Dva obchodníci. Dva příběhy. Dva rozdílné pohledy na věc a pořádná ohnivá diskuse – zejména, když proti sobě postavíte ženu a muže. Souhlasíte? My jsme si to původně taky mysleli. Tak ostatně vznikl nápad na novou rubriku – Duel obchodníků. Dali jsme proti sobě dva zástupce mladé generace v salesu, krásnou Sandru Davidovou a hipstera Petra Macháčka. Co jsme podcenili je, že zkušení obchodníci už mají leccos za sebou a na spoustě věcí se shodnou. Mají otevřenou hlavu a jsou empatičtí. Navíc jsou Sandra s Petrem oba ve znamení Vah, takže ladili. Přesto máme skvělý materiál, o který se chceme podělit. Jak to v salesu mají ženy versus muži generace Y?

Obchodníci, tak na rovinu – mají to lehčí holky nebo chlapi?

Sandra: Asi v tom úplně nevidím rozdíl. Je to o člověku jako takovém, ne o jeho pohlaví. Snažím se vystupovat seriózně a zároveň přátelsky a zatím mi to vždy fungovalo. Možná jsou odvětví, kde to lépe funguje mužům (technika) a lépe ženám (kosmetika a krása), ale zase je to jen o dobré znalosti produktu, pak si i tam své místo vydobudete.

Petr: Možná to mají o malinko lehčí holky, protože pokud má holka všechny tři nejdůležitější atributy – chytrá, dobře vypadá a takový ten obchodnický drive, tak to je opravdu vražedná kombinace! Naštěstí pro mě jich tolik u konkurence zase není (smích), takže zůstávám v klidu.

Jaké máte na klienty zbraně? Jak využíváte při práci svého vzhledu?

Petr: Za mě platí určitě přirozenost.

To ale není žádná zbraň…

Petr: Ale je. Dneska jsou obchodníci strašně fádní a předvídatelní. Já bohužel prsa trojky nemám. (smích)

Sandra: Obávám se, že také nic extra nemám. Nepoužívám prvoplánově žádné ženské zbraně, žádné výstřihy, krátké sukně. Dělat tím obchod je podle mě dost pod úroveň. Přemýšlím, jestli mám něco speciálního…

Neříkejte, že vzhledu a vůbec přirozené chemie při jednání s opačným pohlavím nevyužíváte.

Petr: Já mám za to, že s chlapem probíhá schůzka úplně stejně jako se ženou.

Sandra: Možná, kdyby mě někdo při meetingu poslouchal, tak by řekl: No, ale teď jsi s ním trošku flirtovala. Ale nedělám to záměrně.

Petr: U mě to bylo v Bookio.cz složitější v tom, že dobré restaurace dost často vedou takové ty distingované dámičky. Občas se snažím být vtipný, ale taky se bojím, že by to nemusely pochopit a že bych mohl nevědomky překročit hranici – což by mi daly dost ostře najevo. Takže před ženskýma mám respekt, s chlapama je to často uvolněnější, ale samozřejmě to není pravidlem. (smích) (Jak to z nich leze!)

Posuneme se dál. V jaké části salesu jste nejsilnější?

Petr: Dotahování. Na to mě dost často využívají. Samozřejmě člověk musí zvážit, kdy to má cenu. Když vím, že je to vyloženě na nějaké prokrastinaci toho klienta, tak se prostě nenechávám odbýt.

Sandra: Tak mě teda tohle moc nebaví, pořád dokola se připomínat.

Petr: Já jsem si všiml, že s tímto mají často problém právě ženy. I když jsou to jinak výborné obchodnice. Přitom my je kolikrát neotravujeme, jen jsou to prokrastinátoři. Kdybych na něj v nějakém časovém horizontu pořádně nezatlačil, tak koupil od konkurence jen proto, že druhej byl důslednější. Ber to jako součást naší práce.

