Pojem micromanagement jste už určitě slyšeli. Jedná se o způsob řízení týmu nebo organizace, kdy mikromanažer docela detailně a pravidelně řídí a kontroluje práci svých podřízených. Už jenom taková definice zní dost strašidelně, obzvlášť dnes, kdy se stále více osvědčuje svým zaměstnancům dávat víc volnosti a nechat je rozhodovat i o věcech, o kterých byste normálně byli schopní rozhodovat jen vy sami. Máte pocit, že jste se s micromanagementem setkali, anebo hůř – jste mikromanažeři? V obou případech – pozor!

Jste mikromanažer? Ups, asi máte problém

Je to jako s jinými situacemi v životě – nejdřív je potřeba si přiznat, že možná máte problém. Jestli všechny neustále kontrolujete, rýpete se v jejich práci, kritizujete a říkáte jim, že nejsou schopní nikdy nic udělat správně, vypadá to, že jste propadli micromanagementu. Taky si dávejte pozor na přehnanou touhu po informacích, kdy potřebujete vědět o práci vašeho týmu naprosto všechno. A i když si myslíte, že všechno víte, stejně vám tito lidé přijdou nevýkonní a myslíte si, že by přece mohli pracovat ještě efektivněji!

Mikromanažeři nejsou dobrým příkladem

Důležité je si uvědomit, že mikromanažeři nejsou dobrým příkladem. Zaprvé neustále shazují všechny okolo sebe, zadruhé neumí delegovat úkoly, takže jsou mnohdy sami oni manažeři zavaleni prací, kterou by mohl udělat někdo jiný – a třeba i lépe – ale to si mikromanažer nemyslí. Podle něj nikdo jiný než on lépe pracovat nebude! A zatřetí se zaměřuje na naprosto zbytečné detaily. Toto chování celý tým neskutečně brzdí. Je vám něco z toho povědomé?

Výsledky mluví za vše

Podle výzkumu společnosti Accountemps se ukázalo, že až 68 % lidí, kteří byli pod „dohledem“ mikromanažera, mělo sníženou pracovní morálku. A 55 % uvedlo, že se výrazně zhoršila jejich produktivita. To přece manažer, který chce dosahovat super výsledků, nemůže dopustit. Výzkum tedy dokazuje, že přílišná kontrola a dohled nad zaměstnanci je kontraproduktivní a neprospívá ničemu.  

Mikromanažer vs. leader

Možná vám ke změně pomůže fakt, že si o vás ostatní myslí, že jste nesnesitelní. Ruku na srdce – chcete, aby se tohle o vás říkalo? Micromanagement je přesný opak leadershipu – správní leadeři svým lidem věří, spoléhají na ně a nepotřebují každých 10 minut podrobnou zprávu o jejich aktivitě. O leaderech se mluví pouze v superlativech, ale ne proto, že jsou považováni za leadery, ale protože leadery opravdu jsou – chovají se tak. Mikromanažer není leader, naopak – sráží okolí stále dolů, místo aby je inspiroval a táhl nahoru.

Důvěra je naprosto stěžejní

A to jak ve vztahu šéfa k podřízenému, tak ve vztahu mezi kolegy. Bohužel ne vždy si svůj tým můžete sestavit sami, někdy vám prostě nezbyde nic jiného než pracovat s lidmi, kterým máte problém věřit. Nicméně to neznamená, že pokud máte problém někomu důvěřovat, musíte ho kontrolovat anebo naopak musíte být příliš kontrolováni v případě, že ta nedůvěryhodná osoba jste vy.

Pár tipů, jak se zbavit micromanagementu:

• Delegujte úkoly a buďte překvapeni výsledky.
• Důvěřujte svým lidem a pokud vaši důvěru někdo zklame, dejte druhou šanci. Víc ne.
• Ujistěte se, že máte všichni stejný cíl. A nechejte lidi v týmu, ať vás k tomuto cíli sami přiblíží.
• Dejte si oddech. Vezměte si na dva dny dovolenou a pověřte jednoho člena týmu, ať vás zastoupí. Za dva dny se firma nesloží, ale vy získáte mnoho – odpočinek a nový pohled na lidi ve firmě.
• Poslouchejte své zaměstnance. Co když vědí něco, co vy ne?
• Chvalte je. I když si myslíte, že se dá pracovat lépe a efektivněji, oni dělají maximum. A pokud se očividně vůbec nesnaží, tak ve vaší firmě nemají co dělat.

A ideální příklad v praxi?

Moje známá pracuje ve firmě v oblasti cestovního ruchu, kde se nekontroluje téměř nic. „Točí“ se tam opravdu velké peníze, ale zaměstnanci a celá oddělení prostě pracují tak, jak nejlépe dovedou, podle svého vědomí a svědomí, s jasně stanovenými, ale jednoduchými pravidly. Známá je opravdu šťastná a vše funguje. Ačkoliv je to trochu paradox, i bez kontroly nad sebou má pod kontrolou vlastně vše, protože si je vědoma, že jakoukoliv chybu, kterou ona nebo její kolegové udělají, si budou muset taky sami vyřešit a že jediné, co zajímá její zaměstnavatele, jsou splněné plány – to, co k nim vedlo, už tolik neřeší. Na nějakou podrobnou kontrolu nemají čas. Vidí měsíční výsledky, problémy na pracovišti řeší ihned (pokud o nich vědí a jedná se o skutečný problém) a nechávají své zaměstnance se volně rozvíjet, s občasným podáním pomocné ruky.

Jak toho docílili? V určité fázi podnikání se majitelé rozhodli ve své firmě ponechat pouze loajální a zodpovědné zaměstnance a taky je náležitě zaplatili. Dali svým lidem najevo, že jsou pro ně důležití, a že bez nich by byli ztracení. Fluktuace je zde vyloženě z důvodu mateřské anebo zahraničních stáží.