Pochází z učitelské rodiny a tvrdí o sobě, že právě proto má k mentorování předpoklady. Přesto, když se Tomáše Polívky zeptáte, jaká vlastnost či schopnost mu zajistila vyšší pozici, jen se usměje: „O povýšení jsem si řekl sám.“ Tento vysmátý aktivní obchodník se nezalekne žádné otázky, bez mrknutí oka sdělí své příjmy, prozradí, jaké má vztahy se ženami na pracovišti nebo přizná, že během dvou let přišel třikrát o řidičský průkaz.

• Tomáš Polívka (32 let) spolupracuje se společností E.ON Energie, a.s. již čtvrtým rokem, začínal jako obchodní zástupce, ale vypracoval se na pozici Teamleadera pro část Moravskoslezského kraje a pro kraj Olomoucký.
• Dříve působil u konkurenční firmy. Sám tuto zkušenost označuje za drsnou školu, avšak velmi přínosnou z hlediska získání zkušeností.
• Svou práci má rád, kdyby jej nebavila, tak by ji podle svých slov nedělal.
• Ve svém týmu šéfuje dvěma mužům a pěti ženám, na což je patřičně pyšný, jelikož ženy se v tomto oboru moc nevidí.

„Po škole jsem čekal, že se o mě všichni poperou, ale příležitost pořád nepřicházela.“

Přestože Tomáš pochází z automobilového města Kopřivnice, technický typ nikdy nebyl. Snil o různých profesích. Dlouho jej lákala kariéra novináře a na vysoké škole vyzkoušel hned několik odlišných oborů. „Byl jsem přijat na angličtinu a historii, tři roky jsem studoval práva v Olomouci, která mě bavila, ale nedodělal jsem je.“ Nakonec vystudoval soukromou školu v Brně a nyní se ještě dovzdělávává v Ostravě na oboru ekonomika a management. Jak se ale přes tak odlišná zaměření dostal právě ke společnosti E.ON Energie, a.s.? „Když jsem před sedmi lety ukončil školu, hledal jsem práci a měl pocit, že se o mě všichni poperou. Čekal jsem, že se začlením do advokátní praxe. Příležitost však stále nepřicházela, a tak jsem po čase rezignoval a přijal nabídku, která ovšem vypadala jinak než skutečnost,“ popisuje nástup do konkurenční firmy.

Že se nestal právníkem, ale nelituje. „I v tomto oboru je to práce s lidmi, je to o dodržování disciplíny a jak člověk zúročí znalosti, které ve škole a v praxi nabyl. V advokacii se člověk musí vzdělávat a makat na sobě, já nejsem vyloženě studijní typ, mám raději přednášky a rozhovory nežli paragrafy a zákony. Škola mě naplňovala spíše ze společenského hlediska.“

„Dnes si říkám, že nic horšího už být nemůže,“ říká o své první práci u konkurenční firmy.

První velká pracovní zkušenost obsahovala door-to-door prodej, což bylo pro Tomáše náročné. „Byl stanovený denní limit, který se musel splnit a dokud k tomu nedošlo, nejelo se zpět do kanceláře. Někdy to nebylo vůbec jednoduché, ale dnes si říkám, že nic horšího už být nemůže ve smyslu, že vás hodí do vody, nic nenaučí a na vše si musíte přijít sám. Takto jsem tam fungoval rok, než jsem práskl dveřmi.“ Postupně se vypracoval na vedoucí pozici, měl na starost fungující tým. Jednou však nedodržel denní limit o jednu smlouvu a druhý den dostal neplacené volno. „Výsledky jsem měl já i můj tým, ale nenechám se sebou zametat, to jsem neměl zapotřebí.“ Časem ho následovala řada jeho tehdejších kolegů, se kterými dnes opět pracuje.

