Tohle je trochu jiný rozhovor o HR. S Martinou Koláčkovou jsme probírali trendy v oboru, ale ne ve smyslu online nástrojů. Bavili jsme se o jednoduchých „vychytávkách“, které vás nic nestojí, ale můžou udělat velký efekt.  Sama je aplikuje už 10. rokem. „Nebaví mě dělat recruiting jako rychloobrátku. Musím mít prostor vcítit se do potřeb firmy i konkrétního člověka. Navnímat potřeby a energie, které k sobě buď jdou, nebo nejdou, a pak to „technicky zpracovat“. U vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel platí podle Martiny totéž jako u vztahu partnerského. Pokud si obě strany mají vzájemně co nabídnout, může to fungovat. V opačném případě je to vztah do doby, než si jedna nebo druhá strana najdou někoho lepšího.

• Pozice: Externí personalistka na volné noze – pracuje pro firmy (HR outsourcing) i pro jednotlivce (kariérní poradenství, životopis na míru)
• V oboru HR se pohybuje už 10 let a klade důraz na dlouhodobou strategii win-win.
• Snaží se bořit zažité mýty v oblasti HR. Nelíbí se jí, že personalisté obecně mají u veřejnosti velmi špatné jméno a často zaslouženě. „Chci věřit, že situace není tak špatná, jak se jeví. I to, že je v oboru dost kvalitních lidí, jenom se o nich neví. Bohužel, je jen hrstka těch, kteří jsou ochotni vystoupit z anonymity a svoje názory a zkušenosti komunikovat nejen v HR komunitě, ale i směrem k lidem.“
• Ve své práci využívá kombinaci rozumu, intuice a empatie. Není pro ni klišé, že každá firma je tak dobrá, jak dobré má zaměstnance, a proto jejím cílem není obsadit volné pracovní místo kýmkoliv, ale jen tím správným člověkem.
• Miluje focení, tanec, cestování po světě, zahradničení a hlavně svou rodinu. Její potřeba kreativity a smyslu pro detail se promítá i do designu, a tak si občas od personalistiky odskočí k re-designu webů, tvorbě obalů na e-book, návrhům interiérů apod.
• Je tak trošku nezmar. Má potřebu věci neustále posouvat, dělat jinak a dodržuje jenom ta pravidla, která jí dávají smysl. A právě proto našla společnou řeč s BusinessAnimals.cz a od října s námi bude úzce spolupracovat.

„Firma, která uloví skvělého obchodníka jen na pozlátko v podobě platu a benefitů, může později hořce litovat. Jak to dělat lépe?“

Dneska si firmy permanentně stěžují, že kvalitní obchodníci nejsou, a tak se některé předhání v tom, co nabídnou. Jak ty se na to díváš?

Osobně si myslím, že strategie ukázat firmu jen v tom nejlepším světle, není nejšťastnější řešení. Pokud se budu snažit ulovit člověka jenom na pozlátko, je velmi pravděpodobné, že přitáhnu právě ty lidi, kterým nejde o nic víc, než to pozlátko ulovit – mít nějaký sociální status, pyšnit se lepším autem, předhánět se s výší platu nebo luxusní dovolenou, ale kteří už nehledají výzvu. Jsou to skvělí propagátoři sebe sama a dokážou se velmi dobře „prodat“, aby takového statusu dosáhli. Někdy jsou i dobří intrikáři a udělají ledacos, aby si pak takové místečko uhlídali. Můžou tak firmě škodit pěkně dlouho, než se ukáže, že je chyba v nich a ne v týmu, který se díky tomuto člověku třeba 2× ročně obměnil. V tom je to velké nebezpečí.

Přitom kdyby firma ukázala i problémy, které řeší, nabyla by na důvěryhodnosti. A podle tebe by ještě přitáhla ty správné lidi?

Dá se to tak říct, ale není to jenom o tom. Kvalitní člověk logicky někde pracuje a většinou má i odpovídající ohodnocení. Jeho existenční potřeby (které vychází z Maslowovy pyramidy) jsou tak uspokojené. Důvody, proč dostanou zaječí úmysly, bývají jiné než jen finanční. U obchodníků to může být třeba situace, kdy jsou nuceni dělat klasický neefektivní obchod a každý týden vyplňují report s počtem studených callů a návštěv.

„Na služební auto už dneska nikoho neutáhneš. Na konkrétní pracovní výzvu prezentovanou článkem v magazínu ANO“

Takže co může personalista nebo šéf, který nás teď čte, udělat?

