Trendy: Jak využívá své komunity k prodeji pobytů pár ze Stěhujeme se na Bali?

 |  Články  |  Rozhovory  |  Jitka Zoderová  |  10 127x přečteno

Pokud snad ještě neznáte Danielu (27) a Radima (35) Pacak, tak je to ten pár, který se rozhodl vystoupit z českého kolotoče podnikání a odstěhovat se na Bali, kde pořádají dovolené snů. Své pobyty však neprodávají klasickým způsobem, ale cílí přes sociální sítě svým obsahem na podobně laděné lidi, kteří již tvoří velmi zajímavou komunitu, ze které se stal atraktivní prodejní kanál.

Jak se u vás zrodil nápad psát blog a jaké jste od něho měli na začátku očekávání?

Prvně, ahoj všem z vás, kdo jste součástí komunity BA. Je nám velkou ctí, že můžeme troškou toho našeho “moudra” přispět a třeba vás tak inspirovat k jiné cestě, než je ta úplně běžná, protože ta naše cesta byla faaaakt jiná :-). V době, kdy jsme zakládali blog, jsme vlastně netušili, že se přestěhujeme na Bali, ale ani to, co tu budeme dělat. O Bali jsme takřka nevěděli nic. Ale věděli jsme jedno základní pravidlo – že pokud chceme v čemkoli uspět, musí mít naše podnikaní “Příběh“. Bez příběhu totiž budeme zase jen další obyčejný hotel, další architektonická kancelář, další půjčovna aut, nebo další restaurace. Budeme ztraceni mezi vší tou obrovskou konkurencí. A tak jsme si koupili doménu a začali psát náš vysněný život, naše přešlapy, naše zbrklá rozhodnutí, naše vzestupy, ale i pády = naši cestu. Jednoduše už tenkrát nebyl blog absolutně o Bali, ale jen o nás dvou.

Pamatuji si na váš začátek – byl to přímo raketový růst. Čím myslíte, že jste tehdy trefili do černého?

Děkujeme, že to tak cítíte. My asi určitě. Neustále si snažíme říkat, že i po více než dvou letech jsme na začátku a furt máme co budovat. Ale ten úplný začátek byl doopravdy úžasný, ale i šíleně vyčerpávající. I přes to, že jsme měli velice úspěšnou architektonickou kancelář se sídlem v Brně a zakázky po celé střední Evropě, padali jsme doslova na hubu. Nestíhali pořádně práci a zejména, nestíhali jeden druhého. Blog byl v podstatě odpočinek od všeho toho workoholizmu a přepracování. Psali jsme o nápadu, že chceme svoje životy jednou provždy změnit, přestěhovat se a začít úplně od nuly. Občas přihodili nějaký článek, co jsme se zase nového o Bali dozvěděli. Ale hlavně z našeho pohledu, na co se v té imaginární budoucnosti nejvíc těšíme. Samozřejmě s realitou to fakt mělo pramálo společného, což jsme zjistili až pár měsíců na to. Rozjelo se to tak skvěle proto, že jsme ještě v ČR zjistili, že musíme vsadit úplně všechno na jednu kartu! A začali se držet hesla naší 90ti leté babičky: “jednou prdelí nejde sedět na dvou hodech”. Tak jsme opustili architekturu, v ČR vše prodali a odstěhovali se do ráje. A čím jsme se doopravdy trefili do černého? Tak to je otázka na naše fanoušky… my s pokorou doufáme, že jsme to my sami.

Jaký typ lidí svým obsahem přitahujete?

Přesně takový, jako jsme i my sami. Tento způsob totiž znamenal, že jsme rozdělili naše followery na dva tábory. Ti, co milují dobrodružství, pohodlí, kvalitu a vědí, že hodnota není nikdy jen o penězích a ceně. A pak na ty, kteří nás nenávidí za to, že to říkáme veřejně a že tím nepřímo odsuzujeme jejich cestu. I přes to, že neodsuzujeme nikoho. Rozhodli jsme se totiž změnit nejen sami sebe, ale i přístup k cestování.

Vím, že si své stěhováky pečlivě vybíráte, jaký na to máte klíč a stal se vám i při výběru nějaký přešlap?

Prvně je potřeba si říct, proč si vlastně naše hosty vybíráme, proč na ně máme “přísná” kritéria (vtip) a jak to je s tím výběrem. Naše dovolené jsou o dost jiné, než v jakémkoli hotelu na světě. Už jen proto, že nejsme hotel, ale rodina. Náš tým a zaměstnanci, jsou pro nás druhou rodinou. Ukazujeme hostům jedinečnost Bali, ne jen v těch turistických souvislostech, ale zejména z té druhé strany. Naši Balijci je moc rádi vezmou k sobě domů, ukáží jim ten (ne)obyčejný kolorit místního života. Zasvětí je do místních ceremonií. Hosté bydlí u nás doma. A místa, která společně navštěvujeme nejsou jen ty z knižních průvodců, ale řada z těch, které jsme sami dlouhé měsíce hledali a často se i ztratili, abychom objevili to nádherné. A to vše jen proto, že ty, které jsme si vybrali, se naší rodinou stávají také, můžeme si věřit, je mezi námi přátelství a pocit důvěry. To hostům, které poprvé poznáte na recepci hotelu, nabídnout jednoduše nemůžete.