Slovo Teamleader nepoužívá, s kamarády si ale z nadsázky říkají ředitelové. Není typ, který by rád pracoval doma, proto vítá možnost využívat prostory obchodního místa, které slouží novým i stávajícím zákazníkům společnosti E.ON. V následujících měsících bude E.ON postupně otevírat další obchodní místa i v ostatních krajských městech. Cílem je zajistit osobní obsluhu zákazníků po celé České republice. Často ale také Tomáš vyráží do terénu. „Moc toho nenaspím, vstávám před šestou hodinou, při ranní kávě se podívám na svůj program v kalendáři a pokud mám schůzku až na desátou, vyřídím e-maily a telefonáty kolegů, kteří potřebují mou pomoc.“ Poté tráví většinu dne na schůzkách a domů jezdí nejdřív po osmé večer. „Čas si organizuji sám, ne všichni v týmu to dělají na full-time, někteří mají své další zaměstnání, ale snažím se jim ukázat, že se vyplatí dát E.ONu prostor.“

„Na jedné schůzce jsem dostal od zákaznice kontakt na vnučku.“

Průměrně zvládá tři až pět schůzek za den, ale jeho rekordem je jedenáct. „Někdy trvá schůzka dvě minuty (i ta úspěšná), jindy se zdržíte i dvě hodiny.“ Běžně však schůzka trvá kolem dvaceti minut. „Není to žádná věda, byznys je rychlý.“ Vést tým pouze z kanceláře ale nechce. Ztratil by tak kontakt s prodejem, a jelikož se většina dotazů jeho kolegů dennodenně prodeje týká, musí se udržovat v aktuálním dění. „Mentoring mě baví. To, že mohu někomu poradit nebo ostatní něco nového naučit, mě naplňuje.“ Na schůzce se setkává s různými lidmi, a ne vždy dokáže odhadnout, jak se budou následující minuty vyvíjet. „Někdy přijdete a čekáte tragédii, ale pak vás zákazník mile překvapí, nabídne bábovku, kávu a odcházíte s kontaktem na vnučku,“ usmívá se Tomáš.

Nejvíc odpočívá o víkendech, léto tráví na kole, což ho baví už od malička. „Po večerech občas navštívím nějaký bar, ale nepřeháním to, nedělá to dobrotu,“ dodává. Na rozdíl od svých kolegů například z jižní Moravy, kteří jsou často obdarovaní domácí pálenkou, si Tomáš krom uzavřených smluv ze schůzek nic neodnáší. „U nás na severu je to kraj rázovitý, spousta lidí tvrdí, že jsou tady lidé jiní, ale myslím, že je to jen v hlavě daného obchodníka, který má pocit, že jsou tamní obyvatelé uzavření. Ale jelikož jsem prochodil celý Moravskoslezský kraj, vím, že to není pravda. U nás je jen všechno rychlé a úsečné.“

„Zavolal jsem šéfové, že mám zájem o inzerovanou vedoucí pozici. Výběrové řízení jsem vyhrál na celé čáře.

Pokud se Tomáše zeptáte na úspěšnost, odpovídá bez zaváhání: „Jsem v tom relativně dobrý.“ Občas mu chodí různé nabídky prací, které většinou nečte, ale jednou ho v mailu zaujala inzerovaná nabídka na spolupráci jako Teamleader pro Olomoucký kraj. „Vím, jaká je situace v kraji, a tak jsem zvedl telefon, zavolal šéfové a řekl, že se o pozici ucházím. Výběrové řízení jsem vyhrál.“ Razí tedy heslo – líná huba, hotové neštěstí. „Člověk se nesmí stydět, musí občas v sobě najít odvahu, sebrat ji a zkusit to. Buď to vyjde, nebo ne.“

Zatím ale nepřemýšlel, co bude dál. „Chci být pořád v obraze, mít informace zleva i zprava, to mi vyhovuje.“ Prohlašuje o sobě, že jako Teamleader je měkký v porovnání s ostatními kolegy. Se všemi v týmu si tyká už jen proto, že většinu svých obchodníků zná z dřívějška. „V poslední době na sobě pozoruji, že přes telefon zvyšuji hlas, ale naživo je ta situace klidnější. Disciplínu však nevyžaduji, všechno jsou to dospělí lidé, kteří mají svůj rozum a vím, co od nich můžu čekat.“

