Co mě naučil otrhaný bezdomovec?

11. 7. 2014 +

Inspirace

Oslovil mě v březnu před brněnským hlavním nádražím, chtěl ode mě vyfotit. Nechtěl ani drobné, jen poslat fotku mamince. Dát jí vědět, že je v pořádku. Jmenoval se Rudolf, byl z východního Slovenska a na ulici žije už přes 12 let. 

 

zkz14_Brno
Dal jsem se s ním do řeči a nevycházel jsem z úžasu. “Necítím se jako bezdomovec. Spíš jako tulák nebo cestovatel. Můžu si úplně svobodně jít, kam chci a kdy chci. Peníze nepotřebuju – oblečení mi dá charita a jídlo vždycky nějak seženu. Už jsem takhle za tu dobu procestoval skoro celou Evropu od Balkánu po Španělsko.”
A jak se dostal na ulici? Rozvedl se a začal pít. Klasický scénář… Ale neměnil by. Cítí se šťastný. Mnohem víc než dříve.

Vzal jsem si od něj několik zásadních ponaučení:

  • 1. Nejdůležitější je v životě možnost rozhodovat nad vlastním osudem.
  • 2. Materiální “nezbytnosti” jsou v našem životě mnohdy jen zbytečnou zátěží.
  • 3. Zdánlivé neštěstí je pro nás mnohdy největším požehnáním.
  • 4. Všichni lidé hledají jen jedno – štěstí. Jen jen na nich, jak k němu dojdou.
Text: Matouš Vinš
Fotografie: Matouš Vinš