Velká řada lidí se totiž okamžitě urazí poté, co vám někdo s kupou peněz a sebejistotou sobě vlastní napíše poptávku rok dopředu a vy mu řeknete, že bychom ho nejprve alespoň krátce chtěli poznat, než se vůbec začneme domlouvat na dovolené. Tací odpadnou sami a my ani nemusíme odmítat. Ale častokrát to může být právě jen nepochopení či neporozumění naší cesty. Nedá se totiž říct, že bychom přímo odmítali poptávky. Nejsme tu však úplně pro každého.

Už v dobách architektury jsme zjistili, že ne pro každého klienta chcete pracovat. Máte nějakou vizi, cestu, rukopis, ze kterého každý pozná, že je to vaše práce. A někteří klienti jsou natolik sebestřední, že vás nepovažují za rovnocenného partnera ve splnění jejich snu, ale pouze jako obyčejný nástroj. Pak vás začnou systematicky “odrbávat”, smlouvat o cenu, bez vzdělání vám říkat, jak to máte dělat a vy se začnete ptát, proč vás takový klient vlastně oslovil? Ta práce začne být utrpením a vy litujete toho, že jste do toho šli. Toto už nechceme nikdy zažít. Abyste svoji práci naopak mohli dělat s nadšením a láskou, musíte být rovnocenní. Musíte znát svoji hodnotu, a když ukážete to nadšení, zapálení a máte klienta, který vám rozumí, pak je to radost oboustranná, která se násobí. Z toho všeho teprve vzniká to nezapomenutelné a jedinečné dílo.

Jednoduše, my víme, že když k nám přijedou lidé, kteří jsou jako my sami, máme vyhráno a oni zažijí tu nejlepší dovolenou jejich života. Ale samozřejmě jsme jen lidi a ti občas dělají chyby. Naštěstí jsme za dobu našich dvou let podnikání na Bali zažili přešlapy jen dva, jeden z nich byl náš osobní v prvním roce, kdy jsme zvolili špatně cenu, neuvědomili jsme si, že nás bude ovlivňovat kolísající kurz CZK/IDR/EUR a na konci roku skončili s obrovskou ztrátou jen kvůli pevným cenám. To jsme napravili hned poté a už se tento problém neopakoval.

Jaké byly vaše největší faily během té doby?

Tak to je dobrá otázka :-)))! Vzpomínám si na jeden a ten teda byl! Asi před rokem jsme našli jeden můj neuvěřitelný kolaps. Že se mi pár měsíců před tímto momentem neuložila tabulka s rezervacemi a během několika dalších týdnů jsem jeden termín prodal celkem 3x. To by ekonomicky bylo super!!! Když ale víte, že máte pouze 2 pokoje pro hosty, stane se z toho celkem slušná noční můra. A to nejhorší je, to zjistit měsíc před příjezdem hostů. Po několika dnech přemýšlení jsme se nakonec rozhodli, že kompletně upravíme na daný termín náš vlastní byt, odstěhujeme se a necháme hosty bydlet u nás. Dům jsme pro 10ti denní pobyt hostů kompletně předělali, sami si pronajali pokoj ve vile našeho souseda, která není na pronájem (ukecávání bylo složité), abychom byli stále na blízku, ale také se snažili nerozkrájet se na deset kousků. Nakonec to všechno dopadlo skvěle, všech šest hostů odjíždělo spokojených a my teda byli tak vyřízení, že jsme skončili s chřipkou v posteli. Od té doby si pořádně hlídám veškeré tabulky, že je vše 2x uložené a pamatuju si už jména hostů na rok dopředu.

Na co jste naopak opravdu hrdí?

Na to, kolik nových opravdových přátelství jsme nejen sami získali, ale i spojili. Naše hosty se snažíme dát dohromady alespoň přes chat už 2-6 měsíců před příjezdem, ale hlavně u každé poptávky se snažíme vycítit, jací tito lidé jsou a spojit je v případě posledního pokoje s ideálníma spolustěhovákama v námi nabídnutém termínu. Aby si rozuměli. Však nejlepší dovolenou života nedělají místa, ale společnost, ve které takovou dovolenou trávíte. Často jsou z rozdílných měst, někdy i rozdílných krajin (Češi žijící v zahraničí). Někteří naši stěhováci spolu jezdí od té doby dokonce na další dovolené každý rok. A když vidíme fotky z těch míst, jak si skvěle rozumí, jsme fakt uvnitř sebe hrdí, šťastní a cítíme v tom obrovský vděk.

Jaké kanály vám nejlépe fungují konverzně vzhledem k reálným hostům?

Určitě Facebook. I když ten poslední dobou hodně slábne a začíná být extrémně negativní. Momentálně zkoušíme Instagram a i přes to, že přes Instagram nám nepřišla doposud jediná reálná poptávka, zase nás to nové šíleně moc baví. Musíme věřit :-).

Jak s komunitou dále pracujete?

