Klíč k úspěchu? Najděte své talenty a zbavte se strachu, říká Lucie Cieslarová ze Socion.cz

20. Říjen 2018

„No jo, to je Žukov, ten to má jinak rozdaný.” Už jste něco podobného slyšeli? Nejedná se ale o známého generála a vojevůdce, nýbrž o typologii člověka podle jeho talentů a právě Žukov je zdatný ve tvorbě strategií, a když je potřeba, zaútočí na slabé místo. Odbornicemi na 16 osobnostních typů jsou zakladatelky Socion.cz Lucky Cieslarové (to opravdu není vtip ani překlep)…

Náhody neexistují, a tak se stalo, že se potkaly dvě ženy, žijící každá v jiném městě, které se zajímaly o to samé a navíc se jmenovaly úplně stejně. Já se s oběma Luckami setkala na typologii v Praze (kam se přestěhovaly), kde na mě nad kávou pálily z každé strany spousty otázek, na které jsem se snažila poctivě odpovědět. Obě si neustále něco psaly, bedlivě mě poslouchaly a pokyvovaly hlavou a já měla strach, co se o sobě dozvím. Děvčata opravdu vynikají v naslouchání, což je disciplína důležitá také v obchodě, a tak jsem si pomyslela, že jsou to částečně i psycholožky. Prostě se cítíte dobře a prásknete na sebe i to, co nevíte… A jak je mým dobrým zvykem, ráda tuto laskavost oplácím, a tak se na chvilku ocitly zase ony pod palbou mých otázek.

Musím se zeptat na tu náhodu, která vás svedla dohromady

Lucie 1: Má kamarádka mě před třemi lety upozornila, že už měsíc čte můj blog, a až nedávno zjistila, že se jedná o blog mé jmenovkyně. Tak jsem nelenila a napsala jí, že si nás můžou lidé plést. Napsala mi na to: Půjdem na kafe? 🙂

Lucie 2: Už od vysoké školy jsem si přála dvojnici, která by za mě chodila na předměty, které mě nebavily (sen většiny studentů). Pak jednou otevřu e-mail od Lucie Cieslarové pro Lucii Cieslarovou. To mě zmátlo, protože sama sobě si maily fakt nepíšu. V tom šoku jsem se zmohla jen na: Půjdem na kafe? 🙂

Co je socionika a jak jste se k ní dostaly:

Lucie 1: Je to metoda, díky které můžete poznat svou slabou a silnou stránku a pochopit, proč jednáte tak jak jednáte.

Lucie 2: Já to chápu jako zvědomění – Aha, já jsem normální, uf. Ve mně se střídají introvertní a extrovertní stránky, podle toho, jak je používám v určité době. A je to tak v pořádku.

Kolik je těchto typů a kde se vzala ta jména?

Lucky: Typů je 16 a jsou pojmenovány podle významných lidí či literárních postav. které svých charakterem a vystupováním nejlépe vystihují daný typ. Přišel s tím ale Karel Gustav Jung.

Don Quijote – vynálezce, inovátor
Dumas – prostředník, usmiřovatel
Hugo – nadšenec
Robespierre – analytik, vědec
Balzac – kritik, pozorovatel
Napoleon – politik, velvyslanec, diplomat
London – podnikatel, průkopník
Dreiser – strážce, naturalista
Žukov – vůdce, stratég
Jesenin – romantik, lyrik
Hamlet – herec, učitel
Maxim – inspektor, pragmatik
Huxley – psycholog, reportér
Gabin – výrobce, řemeslník
Dostojevskij – humanista, sociolog
Stierlitz – ředitel, administrátor

To je zajímavé, takže každý z nás přesně sedí na určitý typ? (já si totiž přijdu jako introvertní extrovert:-)

Lucie 2: Ne, všichni jsme ve své podstatě komplikovaní. Nikdo z nás není ta čistá krystalická podoba, protože většina řeší problematické dětství a emocionální balasty, ale každá osobnost je charakteristická svým chováním. Dám příklad – třeba Hamlet typ vyjadřuje emoce velice barvitým způsobem. Je to podle Hamleta, který měl ty extrémní změny v myšlení, jednou byl velmi pozitivní a pak přemýšlel o otázkách života. Je to charakteristický rys a každý z typů nějaký má.

Převládá nějaký většinový typ?

Lucie 1: Já mám osobně pocit, že je asi nejvíce Stierlitzů, ale asi tak o dvě procenta.

Jak si myslíte, že tohle typování může pomoci v práci

Lucie 2: Řekla bych, že je to klíčové a stěžejní. Otypovaný člověk ví, jaké má slabé a silné stránky, takže mu to pomůže nejen ve výběru zaměstnání, ale také pochopí, proč mu některé aktivity nejdou.

Lucie 1: Pro zaměstnavatele je skvělé, že ví, jaké lidi má okolo sebe, a když přijde projekt, může si tým sestavit z různých typů, aby zajistil jeho včasné a úspěšné dokončení. Také bude vědět, jak kterého zaměstnance motivovat. Někdo potřebuje nakopnout (obrazně), jiný zas pochválit apod.

Zní to jaké skvělá věc, jak na typologii reagují majitelé firem? Mají o ni zájem?

Lucie 2: Postupně na to přicházejí. U nás v Čechách se už ve školách učí dovednosti bez ohledu na to, zda má na ně člověk talent. A místo, aby se lidé zdokonalovali v tom, na co mají talent, zaměřují veškerou svou energii na to, co jim nejde. Pak jsou vlastně průměrní…a to je škoda. Bohužel v mnoha firmách je to podobné. Zaměstnanci pak nejsou tak efektivní, jak by mohli být a také nejsou tak loajální, protože je práce nenaplňuje.

