V nedávné době zrušil Nejvyšší soud rozhodnutí, které nařizovalo finančnímu zprostředkovateli zaplatit klientovi náhradu škodu za to, že nebyl dostatečně aktivní a nedoporučil mu akcie prodat. Podle Nejvyššího soudu finanční zprostředkovatel nemusí sledovat vývoj klientových akcií průběžně a upozorňovat ho na vhodnou dobu k prodeji. Znamená tato kauza něco pro trh s cennými papíry? Jak ovlivní obchodníky a směřování oboru? 

V první řadě se dá říci, že rozsudek Nejvyššího soudu vrátil situaci do starých kolejí. Jako průlomové se totiž naopak jevilo rozhodnutí Městského soudu v Praze a následně i Vrchního soudu v Praze, podle něhož měl žalovaný investiční zprostředkovatel nahradit svému klientovi škodu ve výši 20 % z celkové ztráty. Kauza se tehdy týkala škody, která vznikla investorovi ze ztrátového prodeje akcií, jejichž koupi mu v lednu 2009 doporučil zmiňovaný investiční zprostředkovatel. Zatímco při nákupu stála jedna akcie 1,65 USD, když je o dva měsíce později investor prodával, byla cena jedné akcie 0,19 USD, vznikla mu tak ztráta v hodnotě 13 140 USD. A tu chtěl po investičním zprostředkovateli uhradit.

Nejvyšší soud však shledal, že investor si s investičním zprostředkovatelem předem nesjednal povinnost aktivně sledovat vývoj akcií na trhu a že ten tedy svoje povinnosti nezanedbal a za ztrátu odpovědnost nenese. Server investujeme.cz k rozhodnutí uvedl, „že skutečnost, že si investor a investiční zprostředkovatel výslovně neujednali uvedenou informační povinnost o vývoji na trhu investičního nástroje, je nutné odlišovat od povinností investičního zprostředkovatele vůči investorovi před nákupem takového investičního nástroje dle jeho doporučení“. Kauza se v současné chvíli vrátila k Městskému soudu v Praze, kde bude pokračovat dalším řízením.

Co na to finanční experti?

• Managing director společnosti Roklen Radim Krejčí vidí hlavní problém celé kauzy v tom, že se investor vůbec rozhodl spolupracovat při obchodování s akciemi právě s osobou investičního zprostředkovatele. „Je škoda, že si klienti, kteří chtějí investovat do v principu rizikových aktiv, jako jsou například akcie, nechávají poradit od investičních zprostředkovatelů. Investiční zprostředkovatel je pouze zprostředkovatel, nikoliv specialista na akcie. Lidé, kteří chtějí investovat do akcií, by se měli obracet na specializované firmy – pečlivě vybrané obchodníky s cennými papíry, kteří jednak mají kvalitní analytiky a makléře a jednak klienta dostatečně poučí o rizicích investice,“ vysvětluje Radim Krejčí.

Můžou v blízké době i burzovní makléři počítat s tím, že budou žalováni svými nespokojenými klienty?

• Na základě odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu je zřejmé a logické, že velmi záleží na tom, jaká míra spolupráce je nastavena ve smlouvě, kterou spolu uzavřou. „Je důležité si pohlídat, aby makléř poskytoval jen ty služby, které může podle smlouvy klientovi poskytovat – pouze exekuci obchodu, přes poradenství až po asset management,“ upozorňuje Radim Krejčí a dodává: „Pokud je klient dostatečně poučen o rizicích, vyplnil investiční dotazník a makléři se jím řídí, potom si nemyslím, že mají klienti šanci vyhrávat soudní spory týkající se ztrát z poklesu akcií, které jim makléř doporučil.“