17. Červen 2018
Jeho kolegové o něm mluví jako o srdcaři, svoji pobočku vede s obrovským nadšením a energií, a když mluví o svobodě, je jasné, že to pro něj není žádný prázdný pojem. O balancování soukromého a pracovního života mluví dneska kdekdo, na příkladu andělské pobočky největšího giganta na trhu s realitami však vidíme, jak takové propojení může skutečně dávat smysl. Nahlédněte s námi do chodu realitní pobočky RE/MAX Anděl a poznejte vrchního Anděla, Jardu Nedvěda.
Jardo, jste majitelem úspěšné pobočky REMAX Anděl. Sám o ní mluvíte jako o “andělské pobočce”. Proč?
Je to vlastně kombinace lokality a jakési metafory. Řekl bych, že jsem takový protikorporátní člověk. Snažím se lidem dávat životní prostor. Naše pobočka je hodně neformální, chci od sebe i od ostatních, aby měli rovnováhu mezi prací, zdravím a rodinou. Je skvělé, že se nám daří, každou vyobchodovanou korunu beru s obrovskou pokorou, ale to není priorita. Je pro mě důležité, aby sem lidé chodili rádi, aby tu našli prostor pro svá křídla a aby je práce naplňovala po finanční i po osobní stránce. A ať má člověk pak obrat padesát tisíc měsíčně nebo půl milionu, vážím si ho úplně stejně.
Jak vypadaly začátky pobočky REMAX Anděl?
K realitám jsem se vlastně dostal úplnou náhodou. Původně jsem pracoval v hotelnictví, ale přestože jsem zastával poměrně dobře placený post, po patnácti letech jsem zjistil, že tam nejsem spokojený. A shodou okolností jsem dostal nabídku převzít ztrátovou franšízu Century 21 a dostat ji z červených čísel. Prý když se mi to povede, můžu se stát společníkem. Všechny racionální argumenty byly tehdy proti. Zrovna se mi narodilo první dítě, refinancovali jsme hypotéku a na nějaké velké změny jsem proto nebyl vůbec připraven. Ale já jsem vždycky chtěl podnikat, ačkoli moje představy byly tou dobou úplně scestné. Prvních pět let jsem měl bezesné noci. Rozjezd franšízy je dlouhodobá záležitost, obvykle to trvá minimálně tři roky, než začne profitovat. Nejsložitější je ta psychická náročnost, kdy nevidíte žádný jasný bod zlomu. Což je ostatně podobné jako u samotné makléřiny. Nicméně kancelář se povedlo nastartovat a v roce 2012 jsme se rozhodli ze Century 21 odejít a připojit se pod REMAX. A od té doby rosteme.
„Lidi se mě ptají, jak to řídím. A já říkám, že neřídím. Oni jsou neřiditelní. Tohle je divoká řeka, která se valí, a já se ji jen snažím udržet v korytě.“
Jak dneska vypadá váš tým?
Každý je osobnost a každého tu tak bereme. Nicméně převažují tu lidi, kteří potřebují kolektiv. Snažím se sem hledat takové, o kterých si myslím, že k nám zapadnou. A pak to dopadá tak, že jsme tak trochu holčičí kancelář. Mám tady 65 % holek. Jsme tím známí i napříč pobočkami. Občas franšízanti říkají, že až je to přestane bavit, tak půjdou k Jardovi na Anděl, protože tam má spoustu hezkých holek. Jiní ale zase říkají, že by se z toho zbláznili. Nese to s sebou určitá specifika.
Jak to myslíte?
Každý den s Andílky je takovou perličkou. Atmosféra tu je bezprostřední a živá, až mě překvapuje, že můžeme takhle fungovat a daří se nám. Lidé se mě ptají, jak to řídím. A já říkám, že neřídím. Oni jsou neřiditelní. Tohle je divoká řeka, která se valí, a já se ji jen snažím udržet v korytě. Dát do té kanceláře maximum, dopřát jim pozornost, vzdělání, techniku a dobré kafe. Ale vždycky, když si myslím, že už mě nemůžou ničím překvapit, něco si najdou.
