29letá Hanka se neztratí. Ve 23 byla manažerkou, po tragické smrti kamaráda procestovala Asii a s Markem Dzirasou prošla očistnou kúrou v Amazonii. „Ayuhaska mi ukázala novou cestu, a ta vedla na Bali.“ Tam proběhl náš rozhovor. Hanku jsem na Bali zastihla věnovat se jak obchodu ve finančním poradenství, tak vývoji vlastního projektu, který má učit zaměstnance a uchazeče o zaměstnání schopnostem prodat sama sebe. „Dnes chce být každý podnikatel, startupista, a zaměstnanec je vnímán skoro jako sprosté slovo. Přitom i podnikatel může být otrokem a i pod hlavičkou firmy můžeš pracovat svobodně a spokojeně, jen je potřeba vědět, co chceš, a umět si to vyjednat,“ takhle začíná rozhovor, který jde hodně do hloubky.

• Hana Šilarová, 29 let
• Pracuje jako finanční poradkyně
• Podniká v Brně, aktuálně za poslední 2 roky procestovala Srí Lanku, Bali (potkaly jsme se při její třetí cestě), Jižní Afriku, Thajsko a Kolumbii
• Před 10 lety jí učaroval obchod, možnost se neustále zdokonalovat, naučit se pracovat s penězi a učit lidi totéž. „Viděla jsem za tím smysl.“ Nadšeně začala budovat tým a ve 23 dosáhla manažerské pozice. „Byla to škola života, kdy jsem musela vizí táhnout celý tým a byla pod tlakem vedení. Uvnitř jsem byla nejistá, ale navenek jsem to nemohla dát najevo. Pro své lidi jsem musela být ta pevná skála. Dnes bych se s tím uměla poprat, ale tehdy jsem neměla osobní zralost nastavit zdravé hranice.“
• Milníkem v jejím životě byl kamarád-cestovatel, který ji lanařil ke spoustě společných cest. „Vždycky jsem odpovídala: Až příště. Když jsem se rozhodla odjet s kamarádkami na Srí Lanku, nadšeně mě podpořil a pomáhal koupit letenku. Než jsme ale odletěli, dorazila ke mě zpráva, že zůstal na Ukrajině pod lavinou. A já pochopila, že pro některé věci nejsou žádná příště. Poprvé po letech v křeččím kolečku jsem vypla mobil i notebook a začala uvažovat, čemu jsem vlastně byla ochotná obětovat nejlepší roky svého života?“
• Dnes se učí najít balanc mezi prací a cestováním a startuje vlastní projekt Práce pro Život, který ukazuje lidem cestu, jak prodat sami sebe a vyjednávat se zaměstnavatelem jako rovnocenná protistrana.

Hani, za poslední rok a půl jsi byla v Thajsku, Jižní Africe, na Sri Lance, v Kolumbii a na Bali. Jak si finanční poradkyně, která s lidmi řeší i tak velké věci jako hypotéky, může cestovat po světě?

U mě to byl postupný proces. Po letech něčeho, co dneska vidím jako honění se a trápení, kdy jsem chtěla ve financích vystoupat na ředitelskou pozici a zajistit si pasivní příjem (tehdy jsem jiné cesty k pasivnímu příjmu neviděla), chtěla jsem vést manažery, celou síť, koučovat je. Místo toho jsem vedla obchodníky, jejichž motivace upadávala, a točila se v kolečku. První cesta na Sri Lanku byla vyloženě o srovnání myšlenek, teprve na druhé cestě, kdy jsem strávila 6 týdnů nejdříve roundtripem po Jihoafrické republice a pak měsícem v Thajsku, jsem byla nucena řešit otázku práce. Ozývali se mi stálí klienti s nějakými novými požadavky, a já se o ně najednou úplně přirozeně začala starat na dálku. Od drobností po větší věci.

Dvě pravidla, která Hance umožnila cestovat a nepřijít o klienty v Česku:

1. Zaprvé musíš uvěřit, že můžeš.
2. Mít sales dovednosti, aby sis vyjednal/a podmínky (ať už s klienty, nebo se zaměstnavatelem)

Jak uvěříš, že můžeš?

