Mezi hollywoodskými celebritami koluje vtip, že za jejich úspěchem „přes noc“ ve skutečnosti stojí 10 let tvrdé práce. Své by o tom mohl povídat i Jan Fousek, spoluzakladatel firmy Virtuse Energy, která obchoduje s emisními povolenkami, elektřinou a plynem. Být v 29 letech Managing Director globální firmy, která ovládá 80 % trhu s emisními povolenkami v Česku, zní cool, je za tím ale dřina, která začala už za teenagerských let.

• Jan Fousek, 29 let
• Jednatel a 50% spolumajitel společnosti Virtuse Energy, s.r.o.

Honzo, když se na vás koukám, řekl vám už někdo, že vypadáte jako Vlk z Wall Street?

Stává se mi to docela často. (smích, pak zvážní) Až na ty drogy, ty jsou podle mě pro slabochy. Všeho na světě jde dosáhnout velkou motivací a pílí.

Vidíte, a já měla v plánu ten váš příběh začít trochu jinak…

Začít můžeme v mých 13 letech. V tomto věku jsem totiž začal reálně pracovat na své budoucnosti. Tatínek měl tehdy stavební firmu a pilu a celkově se počítalo, že ji jednou podědím. Od těch 13 do 18 let jsem tam chodil pracovat. Táta navrhl, že před zaměstnanci nebudeme zmiňovat, že jsem jeho syn. Práce to byla tvrdá, hodně fyzicky náročná. Nicméně v té době jsem hodně sportoval, dělal jsem atletiku, takže sílu jsem měl.

První sen jsem si splnil v 18. Bylo to hektické období  

Neštvalo vás tohle tátovo pravidlo?

Štvalo mě spíš to, že všichni kamarádi jeli na léto na chatu, do Jugošky, za holkama. Tedy já za holkama po práci taky chodil, nemohl jsem si ale nikam vyjet. Postupem času jsem se však u táty vypracoval na lepší pozici a jezdil s náklaďákem po celé republice. Firmu jsme nakonec prodali, protože už to nebyl tak výdělečný byznys, ale já se hodně naučil, poznal kus ČR, za tu zkušenost jsem vděčný.

Vím o vás, že jste v mládí dělal DJe. Co je na tom pravdy?

To byl jeden z mých dětských snů. Splnil jsem si ho už v 18, kdy jsem patřil do top trojky v regionu jižních Čech. Začínal jsem o víkendech na rádiu Kiss Jižní Čechy, později jsem už vysílal v Praze, a to 7 dní v týdnu, v noci hrál na akcích nebo moderoval a během toho studoval vysokou. Do toho jsem neustále pendloval mezi Prahou a jižními Čechami – přes týden jsem žil s mámou v rodné Praze, o víkendech s tátou na jihu.

Takhle to šlo zvládat do 22, kdy jsem v mikrospánku při návratu z nočního hraní po cestě na ranní vysílání naboural ve vysoké rychlosti před Prahou. Část závazků jsem poté vypustil a šel do byznysu. Vysokou jsem pak dodělal po nocích během prvních let „opravdové“ práce.

Věřím v rozvoj firmy prostřednictvím lidí 

Dnes vám patří okolo 80 % českého a slovenského trhu s emisními povolenkami. Vašimi klienty jsou největší česko-slovenské podniky. Jak jste ale sháněl ty první?

Já už před spoluzaložením firmy v roce 2011 (druhým spoluvlastníkem je slovenský finančník Rastislav Vasilišin, pozn. red.) dělal několik let v oboru, kdy jsem získal celou řadu kontaktů v energetice, průmyslu či na ministerstvech, a to jak v Čechách a na Slovensku, tak v dalších státech Evropy. Další kontakty jsem si navolával, denně okolo 10 podniků. Není takový problém se k lidem dostat, problém je, že náš obor má omezené mantinely. V Česku je zhruba 250–300 fabrik, které mohou samy rozhodovat, s kým obchod uzavřou, na Slovensku cca 150. Nic víc. Ve finále je to o tom, jak se lišíte od konkurence.

Na čem tedy stavíte byznys, že těch 80 % trhu máte vy, a ne konkurence?

U mě byznys rovná se přátelské vztahy (profesionální služby a přítomnost na všech důležitých trzích beru jako samozřejmost). A to myslím tak, jak to říkám. Dokážu se skvěle bavit s majitelem velké společnosti ve whisky baru, stejně jako s traktoristou na chatě v jižních Čechách. Děláme pro klienty různé akce, vzděláváme je, pečujeme o ně, aby se cítili dobře. Totéž uplatňujeme dovnitř firmy – je nás 20, takže na teambuildingy se stále vejdeme na mou chatu nebo vymýšlíme různé aktivity. Věřím v rozvoj firmy pomocí lidí.