Abych se přiznal, tak vlastně ani netuším, jak odpovědět na tuto otázku. My nepracujeme ani tak s komunitou, protože ty, co nás pouze sledují, neznáme osobně. Jsou to čísla, lajky a komentáře. Ale chápeme, že za těmito čísly, jsou reální lidé, kteří by nás chtěli poznat osobně a my je. Snažíme se proto naopak neustále zlepšovat sami sebe, prostředí okolo nás, služby, které nabízíme a dávat tak najevo, že je vždy možnost být lepší. Pokud se nám neozvou, nelajkují, nekomentují, musí chyba v nás, protože takto z těch čísel se nikdy nedozvíme, kdo se za nimi skrývá. A nám nejde o lajky, ale o příběhy, které můžeme ještě poznat.

My v BA rádi propagujeme úspěch, ale Češi obecně bojují se závistí, jak toto vnímáte ze svého pohledu a jak s tím v sobě bojujete?

Jak jsem již v minulých odpovědích poznamenal. Naši followeři se často dělí na dvě skupiny. Buď nás milují nebo nás nenávidí. Bohužel to souvisí z velké části i právě s nepochopením našeho příběhu. Někteří lidé dokážou hodnotit podnikání druhých jen podle ceny. Už se nezajímají, jakou to má historii, jaká kupa práce, sebezapření a odhodlání je za tím skrytá, či že nejdou porovnávat hrušky s jablky. Dokonce si ani nepřečtou, že neprodáváme hotel za cenu za noc se snídaní, ale cena je celé dovolené s kompletním servisem na Bali a hlavně po našem. Často se objeví několik jednotlivců, kteří všechny okolo sebe musí přemlouvat, že jsme drazí, že to značí zcela jistě, jak “blbé lidi okrádáme”, jak Bali je přitom levné. Často jsou to ti, kteří náš způsob dovolené nikdy nevyzkoušeli, a z jejich principu už ani vyzkoušet nechtějí. To ani moc nejde, když na Bali jsme jediní, kdo něco takového nabízí. Často i ti, co už na Bali byli s baťůžkem, půjčili si na ulici skůtr, jedli to nejlevnější v místních pouličních stáncích, a pak si tedy dopřáli nějaký z těch průměrných hotelů, kterému říkají luxus, hlavně, že celková cena jejich dovolené byla třetinová než je naše základní.

A nás to neuvěřitelně trápí! Ze začátku jich bylo fakt hodně. A já se snažil bránit, odpovídat na takové komentáře, vysvětlovat, že se omlouvám, ale že nepochopili náš smysl. Že tak to hodnotit nejde. A čím víc jsem to dělal, tím tvrdší kritiku a ještě vulgárnější komentáře jsme dostávali. Nejen, že takovým lidem nic nevysvětlíte. Nám už poté přišlo, že jejich jedinou motivací je, nás postupně zevnitř likvidovat. “Úspěch se totiž neodpouští”. Několikrát i jsme dostali řadu výhrůžek. Nejhorší moment jsme zažili, když na nás někdo z takových lidí poslal kontrolu z vlády na udání. Asi chtěl zkontrolovat, zdali jsme tu doopravdy legálně, podnikáme na základě platných zákonů a tak nám do domu, kde relaxovali hosté nastoupilo devět úředníků a dva policisté, začali si vše fotit a po 20 minutách, kdy jsme jim vše vysvětlili, předložili platné dokumenty a zavolali našemu právníkovi, odešli s omluvou, že je vše v naprostém pořádku.

I přes to všechno, co se stalo, se již na nikoho nezlobíme. Říkáme si, že to prostě patří k úspěchu a pokud bychom nezažili to špatné, nedokážeme být vděční za to úžasné. Po jednom takovém “haterovi” jsme totiž dostali desítky až stovky pozitivních a přejících zpráv, komentů a e-mailů, ve kterých nás jiní podporovali a přáli nám jen to dobré. A my vlastně i těmto nešťastným lidem, kteří tak urputně a pro nás zcela nepochopitelně bojovali za svoji věc, přejeme, aby vyzkoušeli, jaké to je jet k někomu, jako jsme my. Nebát se zaplatit vyšší hodnotu, protože cena není často to jediné, když poznáte něco, co ve vás na dlouhou dobu zanechá nezapomenutelné vzpomínky, přátelství a lásku.

Chystáte se i na jiné trhy než české? Jak?

No rádi bychom ten slovenský, kde zatím náš blog zná minimum lidí a našimi stěhováky se stává jen 10% Slováků. Jak? Tak to nemáme zdání… ale máme doma Marhulovicu 😉

Nejlepší rada, kterou jste v životě dostali?

Svět patří těm, co se neposerou! (Jo a ještě jedna 🙂 )“na posranýho i hajzl spadne“.

 

Text: Jitka Zoderová

Hledáte práci v obchodu?

Přes 750 firem u nás hledá denně talenty.

Najděte práci

Žijete obchodem?

Vytvořte si profil a buďte vidět v oboru!

Registrujte se

Komentáře

Plný náhled profilu je zobrazován
na základě členství Business Animals.


Zavřít okno