Nejdříve jsem se chtěl po minulém telefonování vrhnout třeba na schůzování, ale napadlo mě, že by nebylo od věci se podívat na to, proč si myslím, že OSVČ je nejlepší firemní vztah, a proč by se této formy mladí i starší obchodníci neměli bát. Myslím, že tentokrát mám pádné argumenty, které vychází jak ze zkušenosti, tak logiky.

Obchod není běžné zaměstnání

Opravdové obchodníky beru jako osoby, které myslí jinak a rozumí penězům. To znamená, že když si v hlavě srovnají, kolik zaplatí na daních v zaměstnání na plný úvazek vs. OSVČ, tak jim dojde, že tudy cesta nevede. Zároveň je to úplně jiný vztah – obchodník tráví čas svou prací, protože chce. Chce být součástí firmy, chce vydělávat, a pokud se mu to nelíbí, může odejít. Když si dá den volna nebo bude viset na Facebooku, tak ho nikdo peskovat možná nebude, ale bude z toho mít blbej pocit kvůli sobě. Z pohledu zaměstnavatele taky odpadají obrovské náklady za odvody, superhrubé a jiné mzdy. Je to prostě ideální vztah dvou subjektů, které se dohodly na spolupráci.

Všichni jsme na začátku naočkovaní okolím

Je to zvláštní, nikdo mě od základní po vysokou školu neučil nic o tom, že nejlepší je být zaměstnancem, na druhou stranu mě neučili nic o podnikání. Maximálně nás na základní škole strašili, že se se špatnými známkami nedostaneme na dobrou školu. Proto bych oponoval, že nás školy učí být zaměstnanci (kdyby to tak bylo, proč by někdo podnikal?), spíš bych řekl – neučí nás zatím nic. Pravda je, že náklonnost k zaměstnání nebo podnikání vychází z rodiny, přátel a okolí. Jsou všichni okolo vás zaměstnáni? Je velká pravděpodobnost, že budete také. V lepším případě vám nebude podnikání nikdo rozmlouvat, ale určitě vás v něm nepodpoří (nebudou vědět jak ani proč).

Já jsem doposud taky hledal pouze práci na plný úvazek a všechny OSVČ nabídky jsem rovnou vyřazoval, ze strachu a pocitu, že tuto formu spolupráce firmy nabízejí, aby na mě, zaměstnanci, ušetřily. Byl jsem též součástí zaměstnanecké doktríny, která žije v představě, že svět funguje systémem škola -> CV -> zaměstnání -> dokud se o mě nepoperou. Z toho jsem se začal léčit, jakmile jsem se rozhodl stát obchodníkem.

OSVČ vidím jako mezikrok k podnikání

Práce na OSVČ je přitom takový mezikrok. Nejste závislí na systému, umíte se sami o sebe postarat, ale nikdo vás nenutí vymýšlet podnikatelský nápad. Můžete se pomalu učit, co to je pracovat sám na sebe. Nepodléhejte představám ostatních, získejte vlastní zkušenost a klidně ten zaměstnanecký krok vynechte, protože když se chcete naučit plavat, tak vás někdo musí hodit do vody – a ten někdo můžete být vy, přátelé. Zaměstnanci žijí ve strachu, co budou dělat, když přijdou o práci, lidé pracující na živnost naopak objevují a získávají sebevědomí, vědí, že když jedna spolupráce skončí, další začíná. Mají sebevědomí se prodat a budují kontakty, které se mohou v budoucnu proměnit ve spolupráci.

Berte si příklad z ostatních

Možná jste si toho všimli, možná ne, avšak jednu věc můžete na mé cestě obchodem vidět. Ta věc je, že se postupně vyvíjím a objevuji nové věci tak trochu náhodou. Je to tím, že je chci objevovat, ale neumím si je tolik představit, dokud nepoznám někoho, kdo je dělá v praxi. Od něj si můžu vzít příklad a dokázat to taky a přitom se nepovažuju za někoho, kdo nemá představivost. Nebo odvahu. Je to dáno trochu mou osobou a trochu tím, že náš školní systém neučí jak objevovat, stát se tou osobou, ze které si ostatní berou příklad. Neučí, jak být samostatný a klasické zaměstnání vás v tom aktivně podporovat nebude. Jestli to máte jako já, tak vám doporučím networking (nebo jakékoliv setkávání s úspěšnými/nadšenými lidmi), abyste poznávali, co ostatní dělají (a jak) a mohli díky tomu růst. Tak se toho už nebojte a pracujte jako OSVČ. A řekněte své názory v komentářích, přijde mi, že tu mluvím sám k sobě. 😉