Za svůj největší přínos pro tým považuje to, že dokáže zjistit informace, kde to jen jde. Ale umí se i zkritizovat. „Jsem rychlý v konání, snažím se na tom pracovat, ale těžko najednou změníte, abyste byl klidný a mírný Polívka.“ Prolomením ledů bývá často i jeho příjmení. „Každý se mě ptá, jestli se znám s Bolkem.“ Na práci ho nejvíce baví, že je pánem svého času a má volnost v rozhodování. Sám si nemůže vynachválit svoje nadřízené a jejich vedení a moc rád má i svůj tým, kde si se všemi dokáže dobře popovídat. „Spousta lidí řekne, že při práci na živnostenský list nemáte nemocenskou a dovolenou, ale to není pravda. Přestože jsem chlap, dokážu fungovat i s rýmou. A pokud jsem opravdu lazar, pracuji pouze z domova od počítače. Takže v tomto nevýhody nevidím. Naopak, volno si udělám, kdykoli potřebuji.“

„Nemám problém komukoli sdělit, kolik vydělávám. Bez peněz to nejde.“

Ohledně dotazu na plat nic neskrývá. „Je to o tom, jak moc chce člověk pracovat. Pokud plánuji prodloužený víkend, přeplánuji si schůzky tak, abych svou práci zvládl za kratší čas. Výdělek je na každém.“ Peníze ale považuje za jednu z největších motivací. Nejvíce se mu za měsíc podařilo vydělat sto tisíc korun, průměrně je to kolem šedesáti. „Nemám problém komukoli říkat, kolik si vydělám.“ Bez peněz to podle něj nejde, člověk si díky nim může plnit sny. „Já si teď spravuji byt, co vydělám, investuji do něj.“ Loňský rok byl pro něj zajímavý, co se týče pracovních nabídek. Mnoho bývalých kolegů ho zvalo na pohovor, ale vždy to skončilo na penězích. „Nic jsem nevyhledával, nabídky chodily samy.“

Nejvíce ho baví práce s lidmi. „S kolegy jsme v kontaktu prakticky denně.“ Rád také vzpomíná na letní schůzky u klientů na zahradě. „U nás v Beskydech sedíte pod pergolou, pijete kafe, koukáte na hory a je to takové zpestření, uvolnění v práci. Kolegové v Praze asi tenhle pocit nezažijí.“

„Nejhorší byznys je s rodinou a se známými. Navrhnete jim pojistky, výhodné smlouvy na energie celé rodině. A zanedlouho se vám ozývají a chtějí ještě výhodnější nabídky, nižší cenu a další nestandardní požadavky, které jim nemůžete splnit. Já to udělal jednou, v šestnácti letech, svojí mámě a babičce. Ale tudy cesta nevede.“ Tomášovu první práci u konkurence maminka obrečela. „Rodiče to těžce nesli.“ A když se jej zeptáte na mentora nebo kdo ho motivuje, odpověď opět směřuje k rodině. „Naši jsou mými vzory. Celý život pracují a vždy mě vedli k tomu, aby ze mě něco bylo.“

„Je to práce pro komunikativní lidi, kteří se nebojí žádné výzvy.“

Na svoje neúspěchy vzpomíná jen matně. „Spousta firem má uzavřené smlouvy na energie s platností do konce roku a těsně před Vánoci se snaží svou situaci změnit. Většina z nich ovšem nesleduje pohyby cen energií, poptají tedy několik firem. Pokud přijdeme s vyšší cenovou nabídkou než alternativní dodavatel, považuji to za svůj neúspěch. V tento uspěchaný čas dá zákazník přednost nižší ceně před silným partnerem.“

Ve společnosti E.ON Energie, a.s. hledají obchodníky stále.„Já mám teď region obsazený, ale v některých krajích nové obchodníky potřebujeme. Když je člověk šikovný a komunikativní, bude v této práci úspěšný a spokojený. Je to práce pro lidi, kteří mají rádi výzvy. Musí to být obchodník a správná nátura.“

Foto: Petr Pospíšil