22. Duben 2014
1. Lidé, se kterými se srovnáváte, se srovnávají také s jinými lidmi.
Všichni lidé se hledají v ostatních okolo sebe a srovnávají se s nimi. A právě ti lidé, které vidíme a vnímáme, jako by měli již vše, tak to tak rozhodně sami nemají. Pokud se na ostatní lidi budeme dívat se soucitem a porozuměním spíše než souzením a žárlivostí, budeme lépe schopni je vidět takové, jací doopravdy jsou – jako lidské bytosti. Pak si i uvědomíme, že jsou stejně nedokonalí – opravdoví ve své podstatě – a procházejí stejnými běžnými problémy, které mají všichni ostatní. Nikdo není dokonalý.
2. Naše mysl může být velmi přesvědčivý lhář.
Příhodný je zde jeden citát: „Nevěřte všemu, co si myslíte.“ Toto je citát, který zcela změnil způsob, jakým jsem reagoval, když se v mé mysli objevila nějaká ta krutá týrající myšlenka. Myšlenky jsou jen myšlenky, nikoli pravda. Je to nezdravé a vyčerpávající dávat do nich tolik síly a energie, aby byli negativní. Stojí to za to takovým myšlenkám říci stop a energii dát do povzbuzení, odvahy a naděje.
3. Je v nás více dobrého než špatného
Tento princip je inspirován jedním z mých oblíbených citátů od Jon Kabat-Zinna: „Než přestanete dýchat, je ve vás více dobrého než špatného.“ Pesimismus nás v životě daleko nedovede. Někomu, kdo má někdy tendenci vyzdvihovat a připomínat si všechny vlastní vady a chyby, tomu i zároveň pomáhá si uvědomit, že existuje spousta věcí, na které může být sám pyšný. Můžeme dýchat? Vidíme? Slyšíme? Chodíme? Volíme si svobodně vlastní cestu životem? I toto je pro někoho hodně těžké mít a užívat si to. Nejcennější věci v životě jsou zadarmo. Važme si samozřejmých a dobrých věcí a ze špatných se jen ponaučme.
4. Potřebujeme lásku nejvíce, když máme pocit, že si ji nejméně zasloužíme.
Vím, že toto slýcháváme dost často, nicméně asi ne tak často, abychom se z toho ponaučili a přijali to za své. Zjistil jsem, že je velmi obtížné přijmout lásku a pochopení od druhých, když jsem ve stavu hněvu, studu, úzkosti nebo deprese. Ale přijetí výše uvedeného principu za vlastní, posunul opravdu můj pohled a uvědomil jsem si, že láska je vlastně největším darem, který v takových případech mohu přijmout. A rozhodnutí je jen na mě.
5. Musíme plně přijmout a smířit se s tím, co je „teď“, než dosáhneme a cítíme se spokojeni s tím, co bude „později“.
Jedna věc, kterou jsem se naučil o dosáhnutí změny je, že než se spokojíme s tím, kam jdeme, musíme přijmout, uznat a ocenit, kde jsme právě teď. Smíříme-li se nejprve s tím, kde jsme, stane se naše cesta k něčemu novému mnohem klidnější, obohacující a uspokojující a rozhodně rychlejší. Jednoduše, pokud někam chceme dojít a vlastně ani nevíme odkud přesně jdeme, těžko tam dojdeme, jen se plácáme.
6. Zaměřme se raději na pokrok, než na dokonalost a na to, jak daleko jsme se již dostali, než na to, jak daleko ještě musíme jít.
Jednou z největších příčin sebepohrdání je naše potřeba „dostat to pravé.“ Usilujeme o dokonalost a úspěch („hromadění“ a „stálý růst“), a když zaostáváme za ostatními, cítíme se hůře než bezcenně. Zdá se, že si neuvědomujeme, že naše „snaha o úspěch“ a ochota „sžít se s tím pravým“, je vlastně náš cíl sám o sobě, bez ohledu na to, kolikrát se nám nepodaří dosáhnout „toho pravého“. O to „dostat to pravé“ vůbec vlastně nejde. Je to neustálý hlad po něčem, co vlastně ani nevíme, co je, a jak to doopravdy vypadá. Místo toho, abychom nadávali sami sobě, že jsme něco popletli a udělali jsme krok zpátky, poplácejme se raději po zádech za snahu, pokrok, a za to, že jsme došli tak daleko.
7. Nemůžeme nenávidět svou cestu jak milujeme sami sebe.
Pokud si budeme říkat, jací „lůzři“ jsme, rozhodně nám to ke změně nepomůže a ani k úspěchu nás to nedovede. Pokud si budete říkat, že nemůžete plně žít v našem plném potenciálu, rozhodně nám to nepomůže dosáhnout vyššího potenciálu. Pokud si budeme říkat, že jsme k ničemu a jak nesympatičtí jsme, nepomůže nám to cítit se hodnotný(á) a milovaný(á).
Vím, že to zní skoro až moc jednoduše, ale jediný způsob, jak dosáhnout plné sebelásky, je milovat sami sebe, bez ohledu na to, kdo jsme a kde se právě teď nacházíme. Ať jsme při těle, ať už nemáme ty milióny, ať už nemáme vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání, jsme to my a nikdo jiný. Jsme jedineční. Každý z nás je jedinečný. I když víme, že toužíte po změně, je pravda jednoduchá. Jste akorát takoví, jací právě jste.
Autor: Jaromír Průša, kouč
www.nacesteskoucem.cz