Sandra: Je pravda, že poslední dva roky mě baví celý ten proces. Od akvizice přes osobní jednání až po péči o klienta. Pořád jsem ale přesvědčená, že nejsilnější je u mě jednání na začátku, započetí celého procesu.

Na tohle mi spousta lidí odpovídá vyhýbavě – co vás na práci obchodníka nejvíc štve?

Sandra: Kromě toho nahánění klienta mi všeobecně vadí, když se zpomalí byznys v určitých částech roku. Buď to závisí na sezóně, nebo – tím, že jsem v D2D Publishing jednala v segmentu B2B s velkými klienty jako Dell nebo Microsoft – závisel business na fiskálním roku dané společnosti. Během roku tak nutně přišly chvíle, kdy se toho dělo málo a já se nudila, nebavilo mě to a deprimovalo.

Petr: Souhlasím. O prázdninách to „zámožní“ restauratéři zabalí a jedou si třeba na svou vilu do Sardinie nebo něco takového a absolutně neřeší business. Takže v létě jsem se taky často kopal do zadku.

Sandra: Ale je správně, že to bereme negativně. Jako obchodníci potřebujeme drive, a když ho nemáme, tak nás nemá co pérovat.

A další pain dnešního obchodníka?

Sandra: Ještě mě v salesu irituje, že se nevyhneš jednání s řekněme „hloupými“ lidmi. Občas se stane, že někoho takového potkáš. A pak je to těžké, kor ve chvíli, kdy s dotyčným máte rozvíjet vztah. V běžném životě byste se mu vyhnuli obloukem, v obchodním vztahu vás to stojí dost sebezapření a je nutná i přetvářka. Naštěstí takových klientů nepotkávám moc, ale potkávám je.

Jak se s postupujícími lety měnil váš pohled na sales? V jaké oblasti jste profesně nejvíc vyrostli?

Petr: Člověk tak nějak roste přirozeně jako u každé práce, kterou dělá delší dobu. Získává více zkušeností a na trhu stoupá jeho hodnota, na druhou stranu to neznamená, že jsi kolem třicítky „hotový člověk“ – faily dělám občas i dneska. Ale v začátcích tam nebyla taková přirozenost jako teď. Nechtěl bych se vidět třeba na videu z té doby při nějakém jednání. (smích)

Sandra: Ze začátku jsem měla strach na jednáních, to nebudu popírat. Nervozita z obchodních partnerů na mě možná i byla vidět. Teď se považuji za rovného partnera, v tomhle si myslím, že máme my ženy často delší cestu, a získat ten pocit rovnosti a sebedůvěry považuju za nejdůležitější. Taky musím říct, že dřív to byla spíš práce, teď je to spíš zábava.

Petr: To sebevědomí je hrozně důležité. Taky jsem ho ze začátku neměl. Byl jsem nervózní a necítil jsem se tak, jak bych si představoval.

Poslední otázka. Co vaše drahé polovičky, nežárlí, že se při své práci setkáváte s tolika lidmi opačného pohlaví?

Sandra: Těžko říct. Schůzky jsou asi v klidu, horší můžou být výjezdy přes noc, kterých je v IT docela dost. Nicméně jelikož přítel pracuje ve stejném oboru, máme to stejně a snažíme se to brát s rezervou a věřit si. Stejně by žádnou lepší nenašel. (smích)

Petr: To je spíš otázka na ně, ne? (smích) Podle mě určitě ne, nebo to alespoň nedává najevo. Navíc, když máte doma závislačku na dobrým jídle, tak je hlavně ráda, že ji občas díky své práci dostanete do zajímavýho podniku.

Tak tohle byli obchodníci nové generace. S heslem „peníze budou, my nebudem“ si užívají života. Dělají práci, která je baví, a v dnešní společnosti je podle nich jedno, jestli jste žena nebo muž – hlavně být OK sám se sebou. Souhlasíte?

Foto: Ká-kontrast FOTO