Teamleader a Tomáš Svoboda (vlevo) Senior Trader v Imperium Finance**, společnosti obchodující akcie firem. Pro Tomáše byla firma Imperium Finance třetí společností, kde doposud působil. „V předchozích byly problémy s vyplácením provizí a také jsem chtěl obchodovat ve prospěch klienta, ne makléře/firmy.“Jak se do Imperium Finance dostal Marko?„Akcie mě vždy zajímaly, chtěl jsem se dozvědět něco nového. Bral jsem to jako přestupní stanici na rok dva, ale obchodování mě začalo bavit víc, než bych si kdy myslel.“

„Když k nám někdo nastoupí, většinou neumí ani komunikovat s lidmi, reprezentovat, natož prodávat. Všechno ho naučíme, hlavně vnímat vlastní hodnotu.“

Pánové, jak se člověk stane traderem na burze?

Marko: Před nástupem do Imperium Finance jsem trading znal spíš z filmů. Ve firmě byl skvělý kolektiv a hned první den jsem uzavřel obchod, to mě nakoplo. Kluci mi z hecu dali krabičáky, což jsou leady, kam už volalo spousta kolegů a pohořelo. Takové ty firmy, kam už nikdo nechce volat. A já uspěl. Štěstí začátečníka. A samozřejmě jsem si záhy zažil i propad. Nesetkal jsem se do té doby s neúspěchem, nebyl jsem zvyklý na odmítnutí, ale zjistil jsem, jak tím rostu. Kluci, hlavně Tomáš, mi pomáhali. Takže jsem vydržel a brzy se vzpamatoval.

Tomáš: Já jsem tady od začátku firmy. Začínali jsme v pronajatém 1+KK s Václavem Kosáčkem (zakladatele a CEO Imperium Finance znáte z rozhovoru) a pár dalšími lidmi. Navolávali jsme movité klienty z kukaně, kde bylo pár míst k sezení a kuchyňka. Bavilo mě to budovat, nabízet Google a Microsoft na pavlači.

Co se vám honilo v hlavě, přidat se k založení v té době no name firmy?

Tomáš: Bylo mi 22, člověk nad rizikem v takovém věku nepřemýšlí, do výzev jde po hlavě. Bylo pro mě důležité spolupracovat s lidmi, kteří dělají, co říkají – ne že to jen říkají. Tady to tak funguje. Fungujeme od 9 ráno do 10 do večera, od pondělí do pátku. Nenudíme se.

**Na jaká nejzajímavější místa se díky své práci dostali?** „Dostali jsme se do luxusních kanceláří úspěšných lidí. Provádí vás fabrikou, vypráví, jak firmu vybudovali. Nasávat od nich úspěch, to mě baví nejvíc,“ říká Tomáš Svoboda, který uzavřel obchody na golfových hřištích, v nejlepších restauracích, ale i na benzince u kulatého rozviklaného stolečku. Marko k tomu dodává: „Ve svém věku jsem měl možnost se dostat do míst, kam jsem neměl tušení, že se dostanu. Od VIP ochozů Sparty po večeře se spoustou vidliček.“

„Bavilo mě to budovat, nabízet Google a Microsoft na pavlači.“

Jak je možné, že se několik dvacetiletých nezkušených kluků rozhodne, že vybuduje investiční společnost zaměřenou na profit klienta, a ono to ještě ke všemu zafunguje?

Marko: Na začátku jsme měli silnou vizi. Většina kluků, kteří se mnou začínali, fungovali do té doby ve společnostech, kdy je klient až na čtvrté koleji. Rozhodli jsme se postavit klienta na místo první, nekoukat jen krátkodobě a věřit ve správnost takového úsudku. Po sedmi letech vidíme, že jelikož jsou s námi klienti spokojení, navyšují každoročně finance, které u nás mají. Přivádí navíc další klienty, což je úplně nejlepší způsob byznysu.

Tomáš: Máme jednoduše výhodu v tom, že to děláme tak, jak se to dělat má. Zhruba 90 % trhu to tak nedělá, my si tím pádem dokážeme získat jejich důvěru dlouhodobě.

