To, že nás šéfové v práci motivují vysokými bonusy za splnění targetu či různými soutěžemi o obchodníka měsíce, jejichž odměnou je pak dovolená v zahraničí, všichni známe. Ale co je za tím? Skutečně nás motivuje samotná písečná pláž, nebo je za tím něco víc? V Business Animals jsme se tentokrát zaměřili na to, co stojí za naší cestou k úspěchu.   

Simon Sinek ve své knize Lídři jedí poslední uvádí: „My sami nikoho motivovat nemůžeme. Naše motivace závisí na chemických stimulech probíhajících uvnitř každého z nás.“

V knize zmiňuje 4 základní hormony, které stojí za naším úspěchem: endorfiny, dopamin, serotonin a oxytocin. Rozděluje je na dvě velké skupiny, a to „sobecké chemikálie“, kam patří endorfiny a dopamin, které nás dostrkávají tam, kam se máme dostat jako jednotlivci, udržují nás v tom, abychom vytrvali, snažili se o zlepšení a dosahovali vytyčených cílů, a „nesobecké chemikálie“, kam patří serotonin a oxytocin, které nás mají motivovat ke spolupráci a rozvíjet pocit důvěry a loajality.

Endorfiny

Endorfiny maskují fyzickou bolest, je to takový osobní opiát. Naši předci museli být motivováni, aby i přes veškerou únavu dále pronásledovali zvěř, proto jim tělo dopřávalo malé dávky endorfinů, které je povzbuzovaly, ať to předčasně nevzdávají. V dnešní době supermarketů endorfiny cítíme pouze v pár případech: při cvičení a manuální práci a – při smíchu. Jak autor uvádí v knize: „Nemůžete se smát a zároveň mít strach.“

Dopamin

Dopamin z nás dělá cílevědomý druh zaujatý pokrokem. Může za dobrý pocit uspokojení, když dokončíme projekt, splníme důležitý úkol či uděláme další krok za naším velkým cílem. Ten dobrý pocit při odškrtávání položek z vašeho „to-do listu“ vám dává právě dopamin. A samozřejmě funguje přímá úměra – čím větší mety dojdete, tím větší dávku dopaminu dostanete. Jak udává autor: „To je důvod, proč se cítíme opravdu dobře, pracujeme-li tvrdě, abychom zvládli něco obtížného, protože dělat něco rychlého a snadného nám dá jen malé uspokojení. K nicnedělání žádná biologická pobídka není.“

Dopamin je ale zároveň velice návykový – alkohol, drogy či nikotin jsou vlastně závislost na něm. V současné době k nim můžeme přidat i sociální sítě: „Asociovali jsme si dopamin uvolňující pocit ‚ó, něco pro mne‘ s obdržením textové zprávy, e-mailu a podobně. Někteří z nás si vytvořili nervové spoje, které nás pobízejí, abychom měli svůj telefon neustále v ruce, abychom o nic nepřišli,“ říká Simon Sinek ve své knize.

Serotonin

Serotonin je chemikálií vůdcovství. Může za pocit hrdosti, který cítíme, když něco dokážeme – a zároveň i za pocity hrdosti, které cítí rodiče, když jejich dítě něco dokáže, například když absolvent vysoké školy stojí na pódiu a získává diplom, cítí hrdost, a zároveň se dmou hrdostí i jeho rodiče. Serotonin tedy posiluje pouto mezi rodičem a dítětem, učitelem a studentem, ale také mezi vedoucím a zaměstnancem. Pokud nás někdo podporuje a vkládá do nás svůj čas a energii, vnímáme pocit závazku, máme zodpovědnost vůči lidem. „Čím více se snažíme pomoci druhým uspět, tím větší máme hodnotu pro skupinu, a tím více nás respektují. A jsme-li  zaměstnanec, hráč nebo cítíme podporu ostatních, serotonin nás povzbuzuje k tvrdé práci, aby na nás druzí byli pyšní,“ uvádí Simon Sinek v knize. A kdo je ten, kdo by měl nejvíce vést druhé k úspěchu? Vůdce.

Oxytocin

Oxytocin je pocit přátelství, lásky a hluboké důvěry. Bez oxytocinu by nebyla empatie a pevné vazby mezi lidmi, vytváří nám pocit kruhu bezpečí. Zároveň z nás dělá lepší lidi – inspirují nás nesobecké činy, které dělají druzí. Je uvolňován i fyzickým kontaktem: „Fyzický kontakt je znamením naší ochoty důvěřovat,“ píše Simon Sinek v knize. Pokud si s vámi klient po uzavření smlouvy nepotřese rukou, přijdete o posílení vazby mezi vámi touto „malou dávkou chemické důvěry“ – a buď dojde ke zrušení smlouvy, nebo se nebudete při obchodování s tímto člověkem cítit ve své kůži.

Cílem je najít rovnováhu. Pokud bude převažovat dopamin, dosáhneme hodně, ale budeme se cítit osamělí a nenaplnění. Pokud se budeme cítit milovaní, ale nebudeme dosahovat výsledků, můžeme se i přes všechnu lásku cítit jako ztroskotanci. Když je všechno v rovnováze a vše se spojí, je to jako bychom dostali nadpřirozené schopnosti.

Foto: anthonyalvarado.net