Vědci objevili, proč musíme spát!

Lidé potřebují spát. Každý ví, že bez spánku bychom byli nejprve trochu mrzutí, následně se jen tak tak potáceli a nakonec bychom vyčerpáním umřeli. Spánek je tedy životně důležitý. Bohužel, věda byla zprvu tápající. Trvalo než jsme plně pochopili negativní účinky spojené s nedostatkem spánku.  A nikdo nevěděl, proč se tyto věci děly a co je jejich příčinou. Nyní se konečně můžeme trochu podívat na to, co všechno spánek dává našemu tělu a proč bychom jej neměli podceňovat.

Poprvé vůbec vědci z University z Rochesteru našli jeden z důvodů, proč náš mozek potřebuje spánek, abychom přežili. Ukázalo se, že když spíme, náš mozek má čas vyčistit nahromaděné haraburdí v mozku, které se nasbírá během našeho bdělého stavu. Spánek je tedy do značné míry nezbytný a můžeme jej chápat jako uklízeče našeho mentálního těla. Pokaždé, když usneme začne dělat svou práci.

Když buňky dělají své každodenní různé typy prací, produkují též odpad. Zbytek těla vyklízí tento odpad lymfatickým systémem. Mozek je od tohoto čištění odpojen, a tak potřebuje jiný způsob, jak vysypat odpadky. Mozek vytváří svůj vlastní odpad, který se vytvořil v záhybech mozkomíšním moku, které vyšlou tyto zbytky rovnou do jater – do naší spalovny. Jak se právě ukázalo, mohou se tyto naše odpadky v mozku pohybovat dvakrát tak rychleji, právě když spíme, protože se naše neurony zmenší na polovinu, což rozšíří potřebné tekutinové odvodné kanálky.

„Tato studie ukázala, že mozek má různé funkční stavy, když spíme a když jsme vzhůru. … Ve skutečnosti, regenerační charakter spánku se zdá být výsledkem vedlejších produktů nervové aktivity, které se hromadí v průběhu plné bdělosti.“  Maiken Nedergaard, M.D., D.M.Sc (UnivertitavRochesteru)

Bez dýchání nevydržíme ani 30 minut, to ví každý. Něměli bychom podceňovat ani spánek. Dopřejme si spoustu odpočinku, jinak naše spinální tekutinové odvodné kanálky v mozku nebudou moci dobře pracovat. A my si v hlavě budeme jen hromadit bordel.  A tratní na tom budeme nakonec jen a jen my sami, tak to mějme na paměti.

Autor: Jaromír Průša