**Pracují od 9 ráno do 10 večer. Jak takový den vypadá v praxi?** „Do práce chodíme na 8:30, máme krátký motivační meeting a začínáme. Koukneme na akcie v Americe a máme asi 6 hodin na přípravu, než se americký trh probudí. Začínáme si připravovat obchodní strategii a zároveň dopoledne voláme Evropu. Mezitím chodíme na schůzky. V 15:30 zahlásí Wall Street start, tudíž od tří do pěti odpoledne je u nás největší šrumec. Od 17:00 vše vyřešíme s klienty, pak už spíš sedíme u burzy, koukáme, jak se to vyvíjí. Klientům voláme, jen když se něco zásadního děje. Neznamená to, že sedíme v kanceláři do noci, často vám to nicméně nedá a vše sledujete na mobilu, burzou žijete,“ popisuje Marko.

„Snažil jsem se dělat zkratky, jak si práci ulehčit, a pohořel jsem. Musíte do toho dávat naopak něco navíc.“

Obchodníci u vás začínají v mladém věku, kolem 20 let. Nemají zkušenosti, vše je musíte učit. Jaké „ucha“ jste byli vy dva zkraje?

Marko: Ze začátku jsem měl problém s prací jako takovou. Dřít. Byl jsem ze školy zvyklý na pohodlí, vše mělo svůj čas. Tím jsem se brzdil, hledal zkratky, až jsem si uvědomil, že to tak nepůjde. Když chcete něco dokázat, musíte na sobě pracovat primárně sami. I když vám okolí pomáhá, práce je na vás.

Tomáš: Já jsem byl odhodlané trdlo. Do byznysu jsem šel po hlavě s vírou, že vyrostu vědomostně, zkušenostmi, naučím se co nejlépe komunikovat, obchodovat, být co nejvíc efektivní. Na své první dealy si pamatuju jako dneska. Zalezl jsem si do zasedačky, zpocený a červený jako rak, cítil jsem se malinký, ale ty obchody jsem zvládl. Otrkal jsem se.

**Jak se Markovi podařilo vystoupit z komfortní zóny?**„U prvních hovorů jsem koktal. Když se nedařilo, telefon jsem položil. Zkrátka jsem dělal typické začátečnické chyby, ale časem jsem si zvykl. Odmítnutí není problém, ale moje příležitost. Začal jsem trénovat, kde se dalo. Small talk jsem vyhledával všude možně, v obchodech, tramvajích. Telefon se vám najednou jeví jako jednoduchá práce, člověk je od vás daleko, nemusíte se ničeho bát.“

„Trading je vyšší level obchodování na burze“

Dnes děláte ty největší obchody společnosti. V čem přesně je rozdíl mezi obchodníkem a traderem?

Marko: Děláme prakticky to stejné jako sales, je to jen vyšší úroveň. Jako obchodník prodáváte v jednom období několik málo firem, které si načtete, osaháte si je, víte o nich první poslední, protože se o nich s klienty bavíte denně. Trader prodává každý den klidně jinou firmu, která se zrovna stala zajímavou. Práce tradera je o rychlosti, o správné reakci a o citu k trhu.

Kluky v Imperium Finance baví prodávat tradiční firmy jako Microsoft a Google, stejně jako inovativní hráče třeba ve zdravotním nebo i herním průmyslu. „Třeba robotika v chirurgii, to je obor, který nás hodně zaujal,“ shodují se.

„Lidi nepřemlouváme. Nenutíme. Vzděláváme je a informujeme ohledně trhů a dáváme jim možnosti, jak se mohou zachovat dál.“

Do jaké míry si jako tradeři dovolíte lidem poradit?

Tomáš: Lidem musíme vysvětlit riziko, které je spojené s tím, co se děje na trhu. Pokud jej klient nechce podstoupit, akcii prodá a je se svými financemi mimo trh, dokud se situace neuklidní. Když chce člověk zariskovat, jsou tu nástroje na ochranu klienta.

Marko: Když panikaří trh,může to být nepříjemné, panika je většinou plošná. Chce to zůstat v klidu, zachovat si chladnou hlavu a klienty nepřehlcovat. Vždy se tu střetávají fakta s médii, která mají tendenci podávat zprávy poněkud senzačně. My jsme tu od toho, abychom klientovi správně poradili, jak se v danou chvíli zachovat. Někdy to znamená zastavit ho před panickým prodejem spadlých akcií, jindy mu zas vysvětlit, proč kupovat akcie na nových maximech. Prací tradera je reagovat na nové události, změny ve fundamentu, technice, ale i náladě na trzích. To jsou věci, které my neovlivníme, ale musíme je rozpoznat a včas zareagovat. Klientům vždy říkám, co je mnou preferované řešení, ale pak jim také říkám, že se vždy můžu mýlit. Celé je to postavené na důvěře. Ta se dlouho buduje, ale velmi snadno ztrácí.