Jsme velice bohatý národ, jen o tom neradi mluvíme, říká naše ambassadorka Ivana Jelonková, odbornice na investice a finance

Její energie nemá hranice a zkušenosti také ne. Na poli financí naše ambassadorka Ivana Jelonková elegantně vykopává brázdy už mnoho let a podle toho, jak jí jiskří oči, když o své práci vypráví, končit v brzké době rozhodně nehodlá. Ivana je možná nespoutaná a neuchopitelná žena, ale zároveň obrovský profík, který má všechny trendy v malíku a finance svých klientů v bezpečí.

Ivanu jsem vyzpovídala v Cafe-cafe v centru Prahy, kde už její příchod vzbudil malé pozdvižení. Jako z jediné z příchozích totiž sršela energie a pozitivita a na její široký úsměv odpovídali svým i ti, kterým vůbec nepatřil.

Ivano, kdybyste se měla v kostce představit, co byste o sobě řekla?

Vnímám sebe jako úspěšnou ženu, kterou baví komunikace a přinášet užitek lidem, kteří uvítají mé služby v oblasti investičního a devizového poradenství. Po 13-ti leté praxi si troufám řici, že jsem v této oblasti odbornice. Myslím si, že jsem také hodně flexibilní a tvrdím, že flexibilita životní se pojí s flexibilitou těla. Čím více máme flexibilní tělo, tím více jsme flexibilní v životě a umíme přistupovat lépe k situacím, které nastanou.

Jak jste se dostala k obchodu s financemi? Byl to váš záměr?

Nevěděla jsem to od prvopočátku. Studovala jsem hotelovou školu, na kterou jsem se toužila dostat už od základky. Tahle škola vám otevře ze všech směrů něco, namlsá vás, ale nic nestihnete prostudovat do hloubky. A protože jediná vysoká hotelová byla tehdy soukromá, rozhodla jsem se jít na ekonomku a vybrala si obor management a podnikání v obchodě a službách a vedlejší obor poradenství.  A tam už byly i finance. Předmět finanční poradenství vyučoval profesor, který byl nejen teoretik, ale také praktik, protože v té době i podnikal. Přišel na to, že se jako vysokoškolský učitel k finanční nezávislosti nedopracuje. Bavilo mě, že měl jiný přístup k učení a chtěl od nás, abychom měli neustálý přehled. Třeba abychom každé ráno kontrolovali přesný kurz, a jak si vede zlato apod.

To se mi hodilo ve čtvrtém ročníku, kdy jsem se přes sestru dostala k člověku z firmy, co nabízela finanční poradenství. Chtěla jsem si vyzkoušet být klient a naučit se o penězích víc. Jenže jakmile jsme se začali bavit a on viděl, že mám přehled, tak se mě hned zeptal: „A nechcete to začít dělat?“. Jako klientka (v té době studentka) jsem pro něho nebyla zajímavá, ale jako potenciální kolegyně už ano. Tak jsem na to kývla. Akorát jsem hledala brigádu při škole, tak to bylo fajn. Jenže…brigáda se trošku rozjela, protože místo přivýdělku jsem domů nosila slušné peníze. Díky tomu jsem i začala cestovat a školu si tak protáhla.

Po jejím dokončení jsem si sundala klapky z očí a zjistila, že na trhu je více firem, které nabízejí finanční poradenství. Začala jsem srovnávat konkurenci, což mě dříve vůbec nenapadlo. Zjistila jsem, že jinde se více věnují péči o klienta, ale my spíše dělali rychlý nábor, vydělávali a šli dále.

Na jednom školení jsem v rámci networkingu (kterému se tak dříve neříkalo) oslovila svého budoucího šéfa (aniž bych to věděla) a zeptala se: „Pánové, a vy děláte kde? Vy, u toho vedlejšího stolu?“. A bylo to 🙂

Čím byla nová společnost jiná než vaše předchozí?

Sedla mi. Pracovala jsem tam 8 let a hodně se naučila. Hierarchicky jsem byla přímo pod majitelem společnosti, který byl v investicích kovaný a celkově i v etickém jednání. Naučil mě, jak komunikovat s bonitní klientelou. Řešili jsme různá penzijní a životní pojištění, a také firemní investice. Chodili jsme na schůzky spolu, a to se nám dost osvědčilo. On byl ten rozvážný a já přinášela energii. Inspirativní prostředí skončilo, když můj šéf prodal podíl a odešel z firmy. Ta se změnila a já zjistila, že bych se chtěla primárně věnovat investicím. Začala jsem hledat společnost, která by odpovídala požadavkům mým, ale hlavně mých klientů. Ti hledali krátkodobé investice za zajímavý úrok. A tak jsem začala postupně pracovat pro několik investičních firem, které mi daly možnost připravit investici klientovi na míru.

To je tady opravdu tolik zájemců o investování?

