Téma, které v rámci svého byznysu řeší Ondra Karasz s vysokoškoláky na denní bázi. Společně bourají předsudky o práci na IČO, překonávají obavy z neúspěchu, čelí tzv. „dobrým podnikatelským radám“ od přátel a rodinných příslušníků, kteří nikdy nepodnikali, aby nakonec uspěli navzdory tomu všemu. „Inspirujeme další a další mladé lidi, aby šli do podnikání. Všeobjímajícím důvodem, proč by měli, je určitě větší svoboda v životě. Ano, není to pro každého. Každopádně zaměstnat se můžu nechat kdykoliv, takže proč to podnikání alespoň nezkusit,“ říká Ondra.

1. Čím dřív začnu, tím víc to v podnikání můžu rozjet

Vždy, když u nás v kanceláři v rámci obchodní spolupráce ukazuji dvacetiletému člověku, jaké možnosti nabízí podnikání, zahřeje mě to u srdíčka. Rozšiřováním reality mladým lidem v téhle oblasti naplňuji svoji životní misi. Společně si ukazujeme, kam až se může vypracovat v rámci naší spolupráce v Zápočtu z byznysu. Také se bavíme obecně o zaměstnání a podnikání na příkladu Cash-Flow Kvadrantu Roberta Kiyosakiho. Vždy mě překvapí, kolik studentů o něm nikdy neslyšelo. Postupně vidím, jak se mladému spolupracovníkovi  rozsvítí oči, když vidí, jaké skvělé možnosti podnikání nabízí. Nikoho asi nepřekvapí, že do zaměstnání mě dnes nikdo nedostane.

Oblíbil jsem si pravou stranu Cash-Flow Kvadrantu a tam je mi dobře. Přitom na začátku jsem to tak neměl a sám sebe jsem viděl pouze jako zaměstnance. Takhle to má většina studentů i dnes. Ve škole jsou směřováni systémově do zaměstnání. Následně se nemůžeme divit, že podle údajů Českého statistického úřadu je v ČR podíl zaměstnanců 83 % a podnikatelů 17 %. Vypadá to, že na tom zaměstnání přeci jen něco bude, když je tam tolik lidí. Přitom dnes vím, že těch 17 % má v životě určité možnosti a výhody, o kterých se těm 83 % může jenom zdát.

2. Finanční nezávislost na rodičích

Není to o penězích jako takových, ale o tom, co si za peníze koupím. Může to být mobil, notebook, párty, eurovíkend a mnoho dalšího. Spolupracovali jsme na osobní bázi s desítkami vysokoškoláků a jedním z hlavních motorů, proč se zajímaly o podnikání, bylo osamostatnění se od rodičů. A na to potřebujete docela dost peněz. Aktuálně  je tohle hlavní motor našeho spolupracovníka Viktora, který už nechce být rodičům finanční přítěží a chce se postavit na vlastní nohy. Rodiče jsou v zaměstnání, o kterém si ještě nedávno mysleli, že je jisté.

Pak jim řekli, že mohou být po Novém roce propuštěni a jistota se rozplynula. Viktor to vnímá jako velkou výzvu pro sebe. Chce pomoci rodičům. Je to skvělý přístup. Hodně mladých lidí vnímá vděčnost, že je rodiče na škole finančně podporují a chtějí jim to nějak vrátit a ukázat, že už nejsou těmi malými dětmi, ale někým, kdo se o sebe dokáže postarat. Ukázat, že to dokáže a že na to má, aby zamakal a vydělal si 20 nebo 30 tisíc i při škole a mohl si tvořit vlastní rezervy a tím byl nezávislý.

3. Posun ve finančním řetězci na vyšší úroveň

V druhém čtvrtletí roku 2017 prodával průměrný zaměstnanec  svůj čas v zaměstnání za 173 Kč/h hrubého. V čistém je to ještě méně, přičemž na průměrnou mzdu dosáhne pouze asi 30 % zaměstnanců. Posun o level výš spočívá v tom, že podnikatel už nemusí prodávat svůj čas za hodinovou ani měsíční mzdu, protože je placen za výkon, obrat formou podílu na zisku. Například firma, kterou s manželkou léta budujeme a řídíme, je pro nás nejlepším aktivem, které může přinášet dlouhodobě nadstandardní příjmy.

Čím dříve si mladý člověk uvědomí finanční souvislosti spojené s podnikáním vs. zaměstnáním, tím rychleji se může vymanit z omezeného systému hodinové nebo měsíční mzdy.