Obchod jste zpočátku dělal sám, dnes máte pod sebou zkušené obchodníky. Jak těžké pro vás bylo práci delegovat?

Upřímně – to byla jedna z největších výzev. Lidé kolem si myslí, že trvám na zbytečnostech. Vydáváme například týdenní zpravodaj, a občas když jej nezkontroluju, jsou tam hned čtyři hrubky. (smích) Nedělám kolem toho ale divadlo, někteří kolegové nemají češtinu jako mateřský jazyk a ve firmě komunikujeme převážně anglicky. Rád za věci vezmu sám, ale už jsem se naučil práci delegovat. Neumět to beru jako selhání.

Na jedné povolence máme marži pouze 1 cent

Jak vypadá obchodní model firmy, která obchoduje s emisními povolenkami? Jak se s takovou komoditou pracuje?  

Povolenky jsou díky Evropské unii velký byznys, který do roku 2020 ještě poroste. Nákupem jedné povolenky si vlastně kupujete právo vypustit do vzduchu 1 tunu CO2. Cena jedné povolenky se nyní pohybuje okolo 7,5 eur, z toho máme marži obvykle pouze 1 cent. Je to ale komodita, která „jede“ v obrovském objemu – v rozpočtu firem vyrábějících elektřinu a plyn se jedná mnohdy o druhou největší položku po nákupu paliva (uhlí či plyn) samotném. Teprve pak jsou ve výdajích lidé, stroje, budovy…

Říkáte druhá největší položka. V jakých číslech se výdaje na povolenky pohybují?

Třeba ČEZ, jehož elektrárny se podílejí na emisích CO2 zahrnutých v systému ET ETS skoro z poloviny, má ročně v povolenkách okolo 4 miliard korun, před pár lety to bylo i 25 miliard korun ročně. Podíl zdarma přidělovaných povolenek se bude postupně do roku 2020 snižovat a naopak se bude navyšovat nutnost nákupu v evropských aukcích dle direktiv Evropské komise.

To protože…

Komise chce podniky víc a víc tlačit k tomu, aby investovaly do zelených technologií a pálily při výrobě energie méně uhlí či plynu. To vás má v konečném důsledku vyjít levněji než dokupovat víc a víc povolenek.

Přitažlivý trh vidíme v Číně, kde máme zatím 2 obchodníky

Ještě mě zajímá, s jakým obratem jste začínali. A jaký máte dnes?

Na začátku v roce 2011 to bylo v milionech, loni jsme měli obrat skoro 7 miliard.

Vzhledem k omezenému počtu hráčů na českém a slovenském trhu expandujete do zahraničí. Teď jste se vrátil z Číny. Jaký je potenciál tam?

Trh v Číně je na začátku. O existenci povolenek věděli, ale teprve teď začínají řešit, kde je vlastně koupit, za jakou cenu, kam až cena může stoupnout a klesnout. Do začátku máme v Číně 2 místní obchodníky a víc ukážou další měsíce.

Honzo, za 29 let jste toho stihl hodně. Co si chcete ještě v životě splnit?

Koupit si hrad, restaurovat jej a zpřístupnit veřejnosti. Je to to nejmenší, co můžu naší historii vrátit zpět.

• Oblíbené jídlo: Hanojská polévka a celkově pravá asijská kuchyně
• Oblíbená kniha: Audio knihy (např. Toulky českou minulostí)
• Oblíbené země: Arabský svět, zvláště kvůli pohostinnosti (zejména Jordánsko); a celkově Asie, konkrétně Čína. Hodně mi daly i 2 týdny s krosnou po Nepálu.
• Kolika jazyky mluvím: Kromě češtiny plynně anglicky a německy, arabsky se domluvím dobře, začínám s čínštinou.
• Kdo mě v životě nejvíce ovlivnil: Paradoxně šéf firmy, kde jsem ve 22 začínal. Byl to typ „geniálního psychopata“, pod kterým bylo nemožné pracovat. Já tam jako skoro jediný vydržel 3 roky, za tu dobu jsem musel zaučit 30 kolegů, z nichž z 95 % nikdo nevydržel déle než pár měsíců. Byla to ale nejlepší škola života.
• Jak relaxuju: Snažím se spát alespoň 7 hodin.