No… ale když se zaměstnanec přizná ke svým slabým stránkám, tak mu to může uškodit. Možná proto tady máme samé yesmany – všechno umí a všechno jim jde…

Lucie 1: To je ale úhel pohledu. Pokud je zaměstnavatel uvědomělý, pak pochopí, že když popřeme sebe sama a budeme ve všem superhrdiny, tak se také může stát, že se za pár měsíců složíme, protože se budeme velmi snažit být ve všem dobří. A zničený zaměstnanec na nemocenské se z hlediska efektivity financování nevyplatí.

Lucie 2: Nemluvě o tom, že člověk, který miluje tvoření tabulek, bude těžko vymýšlet reklamní slogan a obráceně. Ono stačí, když se budoucího zaměstnance zeptáte, čím by chtěl vyplnit svou pracovní dobu, co ho nejvíce baví. Dám příklad: každá pracovní pozice se skládá z aktivit, které dotyčného baví a pak z těch, které bere jako nutnou součást. Například komunikace a administrativa. Uvědomělý zaměstnavatel si snadno spočítá, že administrativu může převzít asistentka, která to zvládne za polovinu času, zatímco dotyčný svým komunikačním talentem přinese do firmy daleko více peněz, protože jím tráví většinu pracovní doby.

Lucie 1: Já díky bohu poslední dobou potkávám spíše leadery než manažery. Takže odpadá metoda cukru a biče a firmy se zaměřují spíše na pochopení a rozvoj svých zaměstnanců.

Děláte kurz socioniky, který by mohli využít i obchodníci?

Lucie 1: Děláme semináře, kde kromě typologie jsou také praktická cvičení.

Lucie 2: Já vedu obchodníky a v týmu jich mám 20, takže všechny tyto znalosti a zkušenosti využívám v praxi.

Jak dlouho trvá naučit se typovat lidi?

Lucie 1: Naučit se typovat je hodně složité a vychází to z dlouhodobé praxe. U nás klasické školy nejsou. Studuje se to v Rusku nebo od lidí, kteří to umí. Na kurzech získáte základy, ale tak jako všechno, chce to pravidelnost a opravdu se tomu věnovat.

Máte nemoc z povolání? 🙂

Lucie 2: Ano, používám to pořád, i na rodinné příslušníky:-)

Lucie 1: Já to využívám hlavně na děti. Díky tomu vím, jaký je můj syn typ, a tak mu rozumím. Jinak bych asi zešílela:-) My jste spolu totiž v tom nejtěžším socionickém vztahu. To, v čem já jsem slabá, je on velmi silný a naopak. Potřebuje velice logické pokyny. Je to takový malý Sheldon. Když mu třeba řeknu, že jdeme domů, zeptá se mě, kam domů. On prostě potřebuje přesná data.

Už se vám někdy stalo, že přišel někdo, kdo v prvních minutách vypadal na určitý typ a pak jste zjistily, že jste je vlastně někdo jiný?

Lucie 2: Ano už se mi to stalo. Já jsem logická a u vstupních dat toho potřebuji posbírat daleko více, než Lucka. Ta se hodně nacítí, protože je empatická.

Lucie 1: I mně se to stává. A pletu se jen o fous.

Obě jste psaly blog, Píšete je dál?

Lucie 2: Moje stránka je teď mimo, protože dělám socion.cz a tam obě píšeme články.

Lucie 1: Můj blog už není vůbec. Možná tady měl být, abychom se potkaly…

Jak své služby (typování) prodáváte?

Lucie 2: Tak začátky byly těžké. Prodávala jsem složitě, protože jsem logická. A myslím, že teď už jsme schopné problematiku podat jednoduše a semináře jsme udělaly zážitkové, aby se to dalo lépe marketingově využít.

Lucie 1: Nejdříve jsme typovaly kolegy a známé a postupně jsme začaly být doporučovány. Pak jsme si udělaly webové stránky, FB profil a jsme i na LinkedInu, Pinterestu a Youtube. Vše poctivě plníme ale spíše z nutnosti, než zábavy. Za čas asi dojdeme k tomu, že sociální sítě předáme někomu, koho to bude bavit stejně tak moc, jako nás socionika 🙂

I když se znáte a dokonale jste se navzájem otypovaly, v čem vám to skřípe? A jde to vůbec?

Lucie 1: Já asi nejsem dost efektivní…měla bych více pracovat:-)

Lucie 2: Nejvíce asi v tom, abychom se časově sladily a vše naplánovaly. Lucka má děti, na které je sama a já další aktivity, takže je to občas náročné….

Jakou máte vizi svého podnikání pro nejbližší budoucnost?

Lucie 2: S týmy máme velké úspěchy, tak bychom se chtěly hodně zaměřit na firmy…

Lucie 1: Můj sen je dostat socioniku už na základky, kde se rozhoduje o budoucím povolání dětí, abychom je pomohly navést na to, na jakou školu dál jít a na co se zaměřit…

S Luckami jsem se znovu potkala na našem BA Meetupu, kde okamžitě typovaly lidi, a ani si to neuvědomovaly 🙂 Bála jsem se, že už je vlastně nemohou ničím překvapit. Ale vyvedly mě z omylu. Tak jen, ať se neustále navzájem překvapujeme v tom nejlepším slova smyslu.