Ženské vzory jsou v obchodě málo vidět, přitom mají skutečně co předat – nejen začínajícím obchodnicím, ale i jedna druhé. O tom, jak se jako žena prosadit ve financích, šéfovat, mít rodinu i kariéru a ještě k tomu cestovat, jsme si povídali s Kristinou Žůrkovou. Šestatřicetiletá Kristina stihla během 10 let v obchodě vybudovat strukturu o 150 lidech, porodit dvě zdravé spokojené děti a koučovat ostatní ženy v oblasti leadershipu. Jaké to je být hlavní živitelkou rodiny a jít trochu jinou cestou navzdory tlaku okolí?

Ve financích není tolik úspěšných žen vidět – čímž neříkám, že tam nejsou, jen nejsou vidět. O to víc mě zajímá motivace těch, které jsou. Proč vy jste se ve 26 letech vrhla do finančního poradenství?

Já jsem tehdy učila jednoho ze zakladatelů Partners, Petra Borkovce, němčinu. Jelikož jsem byla akční a patrně ve mě viděl potenciál, dostala jsem nabídku ke spolupráci. Mě to ale zprvu nezajímalo – byla jsem po škole happy, že dělám v Brně učitelku a učím mladé na SŠ jazyky a tělocvik. Mě ta práce obrovsky bavila, měla jsem štěstí na ředitele, který pro školu zařizoval skvělé zázemí pro sport, aerobikové sály, snowblady na lyžařské výcviky atd. Po 2 letech jsem však cítila, že se potřebuju někam posunout.

Štvalo mě, že penězům nerozumím a lidé mě na nich mohou nachytat

Neodrazovaly vás ty finance? Pro spoustu žen jsou čísla kámen úrazu.

Pravda, i já si vysokou školu vybírala podle toho, abych nemusela studovat matiku. (smích) Proto jsem šla cestou sportu a jazyků, vždycky mě bavilo cestování, různé brigády v zahraničí. Komunikace v cizím jazyce pro mě vždycky měla větší šmrnc.

Co se tedy změnilo, že jste se financím otevřela?

Přestalo mě bavit, že jim nerozumím, neumím si sama poradit. Chtěla jsem do nich proniknout, aby už mě nikdo nenapálil, aby mi nedal pocit, že něco nevím. A hlavním motorem byla chuť změnit život – s partnerem jsem neviděla možnost se dvěma učitelskými platy jezdit po světě, mít se dobře, zajistit dětem dobré školy. Řekla jsem si kdy jindy než teď. Dám tomu rok a zkusím se naučit něco nového. K tomu, co umím, se můžu vrátit vždycky. Když jsem si tohle srovnala, pocítila jsem obrovské uvolnění a chuť se do toho pustit. Čtyři měsíce po startu už jsem byla nadšená, pamatuju si, jak jsem si říkala: „V těch jižních Čechách je tolik lidí, co to měli jako já, s kým oni ty peníze řeší?“ Začala jsem v práci vidět velký smysl.

Vy jste i v tom mladém věku s partnerem plánovali děti. Proč v takové chvíli riskantní kariérní zvrat?

Právě proto mě zajímal ten jihočeský region, odkud pocházím a kde mám rodiče. Chtěla jsem, ať vidí mé děti častěji a ne že v sobotu strávíme půl dne ve vlaku, posedíme s našima a v neděli zase zpátky. Motivovala mě větší svoboda, možnost nebýt tak vázaná na kancelář v Brně. V tomhle jsem měla jinou motivaci než muži, mě hnala dopředu touha spojit osobní život, rodinu a práci. Když se dva roky nato narodila dcera, jak jsem to ocenila. (smích)

Spousta žen v tomto věku řeší, zda rozjet business a kariéru, nebo otěhotnět a jak to načasovat. Jak to vidíte vy?

Nelze říct, kdy je ten nejlepší moment. Spíš jde o to nastavit si v hlavě, že v každém momentě hledáte nejlepší způsob, jak to dělat i s miminkem. Osobně neznám lepší a svobodnější životní možnost než podnikání. Pak už je to jen otázka motivace a mít na paměti, že ta se v průběhu času mění. U mě to začalo jako výzva a dosažení na lepší možnosti, postupně jsem pronikala do financí, zahořela jsem pro podnikání a práci s lidmi. Pak se to přelinulo v odpovědnost za tým a týmovou hru. Prostě neplánovat vše definitivně, plány se mění, priority se mění, motivace se mění. Důležité je vědět, proč vám dané rozhodnutí dává ze startu smysl, co vám to má přinést a pak jít do akce, užívat si každý krok a dát tomu možnost volnost růst.

Otázka roku pak je, jak budovat ve stejnou chvíli tým i rodinu.

První, co člověk musí, je chtít. Mít vůli chtít obojí a jít si za tím. Nemám ráda výraz „uklidím se na mateřskou“. Znám spoustu žen, co vlastně nechtějí jít v kariéře dál a těší se a to je pak naprosto v pořádku. Každý má volbu a třeba začnou později. No a když už se jednou rozhodnete mít obojí, musíte se naučit zvládat spoustu věcí, mít pomocníky, komunikovat s partnerem a hlavně nechtít být dokonalá.

