Z minulých dílů jste na mém příkladu poznali, že ani s obchodem to vždycky nemusí být perfektní match, ale to platí pro každý job – i když ho milujete. Důležité je, jak naložíte s problémy, jestli identifikujete důvody, proč se něco nedaří, a zda najdete to vaše ideální řešení. V dnešním díle zjistíte, jak Marcel skončil v práci, aby si ho sama našla „ta pravá“.

Je to tu. Konec zkušební doby se kvapem blíží a já melu z posledního. Měl bych se soustředit na to, co chci, ne na to, co nechci, což je docela těžké. Je to docela mix pocitů, na jednu stranu jsem si prošel očistcem, do toho mi rozum říká, že bych měl posílat CVčka na nový job a já se těším hlavně na to, až se za mnou zavřou dveře a odpočinu si. Alespoň na týden. Obchod je nekončící honička. Máte to někdy taky tak?

Kontakty – ne peníze – jsou největším bohatstvím obchodníka

Po třech měsících skoro základní mzdy a předchozí půlroční pauze na tom nejsem finančně zrovna slavně, ale v těžké době se člověku srovnají priority podle toho, jak to skutečně cítí. Asi se budete divit, ale mým cílem je osvobodit se od práce, kde mě to dusí. Ten netrpělivý kluk ve mně si říká, proč jsem je už dávno neposlal k šípku, nešel hledat jinou práci, nezačal to flákat a v mezičase se radši nedíval po nabídkách. No jo, jenže ten „dospělý“ Marcel už ví, že si v salesu (stejně jako v jakýmkoli jiným jobu) budujete svou značku. Renomé. Tvář. Vaše chování vás bude provázet i v další práci a kontakty vás mohou buď vyzdvihnout, nebo potopit. Obchod stojí na vztazích – jakmile někoho zaujmete, bude o vás mluvit. Na vás záleží, jestli v dobrém, či ve zlém.

Nadechnout se… a do toho

Proč o tom mluvím? Proto, aby si každý nováček uvědomil, že náš osobní marketing je to, co vytváří příležitosti, které nám mohou přinést nevídané věci. Můj finální týden je konečně tu a manažer se samozřejmě ptá, jak to vidím. Doposud jsem mu neřekl, že jsem rozhodnutý nepokračovat, dal mi veškerou podporu a kope za mě i teď. Je ochoten do toho jít a urgovat za mě u svýho šéfa, ředitele obchodu. Je to upřímnej chlap a já mu bez okolků upřímně říkám, jak to vidím. Výsledky nebyly takový, jaký bych si přál, a poslední věc je, abych se tu trápil, a tím i oni. S manažerem jsme si vybudovali vztah jako chlapi, mluvili upřímně o svých názorech a v pohledech na práci jsme se shodli.

Jakým způsobem skončíte v práci, rozhoduje o tom, co vás čeká dál

Teď bych si konečně po tom posledním týdnu mohl dát voraz, odevzdat firemní věci a materiály a jít si válet šunky. Znám spoustu lidí, co by to udělali. Já jsem v práci naopak zůstal ještě o tři dny déle, abych dokončil finální job pro firmu, nabrífoval manažera o potenciálních obchodech z mého CRM, rozloučil se se všemi a poděkoval za podporu. Mohl jsem tak odejít s čistým štítem, hlavou nahoře a spokojeně se vrhnout na týdenní odpočinek. A jsem za to fakt rád, protože ač jsem se na ten odpočinek fakt těšil, znáte ten typický neklid obchodníka, když nemáte před sebou cíl? Najednou jsem neměl job, target ani nápad. Ale – jak to často bývá, když děláte věci ze srdce, příležitost brzo zazvonila na telefon. Asi jsem svým férovým odchodem fakt zapůsobil, protože mě vedení doporučilo začínající marketingové firmě a já měl do týdne dohozený nový job, který byl víc v mém stylu. Bez CV, pohovorů a stresů. Něco na té osobní vizitce salesmana bude, co?

Co tě nezabije, to tě do dalších obchodů posílí, řekl by klasik!

Nebyl jsem prostě korporátní typ a potřeboval jsem si dělat věci trochu po svém. Dnes mě hodnotí podle výsledků, ne podle počtu schůzek a telefonátů. ALE! Pokud bych si svůj korporát ty tři měsíce neprožil, nikdy bych neměl to sebevědomí a zkušenosti, které mi pomáhají v nový práci. Praxe je potřeba, otrkáte se, a pokud bude strašná, o to lépe se budete cítit v nové práci. Musíte prostě něco obětovat, snažit se, nepomýšlet, co za to dostanete, a jít dál,  než jsou vaše povinnosti – tu pověstnou extra mile. Peníze jsou potřeba, ale jsou to nakonec ty zkušenosti, které vám pomohou vydělat. Proto nelituju a jsem rád, že jsem se nevzdal.

Jaké byly vaše první měsíce v salesu? Fakt mě zajímá, čím jste si procházeli a jak jste to řešili. Občas se totiž cítím mezi přáteli jako blázen… Ale ten job je prostě návykovej!

Marcel