Ačkoliv o sobě tvrdí, že je strašně líný a má problém s prokrastinací, dokázal toho tenhle rodák z Prahy za svou krátkou kariéru poměrně dost. Prošel si přímým prodejem a také bankovní sférou, kde není úplně jednoduché uspět. Přesto neztratil v obchodě tolik potřebný optimismus. Možná i proto, že měl v salesu dobrou školu a byl veden k vytrvalosti a trpělivosti. „Mí vrstevníci si musí uvědomit, že obchod není o rychlé potřebě prodat,“ říká. Ve volném čase rád cestuje (naposledy si užíval v Barceloně), hraje závodně ping pong a taky ovládá hru na kytaru.

• Michal Čakovský, 24 let
• Od přímého prodeje na Citibank stánku se během půl roku vypracoval k vedení sales týmu.
• Jeho vzorem a inspirací je bratr Milan, který je o 20 let starší a má letité sales zkušenosti. „Je to obchodník par excellence, prodá všechno s grácií,“ směje se Michal, „nejvíc na něm obdivuju jeho cit pro vyjednávání. Když se na něco zeptá zákazníka, tak čeká na odpověď tak dlouho, dokud mu zákazník neodpoví. Protože standardně se zeptáš znovu, když ti neodpovídají. On ne.“
• Odmalička hraje na kytaru, nejraději klasickou hudbu.
• Jeho oblíbenou appkou je Finanční kalkulačka (hypotéky, mzdy, investice, nemocenská atd.) a Investiční Centrum od České spořitelny. „Sleduješ tam vývoje indexů, komodit, měn nebo třeba i úrokových sazeb a jsou zde k dispozici na tato témata různé analýzy a prognózy.“
• Co se týče aut, je pragmatik. Líbí se mu Jaguar XF nebo Audi Q7.

Michale, já jsem na tebe dostala tip jako na člověka, který se ve věku čerstvých 20+ vypracoval k vedení lidí. Prý jsi zvládl kariérní postup za půl roku?

V salesu jsem celý svůj pracovní život, i když není tak dlouhý. Do Prahy jsem šel na VŠE, ale studentského života jsem si moc neužil, protože v prvním semestru se mi začali rozvádět rodiče. Tehdy se řešilo, jak si rodiče rozdělí majetek, a tenkrát mě odstřihli od příjmů. Byl jsem najednou odkázaný žít z toho, co si vydělám, do toho jsem musel splácet byt po babičce, a to z brigády nedáš. Takže obchod a musel jsem v něm být úspěšný.

„Byl jsem bez zkušeností a šel rovnou do toho nejtvrdšího prodeje“

Začal jsi v Citibank. Klasický stánkový prodej, odchytával jsi lidi v nákupních centrech. Jak se ti podařilo v tvrdých podmínkách uspět?

V začátcích vůbec. První měsíc, dva, kdy se člověk musí totálně osmělit a zaujmout lidi, aby se zastavili, to byla noční můra. V obchodních centrech, kam chodili návštěvníci denně, už je oslovilo sto lidí před námi, takže to bylo věčné NE. Ale zase tě to osmělí. Třetí měsíc už jsem tam chodil s tím, jak udělat, aby se zastavili i ti, kteří byli už oslovení. Člověka to začne bavit, obzvlášť v situaci, kdy musí. Nakonec jsem patřil mezi nejlepší obchodníky a po půl roce, kdy probíhala velká fluktuace, jsem vyhrál výběrové řízení na senior specialistu prodeje, takže jsem zaučoval nováčky a byl zodpovědný za jejich výsledky. Následně jsem se stal manažerem obchodního týmu.

Ty ses mi off record zmínil, že jsi zpočátku vedl lidi hodně amatérsky. Co přesně jsi tím myslel?

To je myslím přirozené – nevíš a učíš se. Jak jsem postupně získával zkušenost a i viděl spousty způsobů, jakými můžeš vést lidi v obchodě, došlo mi, že jsem spoustu věcí mohl udělat jinak. Já je vedl tak, jak jsem to cítil. A vlastně to fungovalo až do konce celého projektu. Ten mimochodem skončil ze dne na den, trh se saturoval a já jsem místo na poradu šel na pracák.