To je nejtěžší. Totiž ten druhý bod, dovednosti, vždycky nějak získáš, natrénuješ, vyvineš. Ale nastavit hlavu na to, aby nehledala cesty, jak se něco může pokazit, je oříšek. Je potřeba si vědomě položit opačnou otázku: „A co když můžu?“ A risknout, že můžu.

„Skills a nástroje, které potřebuješ, když prodáváš na dálku:“

1. Zázemí. „Máme franšízy, které se o klienta dokáží postarat. Já dostanu 50 %, že ho přivedu a vymyslím řešení, a ony druhou polovinu za zprocesování.“
2. Spojku v Česku, které důvěřuješ. „V místě, kde máte klienty, potřebujete mít asistentku s příslušnou licencí a generální plnou mocí. Pokud si klienti cení vás a vašeho přístupu, tak je jim jedno, že to za vás fyzicky zrealizuje někdo jiný. Pořád jste vy ta přidaná hodnota.“
3. Automatizovat, co jde. E-maily, procesy, fakturace.
4. Aplikaci na volání, aby tě nestálo majlant a aby to bylo kvalitní. Protože někdy stačí, aby telefon vypadl nebo bylo spojení nekvalitní, a klienta můžete otrávit.“
5. Mentální připravenost. „Klienti se budou ptát, zkoušet, jestli jste na cestách důvěryhodní. Pokud nemáte odpovědi, nejste si dostatečně jistí v kramflecích a chybí vám systém, o který se opřete, vycítí to.

„Dneska už nepotřebuju na někoho dělat dojem“

Real talk: O co Hanka přišla? Kterých 5 věcí se musela vzdát?

• O 20 % příjmů. „Po odečtení nákladů např. na asistentku to dělá kolem 30 tisíc čistého.“
• O komfortní zázemí v Česku. „Není to o žádném „podnikání z pláže, ale o schopnosti smysluplně snížit náklady a být ochotný sbalit si věci do krabic. Já je mám u babičky.“
• O některé z klientů.„Zahraničí ti jasně vyfiltruje, který klient je problémový, a se kterým naopak dělat chceš. Chvíli mi trvalo si to srovnat v hlavě, dnes ale vím, že když si mě někdo neváží, asi by si mě nevážil o moc víc, kdybych seděla v kanclu v Brně. Jen na dálku se to víc projeví. Tito lidé velmi neochotně dělají vstřícné kroky. “
• O společnou řeč s kolegy. „Ti mě nechápou, ale dnes ani já nechápu je. Působí v hodně stresovém prostředí, honí se a soutěží a jsem pro ně „ta, co už nemá tak vysoké cíle.“ Já chci být hlavně spokojená a pozitivně naladěná na klienty.“
• O iluze o šéfech. „Že nebudu na poradách, jsem prostě oznámila a riskovala, že možná nebudu mít kam chodit do práce.“ (smích) Jeden šéf Hanky se spokojil s tím, že chce dávat víc energie klientům než poradám, „druhý je víc zaměřen na přítomný okamžik a řešil mou nepřítomnost na každé poradě zvlášť. Pokaždé mu ale stačila nějaká výmluva, vysvětlení.“

Teď děláš kromě financí i na dalším projektu. Nebije se to?

Do jisté míry, přece jen je to rutina a kreativní práce. Právě proto jsem odjela na Bali, kde mám kvůli časovému posunu celá dopoledne volná a nikdo mi nevolá ani kdybych chtěla. Přes den tak tvořím, píšu, nahrávám videa pro lidi, které už nebaví čekat na to, co jim pracovní trh a zaměstnavatel dovolí. Já jim v projektu Práce pro Život ukazuji cestu, jak si ty příležitosti vytvářet. Jak se prosadit, dosahovat těch svých cílů a výhodných smluvních podmínek. Vést se zaměstnavatelem dialog a komunikovat tak, aby druhá strana cítila, že se jí vyplatí dát mi to co chci. Vlastně sales pro neobchodníky. 🙂 Předávám své zkušenosti za těch 10 let v obchodě, dneska z toho hodně těžím.

Foto: janadyskantova.cz