V andělské kanceláři má dnes své zázemí 29 makléřů a téměř dvě třetiny z nich jsou ženy. “Nese to s sebou určitá specifika,” přiznává Jarda.
Máte nějaké konkrétní příhody, o které byste se podělil?
Mám tu různé skupinky, například Kristýna vede hodiny alpiningu, kde se holky ráno schází. Některé makléřky jsou maminy s dětmi, pro které to je často taková druhá životní etapa. Občas se tu zastaví přes den, vůbec ne kvůli práci, ale jenom proto, aby si popovídaly a zašly spolu na oběd. Pak tu máme holčinu Páju, která dováží ze Států svíčky a prádlo Victoria’s Secret. Přijede kontejner, Pája to naskladní do kanceláře a najednou se tu začnou objevovat holky, které jsem nějaký ten týden neviděl. Nebo třeba které tu ani nepracují, holky mimo REMAX, se kterými mě pak seznamuje. A tak jsem jim tu vytvořil zkušební kabinku se zrcadlem. Zájemcům, kteří přijdou znaveni svou původní prací, pak vždycky říkám: Pojďte se podívat, jaký tady máme korporát.
A jak komunikujete s novými uchazeči o práci?
Já si hodně zakládám na upřímnosti. Vlastně se ze začátku nové zájemce snažím systematicky odrazovat. Ta práce je těžká a makléř nedostane nic zadarmo, měli by to vědět hned od začátku. Proto uchazeč dostane nejdřív takový odstrašující email, kde popisuji všechna úskalí, se kterými se při práci může setkat. A když ho to neodradí, tak se s ním potkám. A u stolu pak probíhá další kolo asi hodinového strašení. Lidé totiž často mají o této branži úplně scestné představy. Nový makléř si třeba první měsíce nemusí nic vydělat. Jde to pomalu, kancelář vás samozřejmě podpoří, získáte silné zázemí, ale většina práce bude na vás. Nový makléř si u nás buduje svou vlastní značku, svou vlastní klientelu.
A na co tedy nalákáte lidi, kteří se rozhodnou nastoupit?
Co mohou dneska firmy nabídnout? Nezaměstnanost prakticky neexistuje, a tak firmy uchazeče přeplácí. Uplácí je služebními auty, stravenkami a dalšími benefity. To, co my můžeme lidem nabídnout, je svoboda a seberealizace. Ta křídla. Nemusí trpět nějakého šéfa, protože si mohou být sami sobě šéfem. Což ale může být pro někoho zcela zdrcující. Lidé z korporátu jsou často zvyklí ráno vstávat, vyplňovat docházku a mít den prakticky nalajnovaný. A “jistotu”. Měl jsem tu paní, která hned první měsíc vydělala 140 tisíc korun, ale za další dva měsíce byla zpátky v korporátu, protože ta práce jí zkrátka nesedla. Tu představu, že desátého na účtu nic necinkne, ne každý zvládne. I já jsem během těch prvních pěti let měl pár okamžiků, kdy jsem si najel na Jobs.cz nebo jsem si popovídal s bývalými kolegy. A to mě vždycky utvrdilo v tom, že fakt už není cesty zpět. Že jsem vlastně už nezaměstnatelný. Svoboda je prostě droga.
“Zájemci o práci makléře si musí projít dvěma koly systematického strašení. Je důležité, aby od začátku věděli, do čeho jdou. Lidi totiž často mají o této branži úplně scestné představy.”
Pojďme se přesunout zpátky k práci vašich makléřů. Jaký mají k dispozici systém podpory?
