Michala máme v merku už nějakou dobu. Vedl tým zahraničního obchodu, který se sofistikovaným IT produktem objížděl z brněnské základny celý svět. Než jsme ho však stihli oslovit s nabídkou rozhovoru, objevil to, co ho opravdu naplňuje, zamával korporátu a vrhl se do podnikání v oboru rozvoje firem. Chvíli jako by se po něm země slehla, aby se vzápětí vrátil v plné síle jako kouč a moderátor podcastu Život jako hra. Jak Michal našel svou niku a v čem klientům pomáhá? To prozradil ve Skype rozhovoru Praha–Bali. Jelikož pomáhá podnikatelům ke svobodě, rozhodl se žít svou verzi svobody – podnikat „remotely“ odkudkoli. Třeba z té neustále proklamované pláže.

• Michal Holub, 29 let
• Kouč. S Alešem Vránou, zakladatelem koučovací agentury a školy koučů Život jako hra, pomáhá podnikatelům a lídrům vyhrávat jejich hry (čti dosáhnout jejich cílů a snů).
• Od listopadu minulého roku vydávají podcast o osobním rozvoji, koučování a podnikání. Aktuálně je každý týden slyší 700 posluchačů. Píšou blog a vrhli se i na natáčení videí o osobním rozvoji.
• Plány mají velké. Chtějí změnit povědomí o koučování v České republice a pomoci co nejvíce lidem. K tomu jim pomůže rozšíření týmu na 100 koučů.
• Michal našel svou niku. Pomocí koučování pomáhá podnikatelům definovat, kým se chtějí stát, zbavit se limitů, překonat překážky a dosáhnout svobody. Pro někoho to může znamenat pracovat z pláže, pro druhého volné pátky nebo třeba klidnou dovolenou bez e-mailů a telefonů.
• Sám je spíš ten první typ, a jelikož nikdy nemusel českou zimu, odletěl na půl roku na Bali.

Michale, ty máš vcelku netradiční produkt. Co prodáváš?

Nejsem už dnes obchodník v pravém slova smyslu, jsem kouč. Můj příběh je takový, že jsem vedl zahraniční obchod ve velké IT firmě. Pro spoustu lidí, a ve své době i pro mě, určitě dreamjob. Dělat zahraniční B2B prodej, jezdit po celém světě. Rozhodně jsem si neměl na co stěžovat. V rámci neustálého vzdělávání a zlepšování výkonu celého týmu jsem absolvoval kurz koučování Život jako hra Aleše Vrány, protože mi došlo, že když je povedu jako kouč, místo jako šéf, budou mít lepší výsledky a budou jako tým silnější.

TIP: S Alešem jsme dělali rozhovor v začátcích jeho projektu Život jako hra, který už je dnes na dimaterálně odlišné úrovni. Celý rozhovor si přečtete tady.

Což zafungovalo a ty jsi zažíval ještě větší úspěch. Tak proč jsi sbalil korporátní kufřík?

Uběhlo něco přes rok a já si uvědomil, že víc než náplň práce mě naplňuje samotné koučování. Milníkem bylo setkání s bratrem na Kanárech koncem minulého roku. Žije v USA, je spolumajitelem dvou firem s valuací 5 milionů dolarů a 500 tisíci zákazníky, ale necítil se naplněný. Chtěl poradit a já mu říkám: Těžko ti můžu radit, ale můžu tě koučovat. Tak jsme začali a on si během dvou hodin uvědomil, že žije život, který nechce. Ihned dal vědět svým společníkům a začal vytvářet nový projekt, takový, který lépe zapadá do toho, kým chce být. No a mě to celé inspirovalo natolik, že jsem ještě ten den kontaktoval šéfa, ať se mnou od nového roku nepočítá!

Co vaše maminka na to?

Říkala si, jestli náhodou nemá dát taky výpověď. (smích) Ne, mamka si už na nás zvykla, takže dobrý. U mě to navíc bylo tak, že jsem měl skvělého šéfa, zachoval chladnou hlavu, dal mi čas na rozmyšlenou, všechno jsme probrali a skončili v dobrých vztazích.

Flexibilita ve smyslu, že můžeš z kanceláře odejít ve 14.00, je skvělá, ale žít půl roku na Bali? To je jiný level

Přesto, asi to nebylo lehké rozhodování. Skvělé místo, skvělý šéf, skvělý plat?

Nikdo nechápe, proč jsem odešel. (smích) Firma měla obrovský potenciál, z hlediska obratu jsme rostli meziročně dvojnásobně, prodávali jsme produkt, který firmy potřebují, byli kolem mě motivovaní a kvalifikovaní lidé. Já se jen neviděl v IT, v celé té oblasti. Takže na těch Kanárech vzniklo rozhodnutí jít znovu do koučovacího tréninku, udělat si certifikát a připojit se k týmu Život jako hra.

A žiješ naplno.

