08. Září 2017
V červnu v Praze proběhl inspirativní seminář Myšlení první ligy. My jsme byli u toho a díky spolupráci s organizátory se nám podařilo získat exkluzivní rozhovory se všemi spíkry. V říjnu se Myšlení první ligy přesouvá k našim sousedům na Slovensko, kde kromě Mariana Jelínka a Jana Mühlfheita vystoupí i známá slovenská moderátorka Adela Vinczeová Banášová. Sama se věnuje osobnostnímu rozvoji, ráda čte a sleduje zajímavé přednášky, na některých jste ji mohli vidět i v roli spíkra. Osobností rozvoj je pro ni však i o tom zvládnout období, kdy se vám nechce nic číst, špatně spíte a nezdravě se stravujete. I tohle musíte umět akceptovat.
- Adela Vinczeová, rozená a proslavená jako moderátorka „Adéla Banášová“, 35 let
- Známá slovenská moderátorka, která je pověstná svým smyslem pro humor a pohotovostí.
- Momentálně moderuje vlastní talk show „Trochu inak“, kde se společně se zajímavými hosty dívá na svět z jiné perspektivy.
- V roce 2015 byla jednou z přednášejících na konferenci Restart myšlení v Praze. Tehdy se otevřeně přiznala, že žije svůj život bez jasně určeného cíle a že se jí tak žije báječně.
- V říjnu bude jednou z vystupujících na konferenci Myslenie prvej ligy v Bratislavě.
- Svůj volný čas řeší dle toho, v jakém se momentálně nachází období. „Někdy si myslím, že žádný volný čas nemám a tehdy je důležité nevnímat tuhle práci jako zátěž, ale jako pěknou část dne. A když mám úplně volno, tak jdu ráda do sauny nebo jen tak jsem s někým, s kým mi je dobře.“
V životě nic nepřichází najednou, ta menší avíza však často nevnímáme, Adela Vinczeová Banášová
Adelo, v říjnu budete promlouvat k lidem na konferenci Myslenie prvej ligy. Co tohle spojení pro vás osobně znamená?
Já celkově zvažuji, zda se vůbec k životu první ligy dostaneme přes myšlení. Určitě se to myšlení nedá odstřihnout, a proto by mělo být v souladu s intuicí a vnímáním. První liga je pro mě nevytvářet odpor, jednoduše věci přijímat, tak jak plynou, protože odpor vytváří protiodpor a z toho vznikají komplikace.
Celkově se hodně zajímáte o osobnostní rozvoj. Kdy a kde jste se k tomu dostala? Byl za tím nějaký aha moment, který vám otevřel oči, nebo přirozený vývoj?
Všechno přichází přirozeným vývojem. Život nám k tomu dává šanci, ale naše přirozenost nám někdy nedovoluje si ho všímat. Takže potom musí občas přijít větší facka a my se divíme, že to přišlo tak najednou. Já si myslím, že nic k nám nepřijde jen tak najednou, my si jen těch menších avíz nevšímáme. A samozřejmě, všechno se dotýká člověka nejvíc přes to, na čem mu nejvíc záleží a pro mě to byly vztahy. Takže já jsem prožila jeden takový rozchod, který se velmi podobal všem těm ostatním.
V té době jsem se potkala s etikoterapeutkou Beatou Hlohovskou, která mi jako první ukázala jiný pohled na svět, že to není jen o tom, co mi kdo dělá, ale o tom, jak mi život zrcadlí mé postoje a chování. A od té doby si to tak nějak držím. Člověk se v životě neustále posouvá, osobnostní rozvoj proto není jen o tom, zda chodíte na semináře nebo meditujete, ale o tom, co všechno v životě prožíváte. Já mám teď aktuálně období, kdy nečtu, nic nesleduji, sotva spím, špatně se stravuji a chodím na večírky. A já se to snažím akceptovat.
Sleduji svůj film a užívám si, že jsem v kině. To samé dělám se životem
Na konferenci Restart myšlení jste přiznala, že životem kráčíte bez cíle. Jaký je to pocit? V dnešní době se totiž hodně lidí opírá o potřebu mít jasný cíl a vision boardy.
Žije se mi skvěle a svobodně. Já mám celkově spíše záměr – chci být šťastná a naplněná a věřím, že život ty okolnosti nějak zařídí. Já si myslím, že v případě lidí, kterým se daří a funguje jim to s vision boardy, je to proto, že jsou vnitřně šťastní. Když totiž člověk není šťastný sám se sebou, tak to za něj nikdo nevyřeší. Já si nestanovuji žádný harmonogram a nepředstavuji si, jak by to mělo vypadat. Někdy mám pocit, jako kdybychom seděli v kině, sledovali film a v tom sedadle řešíme, jak by se ten film měl vyvinout za 10 minut a jak by měl skončit. On si ale stejně půjde svou cestou. Takže já ten svůj film sleduji a užívám si, že jsem v kině.
Adelo, čím jste chtěla být jako dítě? Z vás by byla skvělá obchodnice, ze všeho se dokážete vykecat.