Nastínit, co zájemce o práci čeká. Pozitivní i negativní stránku. Pak ti, co hledají výzvy, do toho půjdou s odhodláním a ve chvíli, kdy na nějaký problém narazí, nebudou mít tendenci vzít do zaječích. Současně odfiltrují ty zájemce, kteří by očekávali lehce vydělané peníze.

Mně se tato otevřená komunikace hodně osvědčila – díky tomu nemám téměř žádný odchod ve zkušební době. Pokud nějaký byl, pak to bylo právě proto, že měl nový člověk jiná očekávání, než byla prezentovaná realita.

My v BusinessAnimals.cz dáváme firmám možnost být vidět a budovat si employer brand. Taky souhlasíš s tím, že budovat si jméno přes komunitní portál je správná cesta? 

Naprosto. Většina nabídek a inzerátů je jako přes kopírák. Nevyčteš z nich, kdo tam pracuje, čemu věří a tím pádem, jestli nejdeš tzv. z bláta do louže.

Naopak díky videu nebo článku můžeš vyprávět příběhy, nastínit atmosféru, nechat nahlédnout pod pokličku i do myšlení konkrétních autentických zaměstnanců. Dokážeš tak oslovit i lidi, kteří původně vůbec o změně práce neuvažovali.

„Personalista, který si vytváří domněnky, se okrádá o skryté lidské poklady“

Co dalšího může personalista zlepšit? A nebude to příliš bolet?

Napadá mě jedna myšlenka, která mi zjednodušuje život nejen v mé profesi, ale i v soukromí. A je to jedna ze Čtyř dohod, které krásně zpracoval Jaroslav Dušek, a to: „Nevytvářejme si domněnky!“

Uvedu jeden konkrétní příklad. Do výběrového řízení na zámečníka se přihlásí mistr výroby. Dřív se objevily klasické předsudky: Není divný? Asi se spletl! Určitě bude chtít moc peněz, toho nezaplatíme! Ale skutečnost byla mnohem prozaičtější – byl to člověk, který se dostal na manažerský post, protože byl dobrým zámečníkem a dostal nabídku dělat něco víc. Ale nebylo to pro něj – z věčných porad a nahánění podřízených byl tak unavený, že když splatil hypotéku, už neměl nejmenší důvod se trápit a rozhodl se vrátit zpátky ke strojařině, kterou měl vždycky rád.

Podobně to může být i s manažerem obchodu, který se „vrací“ zpátky do role klasického obchodíka.

Zní to jako banalita, ale funguje to. Takže kdybys jako personalistka narazila na životopis, který sice nesplňuje úplně všechny podmínky, ale něčím tě zaujme, investuj pár minut svého času a zavolej jí nebo jemu. Možná tě překvapí, na jak zajímavé lidi narazíš. Ono totiž napsat životopis, který dokáže zachytit to opravdu důležité, není vůbec tak easy, jak se zdá.

U svého jména uvádíš „personalistika hlavou a srdcem“. Zní to sluníčkově, ale mně to připadá jako efektivní businessový přístup. Vysvětli, jak to myslíš.

Recruiter je obchodník. Lidem prodává konkrétní pracovní místo v konkrétní firmě a naopak manažerům-zaměstnavatelům konkrétního člověka. Hlavu potřebuje proto, aby z manažerů dokázal „vytáhnout“, koho doopravdy potřebují, a aby pochopil procesy a život ve firmě, návaznosti a detaily, kam a proč má nový člověk „zapadnout“. Důležité informace musí umět „vytáhnout“ i z kandidátů. I dnes je pořád dost recruiterů, kterým stačí jen ta hlava, protože jdou po výsledcích a nedívají se na dlouhodobý dopad své práce.

V okamžiku, kdy k hlavě přidáš srdce, respektuješ životní příběhy těch lidí a otevřeně jim řekneš potenciál i hrozby té které pracovní nabídky. Mají tak maximum informací k tomu, aby se vnitřně rozhodli, jestli to pro ně je, nebo není cesta. Obě strany tak ušetří spoustu času a peněz.

Jak říká Jára Cimrman: „Je to sice delší, ale zato horší cesta.“ (smích)

Marti, ty se teď budeš podílet na oslovování a recruitingu obchodníků, což je specifická skupina. Těšíš se na to?

Těším, protože mě baví dělat věci jinak. Líbí se mi, jak to BusinessAnimals.cz dělá a vidím v tom velký potenciál. Sem si obchodníci chodí pro přidanou hodnotu a čtou si články, se kterými rezonují. A třeba si řeknou, že o té konkrétní firmě ani nevěděli a začnou si o ní zjišťovat víc. A až nastane ta správná doba a jsou ochotní ke změně, tak ví, na koho se obrátit. To je přesně jedna z cest moderního HR!

Foto: Ivana Hrubešová