My Češi o tom neradi mluvíme, ale mezi námi je neskutečné množství peněz. Jsme velice bohatý národ, stejně jako Slováci, protože mám i spoustu slovenských klientů.

Co vás na vaší práci baví?

Celých těch 13 let, co dělám ve finančnictví, pracuji pro společnost, která se zabývá devizovým obchodováním. Líbí se mi hlavně to, že přináším službu klientům a nabízím úsporu těm, kteří podnikají se zahraničím v importu a exportu. Jsem schopná jim díky lepšímu kurzu, než v bankách, ušetřit peníze. A když si je dají stranou, mohou pak se mnou zajímavě investovat. Všechno je propojené a pořád jsou to finance.

Jaké je pro ženu pracovat ve financích a přesvědčovat muže?

Myslím, že pro nás ženy je to jednodušší. Ono záleží na tom, s kým jednáte, ale v současné chvíli, když jednám s majiteli firem, což je 80 – 90 % mužů a vzhledem k tomu, že my ženy umíme do obchodu zapojit i trochu našeho šarmu, je to snazší. Ale ty znalosti tam musí být, to je neoddiskutovatelné. Na jednání s muži jsem dlouhodobě zvyklá. Považuju za dar, být ženou – obchodníkem, protože je nás méně, zvláště v investicích. Když se podívám na firmy, pro které pracuji, tak je to přesně tak 80 % mužů a 20 % žen. Je nás sice maličko, ale paradoxní na tom je, že i přesto jsme na prvních příčkách ve výsledcích.

Do čeho s vámi mohou lidé investovat?

Záleží na typu investora, v portfoliu mohu nabídnout nemovitostní fondy, fondy kvalifikovaných investorů, korporátní dluhopisy, komodity, směnečné programy aj. Nicméně vždy záleží na profilu a dynamice společnosti, která se danému investorovi líbí.

Co pro vás znamenají peníze?

Je to prostředník pro to, abych si mohla plnit své sny a cíle. Umožňují mi volnost pohybu, cestování a dávají mi svobodu.

Peníze jsou energie, kterou si nějakým způsobem předáváme. Pořád mají ještě tu negativní konotaci v tom, že oceňují naše schopnosti. Kolik dostanete, na tolik se cení. Jak pracujete se zodpovědností, že máte v ruce cizí peníze?

Osobně si myslím, že je nezbytně důležité věřit ve firmu, se kterou na investicích spolupracujete. Jak říkám: „Není dobrá a špatná investice, je jen dobře a špatně zainvestováno.“ Je nezbytně nutné se dívat, co je za tou firmou. Než začnu s někým spolupracovat, tak si velmi dobře prolustruji vybranou společnost, sejdu se s nejvyššími, nejlépe s obchodními řediteli  a často i s majitelem.

Každou společnost, se kterou pracuji, si “vyzkouším”. Zainvestuji tam sama a sleduji proces, jaké jsou postupy, a jakým způsobem komunikují s klienty. Zda je informují o pohybech, posílají dokumenty apod. Až vše sama projdu a jsem spokojená, tak teprve poté mohu danou společnost nabízet klientům.

Díky tomu se pak nebojím jít s cizími penězi na trh 😊 Protože i já mám zainvestováno. A takhle to říkám i klientům. Obchod s penězi je rozhodně založen na důvěře. V současné chvíli mám zainvestováno ve všech společnostech, pro které pracuji.

Pojišťovnictví jste opustila, protože říkáte, že je to boj se strachem a vzhledem k tomu, že jste se začala věnovat i práci s energiemi, tak vás to vyhazovalo z rovnováhy. Ale jak jdou dohromady dluhopisy, kurzy, finance a duchovno?

S duchovnem jsem začala asi před osmi lety, kdy jsem po jednom emočním šoku a pádu na dno procitla a zjistila, že jsem nežila správně. Prioritou pro mě byla práce, když jsem se občas dostala do fitka, tak jsem si vybírala hodně aktivitní a energetická cvičení a sebe (vnitřní já) jsem odstavovala na druhou kolej.  Pak jsem se dostala před sedmi lety k józe a uvědomila si, že život je i o mentálním a fyzickém zklidnění. Finance jsou mužský obor plný mužské energie, a proto jako žena se musím ladit a vyvažovat.  V mužské energii (tlak na výkon) jsem totiž zůstávala i po práci, což dost škodilo mému soukromému životu.  Jakmile jsem si to uvědomila a zapojila jógu a meditace, vše se najednou vyklidnilo, a i můj osobní život se začal vylepšovat.

Mým heslem je netlačit a nelpět. Nebo lépe řečeno, být ve flow. Nechat to plynout. Kolikrát jsem se striktně držela diáře, a jak jsem to měla naplánované, tak to muselo být. Byla jsem vzteklá, když přišly neočekávané změny. Pak jsem si říkala, proč to dělám? Často jsem pak zjistila, že když se ta situace jakoby vyřešila nějak sama, dopadlo to ještě lépe. Tak jsem to pustila, přestala lpět a začaly se dít neskutečné věci.