Chtít být úspěšná znamená přijmout v sobě, že budu výjimečná

Jste hlavní živitelka rodiny, jak to vnímá okolí a hlavně jak to celé vnímá váš partner?

Jo, to pro mě svého času bylo téma! Dneska to řeknu takhle: Chtít být úspěšná znamená chtít vybočit z řady, přijmout v sobě, že budu výjimečná a nenechat se zviklat okolím. Partner to vnímá dobře, jsme parťáci. Já ho po tom prvním roce přivedla do businessu. Viděl, jak se podnikání zvedlo, že vznikly dvě pobočky a příjem se zněkolikanásobil. Viděl možnost stavět dům. A hlavně si taky nedokázal představit dalších 30 let jen učit. Čeho si na svém muži obrovsky cením je, že se mnou nesoutěží. Společně hledáme cesty, jak naši firmu vést co nejlépe. Já se soustředím na vedení lidí a rozvoj týmu a on na produktovou odbornost a spravuje naše finance.

V našem Skype hovoru jste naznačila, že to takhle nebylo od začátku a prošla jste si krušné chvíle.

Není jednoduché najít si rovnováhu. My si tím prošli, když se narodilo druhé dítě a já očekávala od muže, že bude úspěšný. Jezdil budovat pobočku do Polska a já byla sama doma s dvěma malými dětmi, hormony pracovaly, bylo to trápení. Ty projekty se bohužel nedařily a nám trvalo 2 další roky, než nám došlo, že já mám být ta, která to táhne a on mým stavebním kamenem – v rodině i práci. Oběma se nám ulevilo. Muž je spokojený, dělá VIP profi poradce. Má své klienty, ale má naprostou volnost a když se řeší priority, je to právě on, kdo má pod palcem vyzvedávání dětí z kroužků atd.

Proč si myslíte, že se vám v oblasti finančního poradenství daří?

Finance jsou vztahový byznys. O lidech a pro lidi. Já se v něm našla i jako žena. Dokážu dělat porady a tvořit tým tak, abych já nebyla „kápo“, ale aby můj tým měl možnost se projevit a mít autonomii. Pro svou strukturu, kde mám 150 lidí, organizuju vzdělávání, semináře a v rámci individuálních pohovorů s nimi pracuju do hloubky. Dávám do toho obrovskou míru energie a nadšení a asi proto se daří. Jsem vážně nadšená, jak skvělé lidi mám ve svém týmu, jsou pro mě obrovskou inspirací a hnacím motorem. A jsem ráda, že jim mohu být i vzorem, že to prostě jde, vybudovat pozici Senior directora a společně s tím i rodinu.

Respekt. 🙂 Proto se ptám – co byste z této pozice poradila mladým ženám. Proč by měly zkusit finance?

Kde jinde se můžete naučit podnikat? Komunikovat? Zvládat právě náročné situace a ukázat, co ve vás je? Pokud máte nějaký sen (a snad každá mladá žena sen má, jen jí chybí kapitál a zkušenosti), kde jinde se lépe připravíte na svůj budoucí business než právě ve financích? Nemusíte sledovat indexy na burzách, budete mít po ruce vždy odborníky a analytiky. Za zády zázemí centrály. Jestli vás to děsí a láká zároveň, klidně do toho běžte na zkoušku, řekněte si, že to je takový „trénink na potom“, během kterého si ale budujete kontakty a získáváte zkušenosti a dovednosti.

Na závěr se vrátím k první otázce. Ženy ve financích nejsou příliš vidět. Vy jste, Kristino, založila FB stránku i Akademii o leadershipu pro ženy. Proč?

Já zjistila sama na sobě, když jsem byla přetížená, že se ve svém businessu cítím sama. Když vedete strukturu lidí, kde máte roli lídra a motivátora, nemůžete jim narovinu říct, co prožíváte. Rodičům nechcete přidělávat starosti. S partnerem chcete, aby vše fungovalo a nechcete tahat práci domů. Došla jsem si k tomu, že ženy v businessu to mají v těchto otázkách těžší – přece jen žijeme ve světě mužů – a založila jsem v rámci Partners Akademii ženského leadershipu jako projekt. Kromě vzdělávání, práci na sobě a koučování jsem zapojila i prvky jako relaxace, wellness, sdílení a podpora.

Jaká má být žena jako lídr?

Ženský leadership v mém pojetí není o soupeření s muži, o dokazování si, kdo je v čem lepší. Vycházím z faktu, že jsme prostě jiné, využijme proto své silné stránky a koexistujme spolu s muži. Je to rozhodně příjemnější a větší zábava. Zkušenosti z mého manažerského týmu, který je opravdu půl na půl, mi to jen potvrzuji. Spolupráce i výkonnost je podle mě mnohem lepší. Žena musí být lídrem nejprve sama sobě a teprve potom může být leaderem pro ostatní. Na workshhopech to probíráme a učíme se vážně následovat sama sebe, umět dát sebe na první místo. Vědět, co chci a proč to chci. Žena má dar vytvořit prostředí, kde se ona i ostatní budou cítit lépe, pevněji, jistěji. Ženy jsou skvělé v leadershipu, když se napojí na svou ženskost, dělají business hravě a proplouvají vším s lehkostí jako delfín.

Foto: Archiv Kristiny Žůrkové