[member]
To je pravda. Já však těm věcem musím vždy věřit. Nedokázala bych být takový ten obchodník, který prodá leccos, i sklenici vody, tam bych byla asi hodně nepřesvědčivá. Potřebuji si s sebou nést jistou autentičnost, abych byla přesvědčivá i pro sebe. Takže děkuji za kompliment, ale nemyslím si, že bych byla dobrá obchodnice.
Přečtěte si také: Marian Jelínek: „Doba generuje ohromné množství chtění. To ale vede spíš ke snění“
Tak nám aspoň řekněte, zda je kouzlo improvizace něco, s čím se člověk narodí, nebo se to dá naučit?
To já nevím, můžu mluvit pouze za sebe. Ale asi je to něco, k čemu se člověk přirozeně a postupně může dostat, takže by se to naučit dalo. Člověk musí být autentický a vnímavý vůči sobě. Musí se přestat přizpůsobovat a uvažovat nad tím, jak by daná situace měla probíhat, místo toho se jednoduše odevzdat tomu přítomnému okamžiku. Když se člověk tohle naučí a vždy dělá to, co daná situace přirozeně vyžaduje, tak v podstatě improvizuje. Improvizace je podle mě nejpřirozenější způsob komunikace a všechno ostatní mi spíš přijde zvláštní a zamyšlení hodné. (smích)
K čemu vás vedli rodiče? Nechtěli z vás mít právničku nebo třeba manažerku?
Rodiče mě nevedli k ničemu, což je takové velké štěstí. Samozřejmě, že mě přihlašovali na různé kroužky, já jsem na ně chodila a pak se mi to vytříbilo, kam chodit víc a kam míň. Na druhou stranu je pravda, že rodiče vás mohou někam vést a říkat vám věci, dítě si vždy všímá vzor toho rodiče.
Byl pro vás vzorem známý tatínek?
U otce jsem vždy viděla, že hodně čte, vzdělává se, sportuje a je aktivní. Dá se říct, že jsem si tento způsob života osvojila. A teď se učím, že tento vzorec nemusím vždy přijímat, že nemusím všechno dělat na 200 % a někdy můžu být líná a dát se víc do pohody. Takže i ty správné vzorce, které máme od rodičů, je dobré později přehodnocovat.
Díky tomu, že mě řeší celé Slovensko, se na to můžu dřív vykašlat, Adela Vinczeová (Banášová)
Když jste začala moderovat Superstar, vaše popularita prudce stoupla. Jak jste tehdy zvládala ten tlak médií? Na první pohled to může vypadat růžově, ale zachovat si přitom zdravý rozum asi není snadné…
Každý máme v životě na míru ušité lekce a já jsem si do svého života vybrala takový těžší seminář. Všechno je to o postoji. Pokud tedy člověk ty lekce vezme jako příležitost růst a něco se naučit, je to velký dar. Pokud vás však každá menší lekce stresuje, tak i člověk, který vede v uvozovkách obyčejnější život a pracuje v malém kolektivu, všechno si však připouští, tak bude mít daleko větší problém zachovat si zdravý rozum jako já, když se správným postojem dokážu zvládnout to, že mě řeší celé Slovensko. Já jsem vlastně vděčná za to, že mě řeší v médiích a na Facebooku, protože o to dřív má člověk chuť si říct, že na to kašle, a to je obrovská svoboda.
Přečtěte si také: Jan Mühlfeit: „Buď se vzdáte, nebo se tzv. zabejčíte, makáte dál a vyhrajete“
Jak se vyrovnáváte s hejtry? Ti k vašemu životu určitě patří.
Samozřejmě, že člověk má nějaké své ego, má svá zranění a ani já nemám svou sebelásku vždy napumpovanou na 100 %. V různých obdobích života vás tedy mohou některé věci více zasáhnout. Když se mě něco víc dotkne, pouze mi to ukazuje můj momentální stav sebehodnot. Takže i ti hejtři v tom daném momentu jsou pro mě velmi dobrým ukazatelem, až bych řekla lékem, dopravní značkou, která mi říká STOP, tohle ještě nemáš úplně zvládnuté. Všechno to má smysl a beru to jako součást svého života. Když někdo chce hejtovat, je to spíš jeho rozhodnutí, nad kterým by se měl on sám zamyslet. Já se nad tím nemám co zamýšlet.
Momentálně moderujete vlastní show „Trochu inak“. Je to váš životní styl dělat věci jinak?
Jsou témata, která ve mně více rezonují a v „Trochu inak“ se nabaží mé zvědavé já, to, co chce něco nového poznat a chce, aby se o tom dozvěděli i jiní lidé.Ale můj životní styl je klidně i bláznění se v „Milujem Slovensko“ a pak klidně i party do 9 do rána a další šílenosti. Takže mám různé životní styly. Pro mě je důležité, že všechny tyto projevy mi vyhovují, a také je důležité se v žádném z nich neztratit nebo mu zcela propadnout.
Na přípravě článku se podílely Dáša Černá Gejdošová, podnikatelka, organizátorka Myšlení první ligy, PR manažerka Jana Mühlfeita na Slovensku, a šéfeditorka BusinessAnimals.cz Jana Orlovská.
Adela Banášová se provdala po šestiměsíčním vztahu v roce 2017 za o deset let mladšího Viktora Vincze.
[/member]
Foto: Archiv Adely Banášové