Teď už nejsem striktně závislá na diáři, a taky už ho tolik neplním schůzkami jako dřív. První roky člověk “musí“, aby si vybudoval klientelu. Naopak si dávám větší volnost a rozestupy mezi schůzkami, ať nejsem ve stresu.  A také jsem začala důvěřovat své intuici. Podle mého jóga a meditace jsou cesty, jak se dostat opět k sobě.

Jak se v hlavě stimulujete před důležitou schůzkou?

Jednak se na ně velice dobře připravuji, mám více času, protože schůzek není tolik. Už to totiž “nesekám, jak Baťa cvičky“. Když je to nový klient, tak si o něm zjistím na internetu, co je možné a připravím si podklady. I když se do nich většinou nepodívám, musím je mít u sebe. Působí to profesionálně a v dnešní době je to nezbytně nutné. Připravím se na to, co chceme projednávat, celou kostru, jak bych chtěla vést rozhovor a stanovím si v hlavě, s čím chci minimálně odcházet, a co bude ten ideální cíl.

Díky té přípravě, což je základ, jsem téměř vždy úspěšná. To neříkám nijak nadneseně, ale je to zase o tom přesvědčení. Veškerá omezení máme v naší hlavě, když si říkáme, zda něco dokážeme nebo nedokážeme, vždy máme pravdu 🙂

Máte nějakou super mantru na peníze?

Už ani nevím, odkud jsem ji vyčetla, ale skutečně mi neskutečně pomohla: peníze přicházejí snadno a rychle.

Ale trvalo to, než se mi usadila v hlavě. Pocházím ze severní Moravy a tam pořád panuje k penězům tenhle přístup: bez práce nejsou koláče a na chleba se těžko robí. Došlo mi, že jedna špatně zvolená věta může změnit celý život. Máte ji usazenou hluboko v mozku, aniž byste si to uvědomovali.

Jaké knihy vás inspirují?

Jsem typ čtenáře, který má rozečteno deset knih najednou. Poslední dobou ale nestíhám tolik číst, jak bych si představovala, tak to doháním audioknihami.

Hodně mě zaujala kniha Čtyři dohody, kterou si ale všichni spojujeme s Jaroslavem Duškem a jeho divadelní hrou, ale autorem knihy je Don Miguel Ruiz. Samozřejmě absolutní základ The Secret, který mě před 8-mi lety otevřel cestu k novému postoji a to, abych vše nedělala na silu, a také věci pouštěla. Mám také ráda knihy od Zdeňky Jordánové, Davida Deidy a Eckharta Tolleho.

Máte nějaký vzor?

Většinou si ho najdu v mém okolí. Lidé, se kterými jsem se setkala po pracovní stránce, mne učili a zároveň inspirovali. Ale je jich daleko více. Baví mě lidé, kteří se zakousnou a dokážou pohnout i horou. Taková je i moje kamarádka Kateřina Schrammová, která toho hodně dokázala, umí vést lidi a naslouchat. Vždy mě překvapí a připraví i zajímavý moment prozření.

Jaké máte plány?

Číst víc knihy 😊 Vzhledem k tomu, že v současné době pracuji pro pět společností, tak toho času tolik není.

Nedávno jsem prošla výborným školením, kde jsem si uvědomila, kolik času jednotlivým společnostem věnuju a na oplátku kolik za to dostávám, tak vyšla zajímavá čísla, která se mi úplně nelíbí. Čeká mne přehodnocování, kolik budu čemu věnovat prostoru a času. A pak samozřejmě jóga, meditace, cestování, lyžování a pohoda.

…………………………………………….

Ing. Ivana Jelonková

investiční a devizová specialistka

• Jakou nejlepší radu jsem v životě dostala: Tvoje činy budou mluvit za tebe
• Co pro mě znamená obchod: Obchod prioritně vnímám jako seznamování se s novými lidmi a prohlubování vztahů a vazeb s těmi současnými. Vzhledem k tomu, že jsem podle socioniky Hamletka, tak je to pro mě hra, u které se bavím, doufám, nejen já.
• Jaká je moje obchodní mise: Zvyšovat finanční gramotnost a pomáhat lidem efektivně zhodnotit finance. Vnáším do svého jednání pozitivní energii a snažím se tím “nakazit” i své okolí. Mým prvotním cílem je naladit lidi kolem sebe na podobnou notu. Pokud není někdo v dobrém rozpoložení při mém příchodu, tak mým cílem je, aby se při mém odchodu minimálně usmíval. Výborná nálada a energie se line celým mým obchodováním. Ideální je to poznat na vlastní kůži.