7× jak na pracovní oběd prakticky a podle etikety

24. 4. 2015 +

Lifestyle

Na dobře zvládnutém obědě záleží, tím spíš obchodníkům, pro něž jsou polední schůzky denním chlebem. Jak se tedy chovat k protistraně, abyste dali najevo, že prostě víte (a nebyli za burany)?

obed

1. Organizace

Kdo zve, ve většině případů také platí a navrhuje místo setkání. Restaurace by měla snést srovnání s podnikem, v němž host hostitele přijal předtím, a host by se v ní měl cítil co nejlépe. Jedná-li se o první společný pracovní oběd, platí, že hostitel nastavuje laťku. Proto výdaje na reprezentaci ani zbytečně neškrťte, ani firmu neruinujte okázalými hostinami, při nichž se host navíc nedokáže uvolnit. Nezapomínejte na spropitné ve výši 5 až 10 % z celkové útraty.

2. Dress code

Oblečení by mělo být úměrné jak místu setkání, tak účelu schůzky a společenskému postavení jejích účastníků. Je tudíž nasnadě, že při sjednávání důležitého kontraktu v podniku, kde káva stojí to, co jinde oběd, by muž v kostkované košili a džínách vedle klienta ve světlém obleku a kravatě byl spíš za občanského aktivistu než obchodního partnera. A naopak ve vinohradském Parlamentu by dáma v kostýmu s pečlivě sladěnými doplňky ve společnosti klientky ve smart casual taky nezapadla.

3. Načasování

Business lunch by měl začínat mezi 12. a 13. hodinou a netrvat déle než dvě hodiny. Je to také jedna z mála společenských akcí, pří níž nespácháte společenské harakiri, oznámíte-li hned zkraje, že za hodinu máte důležité jednání. Nejenže smíte hlídat čas a na stůl si během jídla položit mobil nebo blok s tužkou. Okolí naopak ocení váš vytříbený smysl pro time management.

4. Přednosti

Že muži ženám, starší mladším a společensky méně významní významnějším vždy pomáhají z kabátu a usazují je ke stolu přednostně a na čestná místa, je samozřejmé. Totéž platí také ve vztahu hostitele k hostovi. Hostitel ale neudělá chybu, bude-li hosta očekávat na místě s čtvrthodinovým předstihem a ve vzniklém prostoji konzultovat oběd s obsluhou. Z toho důvodu se u hosta pokládá za ohleduplné, dostaví-li se s pěti až desetiminutovým zpožděním.

5. (C)hody

Hostovo přednostní právo výběru se v lepších restauracích dodržuje se stejnou důsledností jako tříchodové menu v pořadí předkrm, hlavní chod a zákusek. Není hanba při objednávce dát na doporučení obsluhy. Je vyškolena k tomu poradit s výběrem pití a jídla. Etiketa také počítá s tím, že si na klín položíte ubrousek a počkáte s jídlem na hosta. Zároveň byste neměli jíst, pokud k vám obchodní partner zrovna hovoří.

6. Příbory

Budete-li v koncích, vzpomeňte si na Titanic a postupujte z vnějšku směrem k talíři. Správně prostřená tabule vás povede. Pouze ke kávě vám servis donese lžičku na podšálku. Kávovou lžičkou pouze míchejte. Nedotýkejte se šálku. Zato polévková lžíce se drží palcem nahoru. Polévku nabírejte směrem k sobě. Ze lžíce se do úst vkládá jen užší část. Vidličku držte v levé ruce a nůž v pravé. Prsty dolů k talíři. Konci držadel se opírejte o dlaně tak, aby jimi byly zakryté.

7. Nápoje

Nemusíte nutně jako James Bond znát zpaměti teploty, při nichž se ta či ona značka brandy podává. Stačí si pamatovat, že aperitivem se nepřipíjí. Že přípitek pronáší jako první hostitel po prvním nebo druhém chodu a host mu na něj odpovídá. Že víno, které se ještě před chvílí ledovalo, se na rozdíl od koňaku drží za stopku. Že nedopitá sklenice vína se nedolévá, aby buket nepřišel k úhoně. A že konec pro vás snad úspěšného jednání naznačuje sklenka whisky nebo ginu servírovaná po kávě.

Text: Jan Hamerský

Foto: www.levo.com