Nick Woodman je příkladem úspěšného podnikatele, který zvládl vybudovat firmu na své největší vášni: surfování. Na prkně si chtěl natáčet či fotit triky, které prováděl, ale nabízené vybavení bylo buď cenově nedostupné, nebo nekvalitní. Postupně se od pásku na ruku dostal až k vynalezení samotného zařízení, které by bylo kvalitní, použitelné v adrenalinových situacích a zároveň cenově dostupné – kameru GoPro. Firma má nyní hodnotu 2,25 miliard dolarů a Nick Woodman se díky své vášni stal v roce 2014 nejlépe placeným americkým CEO. Jak se mu to podařilo? 

• Nick Woodman, 40 let
• Zakladatel a CEO GoPro
• Ve škole byl průměrným studentem
• Jeho první dvě firmy zkrachovaly (a on se ponaučil z neúspěchu)
• V současné době má jeho firma tržní hodnotu 2,25 miliard dolarů a on se tak řadí na seznam nejmladších miliardářů
• GoPro spolupracuje například s NHL a pomalu se dostává i do dalších oblastí profesionálního sportu

1. Následujte svou vášeň

Když Woodman nastupoval na střední školu, byl typickým americkým teenagerem. Vyrůstal na předměstí Silicon Valley a jakožto dítě překypující nekonečnou energií hrál fotbal a basketball, než ho okouzlilo surfování. Tento koníček se pro něj stal zájmem na plný úvazek na úkor všech ostatních koníčků a sportů.

V posledním ročníku střední školy odešel ze všech sportovních týmů a přestal se zajímat o známky ve škole, aby se mohl zaměřit na surfování. I kvůli svému zájmu se rozhodl jít na univerzitu v San Diegu, protože to měl odtud blízko na pláž s vhodnými podmínkami pro surfování. Se surfováním pokračoval i dlouho po ukončení školy.

„Mám pocit, že se všichni ve světě snažíme najít své místo a důvod, proč jsme tady. Vaše vášně jsou vašimi nejočividnějšími průvodci,“ říká Woodman. „Vedou vás životní cestou, ať už k vaší kariéře nebo k lidem, kteří vás k ní dovedou.“

GoPro začalo jako nápad na pásek na zápěstí, které by drželo už existující modely kamer na zápěstích surfařů, což by dovolovalo Woodmanovi samotnému i jeho přátelům se navzájem fotit během surfování. Svůj nápad později testoval během pětiměsíčního surfařského výletu do Austrálie a Indonésie, kde prodával obal a pásek na kameru. To vše předtím, než se rozhodl začít stavět vlastní kameru. „Když přemýšlím nad tím, jak jsem se vykašlal na všechny sportovní týmy a začal jsem surfovat a potom jsem začal rozmontovávat součástky v rádiu a dělat všechny ty věci, co miluji, to všechno mě opravdu přivedlo k tomu, co dělám nyní pro GoPro,“ říká Woodman.

2. Nebojte se začínat bez velkých investorů

Spousta začínajících podnikatelů se bojí neúspěchu, protože za nimi nestojí velcí investoři, kteří by jim pomohli v rozjezdu. Ani Nick Woodman nikoho takového neměl, ale měl rodinu, která mu dokázala pomoci a postavila se za něj.

První peníze, které si vydělal na financování tvorby produktu, získal díky pomoci své manželky. Z velké části si na financování produktu vydělával prodejem náhrdelníků z mušlí, které spolu se manželkou nakoupili na Bali (za 1,9 dolaru) a jeho manželka mu je pomáhala prodávat na pobřeží v Kalifornii za 60 dolarů. Dále Woodmanovi půjčila jeho máma 35 tisíc dolarů a zároveň ho nechala používat její šicí stroj, na kterém šil poutka na kamery, když experimentoval se svými prvními návrhy. Další finance mu půjčil jeho otec a Woodman je okamžitě investoval zpátky do své společnosti. Ze života Nicka Woodmana je možné vidět, že není potřeba mít velké investory. Jemu pro úspěch jeho firmy stačila rodina, která v něho věřila, a byla mu ochotná na začátku půjčit.

3. Bojte se neúspěchu

V Silicon Valley, kde jsou selhání oslavována v životopise jako příklady podnikatelských zkušeností, je Woodman výjimkou. On sám má panický strach z neúspěchu. Před založením GoPro měl dva startupy. Pomocí prvního z nich, webových stránek s názvem EmpowerAll.com, se pokoušel prodávat elektronické zboží za ne více než 2 dolary. S touto firmou velmi rychle skončil, protože se mu nedařilo odrazit se ode dna.

Obzvláště Woodmanův druhý startup (a selhání) měl největší vliv na jeho budoucí kariéru. Woodman založil Funbug v roce 1999 jako herní a marketingovou platformu, která dávala uživatelům možnost vyhrát peněžní odměny. Díky kapitálu od investorů, které stihl potkat během krátkého období, kdy pracoval jako privátní technický analytik, získal 3,9 milionu dolarů jako vstupní kapitál.

O rok později, v dubnu 2001, byla firma v koncích a neschopná získat pozornost mezi uživateli. „Myslím, že nikdo nemá rád selhání, ale to nejhorší, o co jsem přišel, byly peníze mých investorů. Tito lidé byli ti, co věřili v tohohle mladého kluka, který byl zapálený do svého nápadu… Když se vám to nepodaří, začnete se ptát, jsou mé nápady opravdu dobré?“

Woodman si vzal kolaps své společnosti osobně a po návratu z delšího surfařského výletu se vrhnul na zdokonalování GoPro. V té době trávil 18 hodin denně u psacího stolu a dělal věci počínaje sestavováním součástek dohromady pro vytvoření prototypů až po telefonování ve tři ráno do Číny, aby získal správné součástky pro kameru. Svůj první produkt, 35milimetrový fotoaparát, představil v září 2004.

„Tolik jsem se bál, že GoPro skončí stejně jako Funbug,“ říká, zatímco si vzpomíná na dny, kdy byl jediným zaměstnancem společnosti fungující jako řidič kamionu, prodavač, produktový designér, podpora zákaznického servisu a modelář výrobku. Woodman popisuje své tehdejší pocity jako konstruktivní strach: „To je to, co mě první vzestup a pád naučily. Tolik jsem se bál, že bych znovu selhat, že jsem byl zcela odhodlán uspět.“

Podnikáte také v oblasti, která se týká vašich zájmů? Či máte koníček na kterém byste teprve v budoucnu rádi postavili vaši firmu?

Foto: Forbes.com