7 vět, které klientovi vážně neříkejte!

27. 8. 2014 +

Lifestyle

Je dobré přiznat si, že to nejsme my, které klienti potřebují, ale je tomu právě naopak. Pokud v sobě najdeme tuto zdravou míru pokory, máme z půlky vyhráno  protože klient nekupuje ten nejlepší produkt, ale kupuje ten nejlepší produkt z rukou těch nejlepších. Jak se stát nejlepšími v očích svých klientů a které věty je lepší klientům nikdy neříkat?

co nerikat_01

1. „Nepoužívejte svůj mozek – stačí vám ten můj“

Při nabízení jakéhokoliv produktu či služby by neměl klidnet nikdy mít pocit, že je pouze jedním z řad ,,tupých ovcí“, které vše odsouhlasí, podepíší bez nároku na svůj názor či své požadavky. Buďme rovnocennými partnery, kteří vedou plnohodnotný dialog.

 

2. „Co to tu stojí za hezké auto? Oh, samozřejmě, je moje! Chcete svézt?“

Ať už jsme či nejsme placeni za svou obchodní či prodejní činnost zlatem, není dobré dávat to svým klientům na odiv. V případě spolupráce s bonitní klientelou se sice nemusíme tolik obávat závisti, ale spíše otázky, zda-li nepřeplácí naše služby, když si můžeme dovolit tak drahé auto. Nikdo nechce platit výstřelky těch druhých; pokud to ovšem není zrovna naše ratolest či manželka.

 

3. „Už nevím kde, ale četl jsem, že váš dosavadní prodejce není úspěšný“

Tuto či podobné věty používá dnes spousta obchodníků v případě, že chce potencionálního klienta odvézt od konkurence. Primární chybou je však konkurenci pomlouvat, a to bez ohledu na pravdivost informací i to, co si o ní myslíme. Nezapomínejme, že i špatná reklama je reklama.

 

4. „Už jsem vám vyprávěl, že jsem byl u toho, jak prase kozu potrkalo?“

Nejčastější chybou je, když necháme příliš popuštěnou uzdu svým emocím a fantazii a klienta se snažíme přivést na svou stranu za každou cenu. K tomu nejčastěji používáme familiární vyprávění o tom, u čeho jsme údajně byli a co se nám stalo. Mnohdy ale zapomínáme na to, že se vyprávěná událost nestala nám

Není trapnější chvíle, než když klient historku zná od někoho jiného a my ji vydáváme za svou…Pokud se do takovéto situace pustíte, věřte, že propotíte nejednu košili.

 

5. „Byl jsem tak opilý, že jsem si spletl dveře hotelového pokoje“

Dobré obchodní vztahy podporuje ve zdravé míře otevřenost a bližší osobní vztah. Je profesionální znát své klienty, vědět, co potřebují, a jak s nimi jednat, aby jim naše setkání byla vždy příjemná.

Na druhou stranu není už příliš efektivní, aby o nás klient věděl přespříliš. Řekněme mu klidně, že jsme byli na večírku, ale již nezmiňujme, že jsme byli opilí na mol a nemohli dojít do svého pokoje či si pletli na večírku partnerku. Zákazník pak může zpochybňovat naši profesionalitu a diskrétnost. A pokud se nám stane, že se s klientem opijeme my? Buďme ,,lidští“ a sami o těchto společných chvilkách nezačínejme.

 

6. „Je pravda, že je vaše kolegyně těhotná?“

Pokud potřebujeme s klientem podrbat, snažme se najít přijatelnou míru, která nikdy nepřesáhne laťku roznášení drbů. Přijímejme informace, buďme jako houby, protože nikdy nevíme, co v obchodě můžeme využít ve svůj prospěch, ale na druhou stranu informací nezneužívejme.

 

7. „Neříkejte mi, jak mám dělat svou práci, já to vím nejlépe!“

Při dialogu by klient nikdy neměl mít pocit, že on je ten, kdo je při jednání outsiderem, a tudíž nemá právo říci svůj názor či připomínku. Často se stává, že zákazníci netuší, co chtějí, nebo s požadovaným nemají žádné zkušenosti. Vždy je ale vyslechněme a na jejich podněty reagujme. Sázejme na taktiku, že „to není vlastně náš názor, ale klientovo chtění.“

 

Text: Jana Lindnerová

Zdroj fotografie: Chipscholz.com