Nevím, jestli by mě můj spolupracovník a student VUT Michael pochválil, kdybych mu dal hodinovou mzdu třeba 150 Kč. Sám funguje přes IČ a je placen za poskytnuté služby klientům formou podílu na zisku (neboli provizí). Dal jsem mu za úkol, aby si svůj výdělek za poslední měsíc přepočetl na hodinu a vyšlo mu cca 470 Kč. Marně by na pracovních portálech hledal brigádu nebo zaměstnání pro 20letého studenta s takovým finančním ohodnocením. Díky tomu, že ve finále má na hodinu daleko více, se může v klidu věnovat i studiu a dokončit tak svou vysokou školu, která je pro něj důležitá.

4. Časová flexibilita a svoboda v podnikání

Je mi jasné, že existují brigády, kde si student může chodit, kdy chce, ale je brigáda opravdu to, co chce v životě dělat? Většinou není. Pokud se podívá mezi renomované zaměstnavatele, tak ti už mají vypracovaný systém, kde jasně říkají, kolik hodin musí být měsíčně nebo týdně odpracováno v rámci pracovní smlouvy a flexibilita je velmi omezena. Prostě musíte odpracovat 20 hodin týdně v semestru i ve zkouškovém období, nikoho to nezajímá.

Moje kamarádka na VŠ se ani nemohla kvůli účetní závěrce ve firmě pořádně učit na zkoušky. Pro úplnost dodám, že ona se ani učit nepotřebovala, na rozdíl ode mě. Mně naopak velmi pomohlo, když jsem přes IČ neměl stanovenou pracovní dobu a mohl si dělat, kdy jsem chtěl. Takže jsem mohl odpracovat 10, nebo 20, nebo 40 hodin podle toho, jak se mi to dařilo skloubit se školou. V podnikání není žádné časové omezení. K tomu je také důležité poznamenat, že časová svoboda vyžaduje i odpovědnost v podobě time managementu, který si student může osvojit.

5. Můžete propásnout svoji životní příležitost

Životní příležitost se vyznačuje zejména tím, že chodí jednou za život. Na rozdíl od zaměstnání, které na vás bude čekat až do „smrti“. 🙂 Ale dost černého humoru, vážím si všech spokojených zaměstnanců včetně mých rodičů, pro které bylo jejich povolání životním posláním. Ne každý má ale takové štěstí. Zároveň ne každý po škole pracuje v oboru, který vystudoval. Podle studie IDEA, která mapovala období 1994-2014, najde uplatnění ve svém oboru pouze 40 % studentů, ostatních 60 % končí mimo obor. Tohle se týká všech, kteří si při studiu myslí, že je jejich obor spasí a neřeší další varianty (jako třeba podnikání).

Chce to mít nadhled či jak říká moje babička – vidět za roh. Jako třeba můj dobrý přítel Míla, svatební fotograf. Vystudoval VŠ informatiku a nastoupil za 15 000 Kč jako IT správce Finančního úřadu na malém městě. Kdyby se nezajímal o možnosti podnikání, tak tam možná dělá ještě teď. Naštěstí tomu tak není. Kolem šla Mílova životní příležitost a on ji využil na max. Poslechl hlas svého srdce a šel tvrdě za svým cílem. Dnes je z něho špičkový svatební fotograf, ověnčený mnoha oceněními na mezinárodní úrovni.

Možná vám to přijde všechno skvělé, ale nemáte podnikatelský nápad, nemáte kontakty, nemáte peníze, nevíte, kde začít a jak to podnikání rozjet. Pak máte strach, co když to nevyjde, rodiče vám říkají, ať radši studujete a chodíte na „normální“ brigádu. Ve škole vás učí o podnikání lidé, kteří nepodnikají… Prostě samé překážky a obavy. Propojte se s lidmi, kteří vám mohou pomoci. No a závěrem prosím uznejte, že i když to nevyjde, tak určitě lépe se krachuje bez závazků ve 25 letech, než se závazky ve 45 nebo 60 letech:).

Můžeš se ze svých chyb poučit a příště podnikat ještě úspěšněji a rychleji dosáhnout cíle. Jdi do toho, stojí to za to.

 Ondřej Karasz, 34 let

• Podnikatel v oblasti financí, mentor v Zápočet z byznysu.
• Web, FB.
• Nejlepší rada: „Nehoň se za penězi, budou před tebou utíkat.“
• Co pro mě znamená obchod: Obchod a podnikání je pro mě open-minded životní styl, zábava, akční pozitivní lidé, inspirace, pokora, svoboda a také odpovědnost.
• Moje mise: inspirovat, vzdělávat a podporovat mladé lidi, aby se co nejdříve zajímali o možnosti podnikání, byznysu a osobního rozvoje. Ideálním výsledkem mé mise je úspěšný mladý člověk.