Ano, a rozdíl je markantní. Korporát byla obrovská příležitost, měl jsem k dispozici auto, cesty, ale nebyl jsem svobodný. Dovolená byla vyčerpatelná a flexibilita ve smyslu, že můžeš z kanceláře odejít ve 14.00 je skvělá, ale je to něco jiného než žít půl roku na Bali.

Zní to krásně, takže teď k věci – co je ta výzva, Michale? Co je na tom těžké?

Spousta věcí. Odejdeš ze zaměstnání a ta jistota je najednou pryč. Jakmile se popasuješ s tímhle, zjistíš, že sis nepomohl, protože máš stále hluboce zakořeněnou zaměstnaneckou mentalitu. První měsíce jsem bral podnikání pořád jako práci.

Zvládneš pro nás teď vyjmenovat, jaké kroky vedly k tomu, abys přešel z mentality zaměstnance do mentality svobodného podnikatele?

Těžko existuje jeden návod pro všechny, každý má své unikátní výzvy. Pro mě to bylo následující:

• Fokus. Najít svou niku. Když pracuješ pro firmu, máš potenciálního zákazíka, firma chce většinou obsloužit co nejvíc zákazníků bez ohledu na to, jestli vám konkrétní klient/kontaktní osoba sedí jako člověk nebo ne. Důležitým krokem pro mě bylo rozhodnout se, jakému typu lidí budu pomáhat – vymezit si, kdo je má cílovka. Toto nepřišlo hned, protože nejdříve jsem si potřeboval uvědomit, co mi dává největší smysl. Koučováním sice mohu pomoci komukoli, ale pomáhat podnikatelům mi dělá největší radost, protože v podnikání vidím obrovský smysl pro společnost. Když pomůžu podnikateli být svobodnějším a spokojenějším, zlepší se tím spokojenost zaměstnanců a tím i výsledky celé firmy. Má to dopad na spoustu lidí.
• Více snahy vždy neznamená lepší výsledek. V zaměstnání jsem byl zvyklý překonávat překážky tím, že jsem zatnul a dřel. Toto mi v podnikání nefungovalo a neneslo výsledky. Potřeboval jsem změnit myšlení a zaměřovat se na to, jak dosahovat výsledků s menší rezistencí, úsilím a větší radostí. V tomto patří velký díky několika členům týmu Život jako hra, kteří mě v tomto posunuli hodně kupředu.
• Určit si pravidla a potom na nich trvat. Do zahraničí bych nemohl odjet, kdybych před několika měsíci kompletně nepřešel na Skype schůzky. Dva hráči kvůli tomu nepokračovali, ale pokud si nemůžeš dovolit ztratit klienta, tak jsi stále jen křeček v kole.

Když se vrátím k tvému produktu. V tobě se obchodník nezapře, přitahování nových klientů (nebo „hráčů“, jak jim v Život jako hra říkáte) děláš chytře a připravuješ si teplé leady. Jak?

Nejzajímavější je to v souvislosti s podcastem. S tím přišel Aleš, že budeme edukovat na téma koučování, tohle slovo tady bylo už tolikrát v rukou různých šarlatánů, že jsme ho potřebovali zbavit toho nánosu a ukázat, co je to moderní koučování a jak vám pomůže v kariéře, životě, vedení firmy atd. Koučování je vztah mezi hráčem a koučem, který pomáhá hráči transformovat jeho život a dosáhnout kýžených snů a cílů. Není to žádné školení à la „tak mě namotivuj“. Tohle byla hlavní myšlenka za podcastem, že přiblížíme představu lidí o tom, co koučování je a co dokáže, tomu, jak se na tom shoduje mezinárodní federace koučů, a zároveň navážeme vztah s lidmi, které to zajímá. Dlouho se nic nedělo, ale nakonec začali lidi do sales „trychtýře“ padat.

Jaké další způsoby pro získávání teplých leadů máte?

Kromě podcastu točíme i televizi Život jako hra, píšeme články, děláme různé webináře, nasadili jsme nový web Život jako hra a naši kolegové v ČR dělají i živé akce. Hodně klientů přichází i skrz doporučení nebo z firem, které už koučujeme. Klientů je dostatek, a proto se teď spíš zabýváme rozšiřováním našeho týmu koučů. A to je konec konců i moje další výzva. Stát se trenérem koučů a rozšířit náš tým o další kolegy.

To zní skvěle. Nakonec mi to nedá a zeptám se – jak vlastně vypadá tvůj běžný den na Bali?

V 8 hodin budíček a snídaně – každý den bez výjimky. (smích) Potom většinou cvičím nebo teď i experimentuji s meditací. Od 10 hodin děláme různé kreativní činnosti, jako je třeba psaní nebo natáčení podcastu. Ve 12 hodin je oběd, bazén a odpočinek až do půl druhé, kdy vyřídím e-maily, a ve dvě začínají první schůzky. Ty pokračují do 8, někdy i do 10 večer s přestávkou na večerní grilování. Víkendy jsou vždy relaxační. Buď výlet nebo čtení nějaké zajímavé knihy.