„Z manažera obchodního týmu jsem spadl na pracák a vodil turisty na Segwayích po Praze“

Na pracák, to muselo jít tvé sebevědomí hodně dolů.

Tak jsem to nebral. Věděl jsem, že potřebuju chvíli pauzu. Že se zaměřím na to, co jsem hodně zanedbával – kamarády, rodinu – to je pro mě pořád nejdůležitější. Pak jsem si našel brigádu, provázel v Praze turisty na Segwayích. Do té doby mě to spíš otravovalo, ale neměl jsem čas Prahu vyloženě procourat a přečíst si nějakou historii, takže jsem na to kývnul a dva dny v týdnu jsem měl takovou brigádku. A pět dní volno. To byl hrozně fajn čas. Pak jsem nastoupil do Spořitelny.

A tam jsi dělal přepážkový prodej, nebo firemní zákazníky?

Nejdřív jsem si myslel, že budu pokračovat v manažerské kariéře, ale nezadařilo se. V bankách si liniové manažery vychovávají ve svých vlastních řadách. Takže jsem se rozhodl dělat klasický obchod, který mě pořád baví. Nastoupil jsem do segmentu Mass Affluent, což je v rámci Spořitelny řekněme střední výběrový segment. Šel jsem tam na doporučení kamaráda Jakuba Jágla (který dnes působí jako obchodník BusinessAnimals.cz, pozn. red.). Hledal jsem jistotu, která mi navíc umožní zřídit si po zkušebce hypotéku a vedle vlastního bydlení také koupi dalších nemovitostí. Postupně jsem se dopracoval ke 3 bytům, z čehož 2 pronajímám.

Nebyla to nuda po tom, na cos byl zvyklý z Citibank?

Jak říkáš, najednou se mi hodně změnil styl práce. Z rychlého, jen akvizičního obchodu do takového spíše servisního obchodu. Tady jsem vyloženě nemusel shánět klienty. Měl jsem štěstí a zdědil portfolio klientů po bankéři, se kterým jsme dneska kamarádi, a to byl výborný bankéř. Jeho klienti byli nadšení a na mě byl tím pádem vyvíjen „tlak“ být dobrý. Věděl jsem, že když budu vytrvalý, tak se mi obchody vygenerují. Naučil jsem se budovat vztahy a dnes vím, že obchod není jen o potřebě rychle prodat.

„V českém bankovnictví mi chybí vize, která by mladé obchodníky strhla“

Jaké hardskills ses ve Spořitelně naučil?

Pro mě tam bylo mnoho nového, hlavně jsem si uvědomil, že je mi tento vztahový business příjemnější než rychloobrátka. I když ten přímý prodej je potřeba, jsou firmy, kterým nic jiného nezbude. Rozhodně to neodsuzuji, naopak, jsem rád, že jsem v té firmě byl, ale dneska už jsem v další fázi cesty a učím se hlavně být zodpovědný. Když něco slíbím, tak to musím dodržet. Nazval bych to cesta dospělosti v obchodě.

Michale, teď ruku na srdce, vážně tě to bankovnictví baví se vším všudy? Nějak se mi nezdá, že by zkonstnatělá společnost působila na mladého člověka jen pozitivně.

V bankovnictví je časté, a neminulo to ani můj segment, že se postupně měnily podmínky produktů na takové, které nebyly pro klienty už tolik výhodné. Z mých každodenních příjemných rozhovorů se najednou staly nepříjemné. A hlavně jsem postrádal vizi, nějaký společný cíl, kam se chceme transformovat např. do roku 2030 a jaká je má role v tomhle procesu. Spořitelna, ač se snaží, tak jí podle mě moc nejde marketing. To, co má, neumí prodat navenek. Zaměřuje se moc výnosově a ne moc vizionářsky. A mně se, jako každému z mých vrstevníků, líbí hlavně projekty, kde je jasná vize.

Foto: Ká-Kontrast FOTO