Pro nováčky máme připravenou Andělskou akademii, na které školí naše vynikající makléřky a lektorky. Také jsme vystřídali asi tři pobočky hypotékařů z Gepardu, protože ti první sem lidsky vůbec nesedli. Teď už jsme ale našli ty pravé, kteří se tu nakonec zabydleli s námi, takže je makléři mají k dispozici. I díky tomu jsme opakovaně získali největší objem hypoték v celém REMAXu – jenom proto, že si naši lidi sedli s lidmi z Gepardu. Podobné to je s advokáty. Získali jsme je na reference a některé přivedli přímo makléři. Pak je tu Alča, naše koučka, která je v REMAXu asi deset let. Začínala jako makléřka, prošla si několika franšízami, byla i manažerkou a spolumajitelkou jedné z nich. Ale u nás zakotvila a nakonec zjistila, že ji nejvíc baví vzdělávání. Stala se oficiální lektorkou RE/MAX Akademie a u nás v kanceláři dělá jednou týdně workshopy o argumentaci, prezentacích a celkovém nastavování si hlavy.
Jakým způsobem pomáháte týmu vy sám?
Já se považuji za takového atmospheremakera. Nepřemýšlím o sobě jako o majiteli nebo manažerovi. Snažím se trávit většinu času v kanceláři, takže lidi, když mají den blbec nebo narazí na blbce, tak ví, že mě tady za tím stolem potkají. Jsem člověk, který lidem říká, že to půjde, když mají pocit, že to nejde. Dřív jsem nechápal, pro koho se píší knihy o pozitivním myšlení, ale dneska mám velkou knihovnu a lidi si chodí půjčovat. Poradím rád s marketingem, s procesními záležitostmi, ale nedělám ze sebe makléře, od toho mám Kristýnku. A tohle lidi oceňují. Neumím si představit tady nebýt.
„Teď už jsem vlastně nezaměstnatelný. Svoboda je prostě droga.“
Jsou pro práci makléře zapotřebí nějaké speciální dovednosti?
Tu práci nemůže dělat nikdo, kdo nemá rád lidi, protože naše profese je právě o servisu a pomoci lidem. Když pominu klienty komerční nebo klienty, kteří shání investiční nemovitosti, tak většinou makléř přijde do kontaktu s lidmi, kteří řeší jednu ze čtyř základních životních situací: svatba, rozvod, úmrtí a narození. Občas je pak makléř zároveň rozvodový poradce, řeší nejrůznější spletité rodinné spory, nebo naopak někoho dává dohromady. Ve finále to pak vypadá tak, že na té úvodní schůzce se klienti s makléřem baví o samotné nemovitosti tak posledních deset minut. Hodinu a půl předtím se baví o životě. Často takhle makléři navážou opravdu dlouholeté vztahy.
“Makléři u nás mají kompletní zázemí. Máme tu jednu z nejlepších makléřek v ČR, koučku, advokáty, hypotékaře. Pravidelně připravujeme pro makléře školení,” vysvětluje Jarda Nedvěd.
Jak vypadá práce úspěšného makléře?
U každého je to individuální. Mám tu paní, která nejprve prodá jednu nemovitost a pak teprve se začíná věnovat jiné, protože to chce mít v klidu. A pak je tu Kristýna, která má hned tři asistentky a mezi dvaceti až třiceti nemovitostmi, ale to už je trošku kombajn. Cílem každého makléře by mělo být roztočit si to kolečko: třeba ráno jít na schůzku, v poledne předávat klíče, odpoledne si zas fotit nemovitost. A k tomu je potřeba být vidět. Může to být reklama na sociálních sítích, může to být billboard u silnice, jako to má Kristýna. Komunikovat své prodeje na Facebooku, jít třeba se psem a přitom roznášet letáky. Z té práce se zkrátka časem stane životní styl. Ty možnosti jsou tu v podstatě neomezené, ale nic není zadarmo. Pokud chcete a máte dost času a energie, tak si tu můžete vytvořit takovou firmu pod firmou.
