V předchozím díle jsme si řekli, proč je vlastně obchod vhodný pro mladé lidi bez závazku a co je na něm v první fázi tak těžké (to zrcadlo poznání sebe sama!). Já konkrétně jsem řešil, proč úspěch nepřichází, zda náhodou nejsem na zákazníky „moc hodný“, nevybral jsem si špatný obchodní obor nebo prostě nedokážu změnit některý svý vlastnosti. Čtěte díl, ve kterém se v Marcelově profesním životě lámou rozhodnutí!

Znáte to sami, slyšíte argumenty z obou stran, že člověk se dokáže změnit i že nedokáže. Já myslím, že pravda je tak někde napůl (plus to, že každý jsme jiný). Když jsem se rozhodl pro obchod, měl jsem představu, že obchodník je všude stejný, může si v případě potřeby skočit z prodeje aut do prodeje barev a naopak. Kulový! Nebo teda – určitě takový obchodníci jsou, ale myslím, že většina z nás si musí najít obchodní obor, ve kterém bude vynikat a nebude to pouze „práce“. Prošel jsem si celkem velkým osobním rozvojem, ale stále jsem to já, spíše dobrák, kterej prostě není drzej a zákazníka netlačí argumenty do kouta. Radši se s ním snažím vybudovat vztah, jenže co je mi to platný v reklamě, o které si každý myslí, že ji nepotřebuje.

Hodně makám pro málo výsledků – Paretovo 80/20 mám převráceno na hlavu!

Reklama je širokej obor (protože v určitý formě ji potřebuje každá firma), můžu si dovolit třídit potenciální zákazníky maximálně podle lokace, protože zbytek času zabírá volání, schůzky a administrativa. Po tom všem ještě selektovat, u kterých firem bych měl větší úspěch, je v tomhle tempu skoro nemožné. Jsem rád, že zaplním týden schůzkami. Takže jsem v rozpolcené situaci, protože šéf po mně chce schůzky a výsledky, jenže abych měl výsledky, nestíhám tolik schůzek, protože čas trávím selektováním firem s větším potenciálem – to abych neztrácel čas s těmi, které mi peníze nepřinesou a ubíjí mě. V tomhle nastavení dělám 80 % práce pro 20 % výsledků místo naopak. Blbý je, když vezmu v potaz, že okolo mě to staří pardálové zvládají. Najednou si říkám, jestli to není ve mně? (Je!)

Problém i řešení jsou v mojí hlavě

Svatá pravda číslo 1 je: „Když se nám nedaří, tak je problém v nás.“ Můžeme zvládnout měnit návyky, zlepšovat se, učit se, ale to, co tvoří naši osobnost, změníme výjimečně (když se tak stane, bývá to spíše k horšímu). Dokázal bych zatnout a vytrvat, zlepšovat se dál, ale měl bych z toho tu radost? Pravděpodobněji bych se ještě víc stresoval a napínal svoje schopnosti. Ale co když je to jen strach ze změny? Snaha zachovat si pohodu? Tohle je velmi těžké rozlišit; čeho se vlastně vaše hlava bojí? Kam až chcete jít a jak rychle? Co vás blokuje? Je to docela kolotoč protichůdných myšlenek. Mně pomohlo zhodnotit svoje dosavadní pocity z práce, znovu si zopakovat, co od ní očekávám a chci. Zvládnu to v současné práci, za těchto podmínek? A pokud ano, bude se mi zamlouvat, kým se během toho procesu stanu?

Prodejte se tam, kde využijete své přednosti

Ano, každý z nás má potenciál naučit se jakoukoliv práci (činnost), ale každá práce vyžaduje jiné vlastnosti pro úspěch a některé se nemusí s vaší osobností dlouhodobě slučovat. Takže je to tak, jsem na zákazníky možná příliš hodný a chybí mi drzost, a to je jeden z důvodů, proč v týhle firmě nebudu mít úspěch. Uvědomuju si, že bych se to mohl snažit změnit, nicméně není přece jen chytřejší tuhle vlastnost využít ve svůj prospěch? Za mě: JE! (Možná to máte jinak a to je taky OK!). Proto jsem si řekl, že zde skončím po zkušební lhůtě a využiju vlastností, kterých si na sobě cením, tam, kde po nich bude poptávka.

Jedno mě totiž obchod naučil velmi dobře, a to prodat sám sebe. Nebojím se už, že bych si práci nenašel, jakmile se pro ni rozhodnu. Je osvobozující zbavit se myšlenkových okovů většiny populace a prostě zavolat do firem, kde máte zájem pracovat, vyžádat si zodpovědnou osobu, říct jí, že máte zájem o danou pozici a rádi byste se osobně setkali a probrali detaily. Takže ano, přichází zlom – ale o tom příště. Spolu s tím vám povykládám, že bych ty 3 měsíce zkušeností z korporátu za nic nevyměnil!

Váš Marcel