Jak tedy dělat makléřinu dobře?
Staňte se známou osobností ve vašem okolí. Základem úspěchu je, aby co nejvíc lidí vědělo, že jste realitní makléř. A je důležité uvědomit si, že výsledky nepřijdou hned. Na můj vlastní makléřský inzerát přišla první reakce až po deseti měsících. Ale dodneška si to hlídám a mám spočítané, že mi ten inzerát za 1500 Kč měsíčně přinesl byznys asi za 1,7 milionu korun. Taková ta jednorázová plivnutí moc nefungují. Měli jsme tu makléře, který si nakoupil 10 tisíc letáků, že tím zaplaví Prahu 13, ale nic z toho nebylo. Nebyla tam ta kontinualita, nestihl se dostat do povědomí. Člověk prostě musí být nejdřív vidět a lidé si na tu tvář musí zvyknout.
„Občas mi lidi říkají, že to je až na sociálku, protože když mám dítěti podepsat flétnu, tak na ni nalepím REMAX Anděl samolepku.“
Takže tajemství úspěchu tedy spočívá v budování osobní značky na trhu s realitami?
Devadesát procent lidí tu získává zakázky právě na základě svého osobního marketingu, práce se svojí značkou. Většina makléřů jsou lidi, kterým vyhovuje, že jsou vlastně takové celebrity. Já třeba mám u sebe na Praze 8 makléřský inzerát a jezdím tam obrandovaným autem. Občas mi lidi říkají, že to je až na sociálku, protože když mám dítěti do školky podepsat flétnu, tak na ni nalepím REMAX Anděl samolepku. Existuje ale i spoustu nízkonákladových možností – sociální sítě nebo blog. Ale je to hlavně o tom, aby ten makléř měl co nejvíc střípků, které dohromady dávají tu mozaiku, pak to teprve funguje.
“Většina makléřů jsou lidi, kterým vyhovuje, že jsou vlastně takové celebrity,” vysvětluje Jarda význam osobního marketingu.
Zmínil jste blog. Pro podobné účely provozujete i blog Váš Realitní Anděl.cz?
Ano, i ten je takovou prodlouženou rukou našeho andělského marketingu. A je vlastně i naší třetí náborovou nohou, spolu s weby remaxandel.cz a chcibytandel.cz. Vymyslela to Veronika ze společnosti Minya, se kterou pracuji už asi šest let, a která mě postupně dovedla od webu až k blogu. Takže spolu vždycky vymyslíme téma, teď jsou to třeba rozhovory s makléři, a ona to pak píše. Chceme tak méně formální cestou a zábavněji ukázat vnitřní chod firmy. To, že makléře může dělat každý – mamča na mateřský i ostřílený manažer z velkého korporátu. Každý si tu zkrátka najde to své.
Jakým směrem se podle vás dál ubírá realitní trh?
Doposud byl český realitní trh spíš taková žumpa, ale zaplaťpánbůh to směřuje k určité profesionalizaci. Hlavně díky realitnímu zákonu, který už byl na spadnutí a teď finišuje. Já nacházím inspiraci hlavně ve Státech, kde má rodina obvykle svého celoživotního makléře, dělají to seniorní lidi a budují to celý život. Jde o seriózní neuvěřitelně rozmanitý byznys. To je něco, čeho bych se chtěl dožít. Ukazuje se, že lidé dnes už opravdu dají na reference a sami si vyhledávají makléře na internetu. Takže je pro makléře důležité, aby svou práci dělali opravdu dobře.
Co vám osobně přináší tahle práce?
Baví mě to. Dělám to rád. Mám rád ty lidi. A dělám to naplno, není to pro mě jen nějaká trafika na hraní. Je to můj jediný zdroj příjmů, prostor pro seberealizaci a prostě tím žiju. Je to moje třetí dítě, byť to zní hrozně, ale je to tak.
Foto: Ryan Sweeney
